Jak se dá zamilovat do běhání

Odborníci v časopisech a knihách nám radí, jak si máme pro svoji aktivitu vybrat sport, který by nás bavil, měli bychom jej rádi a nebyl by tím pádem pak pro nás sportem jenom jako takovým, ale i zábavou. Protože, jak to není zábava, tak to člověk časem zase opustí. Dlouho jsem přemýšlela, co bych mohla začít dělat za sport, který by mně skutečně bavil. Tělo stárne a ještě k tomu celou pracovní část dne prosedíte u počítače, takže i když se nám do toho prostě nechce, hýbat se začít musíme. 🏃🏽‍♀️

Můj muž se už delší dobu věnoval běhu, a tak mě dá se říct, začal tlačil do této aktivity. Jestli jsem některý sport už od dětství nesnášela, tak to byl právě běh na delší tratě. Dodnes mám z tělocviku na střední škole v živé paměti zážitky z běhu v parku na 1500 metrů. 😄 Dá se to klidně přirovnat k noční můře. Dlouhou trať jsme museli mít všichni splněnou a chtěli jsme samozřejmě mít i dobrou známku. Mým zážitkem je píchání v boku, nedostatek kyslíku…. myslím, že nejsem jediná, kdo má v paměti jen tyto pocity. Běh jsem tedy prvotně ještě před startem zavrhla. 🥴

Jenže to bych nesměla mít doma tak urputného muže, který si vzal do hlavy, že tohle je pro mě prostě ten pravý sport, jenom o tom ještě nevím a potřebuji od někoho nasměrovat správným směrem.

No, a tak mně koupil funkční běžecké oblečení a samozřejmě běžecké boty jako bonus k tomu, protože už byl během natolik vtažen, že neexistovalo běhat v „obyčejných teniskách“. Na každý sport se totiž vyrábí jiné tenisky a v aktivitě i ve výkonu potom nastává diametrální rozdíl. 😜

Když už jsem to komplet vybavení měla, no tak zkuste to nechat být a nevyběhnout! Můj první běh po tolika letech od dětství byl opět na 1500 metrů a proběhl pouze okolo domů po chodníku. Měla jsem pocit, že nemůžu dýchat, že mě nohy nechtějí při běhu zabrat, že je mně hrozné vedro, že jsem naštvaná, demotivovaná, otrávená ani z fyzické aktivity se žádná radost nedostavila. Pravidelně jsem jezdila fandit na běžecké závody mé dceři, mému muži a samozřejmě i všem ostatním běžcům, které jsem v tu dobu obdivovala a zároveň jsem nedokázala pochopit, jak je může bavit se takto trápit, potit v závodech tolik kilometrů. To bylo řečí, co jsem od nich slyšela, jak se člověk při běhu cítí dobře, jak se po doběhnutí vyplaví všechny ty endorfiny a tělo jásá! Moje tělo a moje mysl rozhodně nejásala. Po doběhnutí jsem padla zpocená a v běžeckém oblečení rovnou na postel a ještě dlouhou chvíli dýchala, jak zchvácený pes. 😐

Vztekala jsem se, že to bylo poprvé a naposledy!

Jenže mně to nedalo a za dva dny jsem si to oblečení znovu oblékla a na tajno vyrazila ven. Nebylo to o nic moc lepší, akorát jsem si to v mysli zkusila neprotivit, hledat jen ta pozitiva. Ne není to blbost, pozitiva se najdou vždy a všude. Při běhání je člověk na čerstvém vzduchu, rozproudí v těle kyslík, a spálí nějaké kalorie. Napodruhé to ale nebylo o nic moc lepší než poprvé.

Vzhledem k tomu, že sportovat jsem chtěla a taky jsem chtěla trochu zhubnout, musela jsem tomu prostě ještě další šanci dát. To jsem ale tenkrát nevěděla, že tomu budu muset dát celý rok. 🙊

Od té doby jsem začala běhat pravidelně několikrát týdně. Vzdálenosti jsem se snažila protahovat, zařazovat postupně různé terény, a když jsem běžela do kopce, tak jsem střídala běh s rychlou chůzí, protože jinak okamžitě na mých chytrých hodinkách vyskočila tepová frekvence jak před infarktem a běžet jsem skoro nemohla.

Začala jsem to brát poctivě, chtěla jsem běhat ve správné aerobní tepové frekvenci a chtěla jsem, aby to mělo všechny efekty, které má sport mít. Dokonce jsem se kvůli tomu objednala na Fakultu sportovních studií a nechala si udělat odbornou analýzu tepové frekvence. Běžela jsem na speciálním páse s maskou na obličeji, s batohem na zádech a připásaná popruhy, abych jim nikam nespadla nebo neutekla. Během běhu na páse mně přidávali zátěž a zřejmě i ubírali kyslík, což nebylo nic příjemného, co bych chtěla někdy opakovat, ale bylo to moje rozhodnutí a na závěr jsem dostala tabulku tepových frekvencí, ve kterých je možné běhat aerobně, klidově, zjistili mně, jaká je moje tepová maximální hranice, kterou už není dobré delší dobu překračovat. Každý sport je prostě i věda. ⚗️ Dnes už samozřejmě běhám podle svého pocitu a vědu neřeším, ale tenkrát jako úplnému začátečníkovi se mně to zdálo důležité.

Při běhání je důležité běhat pravidelně v každém ročním období a za každého, teda téměř každého počasí. Takže jsem celý rok praktikovala přemlouvání sebe samu, proč chci, proč mám nebo proč musím jít běžet. Nejhorší přemlouvání je v zimním období, kdy je člověk přes den v práci a v čase, když může vyběhnout je venku tma a zima. 🥶 Takže říkat si, jak moc se mně chce vyběhnout do tmy, do zimy, unavená po práci, není úplně to pravé ořechové. Ale věřte mi, já to dala, takže není důvod, abyste to nedali i vy ostatní. Ono vážně stačí přemluvit se, vyběhnout, vydržet chvíli diskomfortu, než se tělo rozběhne a trochu zahřeje a pak už to jde tak nějak samo. Teda většinou, protože opravdu jsou i dny, kdy to nejde a to pak nemá cenu se dlouho přemáhat, aby si to člověk neznechutil napříště a úplně klidně se vrátit zpět a vyběhnout zase v jiný den nanovo. Hlavně ten nejlepší pocit se dostaví, když po těch svých uběhnutých kilometrech dorazíte domů, dáte si teplou sprchu a převlečete se do pohodlného, teplého, suchého oblečení. No a pak „světe div se“, opravdu odborníci nelžou, ty endorfiny se začnou vyplavovat a opravdu zažíváte příjemný pocit štěstí a dobré nálady, dokonce i ta únava někdy zmizí. 🤩

Kdo z Vás by chtěl zkusit protrpět začátky, zamilovat si to jako já a mít běh jako součást života – zkuste to jako já, obyčejná ženská, co vždycky každý sport provozovala jen rekreačně. Skutečně jsem se musela přemlouvat celý rok, skutečně mně to celý rok nebavilo, skutečně jsem se ze začátku střídala běh s chůzí, především do kopců a někdy jsem se účelově kopcům zcela vyhýbala a běhala jen v rovinných terénech nebo klidně po chodnících. Pozor, ale, poctivě jsem chodila běhat alespoň 3x týdně na hodinku. Tělo si za tu dobu trochu vybudovalo kondičku, možná i imunitu, protože ani po bězích v zimě nebývám nemocná. Výhodou běhání je, že můžete vyrazit opravdu odkudkoliv, věci na běh má člověk vždy po ruce. Narozdíl od ostatních sportů se nejedná o drahý sport. No a když k tomu ještě vysvitne sluníčko, dáte si sluchátka s nějakou fajn rychlou hudbou do uší a vyběhnete do přírody, tak to je skutečně nádhera! ☀️