Brněnský skvost = „Tugendhatka“

My Brňáci jsme na ní právem pyšní! 🫶 Návštěva tohoto nenápadného a dokonalého domu nenechá nikoho bez emocí. Náš populární režisér Filip Renč si jí vybral pro natáčení filmu o Lídě Baarové. 🎥 Naši politici si ji v roce 1992 zvolili jako místo podpisu smlouvy o rozdělení Československa. 🖌️ Britského spisovatele Simona Mawera vila inspirovala k napsání fascinujícího příběhu o jejím osudu, s názvem „Skleněný pokoj“. Tento příběh byl uveden i na „prkna, co znamenají svět“. Slyšela jsem, že se mluví i o filmové podobě. Samozřejmě kniha je kniha a film jí jen tak nenahradí. Je nepřekonatelná, stejně jako tento dům, který údajně patří mezi první čtyři nejlepší vily SVĚTA. A to už přece stojí za jeho návštěvu. 🪄

Vila v minulosti budila emoce hned po dostavění a budí je dodnes. Já říkám, že právem. Pokud se najde někdo, kdo ji ještě neviděl, tak je vězte, že je to ikonický dům na kopci nad Brnem. Z horní ulice je to nenápadná, bílá, nízká budova. Řekla bych taková „šedobílá myš“. 🐭 Zato ze zahrady, z příkrého svahu, do kterého je dokonale zasazena, je to neuvěřitelný pohled. Pohled nejen na celou funkcionalistickou architekturu, ale především na velký skleněný pokoj se zimní zahradou.

Dům postavil nebo možná lépe zvolit slova „ušil na míru“ Grétě a Fritzemu Tugendhatovým slavný, německý architekt Ludwig Miese van der Rohe. Při jeho stavbě se skutečně nešetřilo vůbec na ničem. Jedna její stěna stála doslova „majlant“. Je totiž z Onyxu! Její jemná barva dává domu teplý a luxusní nádech. Je to takový šperk, který rozhodli, že se stane součástí tohoto ikonického domu. 💍 Když na ni zasvítí slunce, světlo „tančí“ po kameni a dává tak celému prostoru ještě větší „šmrnc“. Všichni návštěvníci bohužel nemají možnost vidět Onyxovou stěnu svítit, protože stále ještě neumíme poručit větru, dešti. V tomto případě slunci, aby zasvítilo při každé prohlídce. ☀️ Já to štěstí jednou měla, ale nikdo si nemusí zoufat, stěna já nádherná i bez prosvícení.

Při každé návštěvě vily jsem doslova „paf“ z obývacího pokoje rozděleného z jedné strany právě touto stěnou. Z boční strany zimní zahradou. Z přední strany do zahrady je pokoj i s jídelnou celý prosklený od podlahy až ke stropu, takže jej právem nazývají „skleněným pokojem“. 🥳 Dvě posuvná okna na speciálním mechanismu vyjíždí a zajíždí do přízemí domu a dům se tak po stažení okna stává v podstatě součástí zahrady. Je až neuvěřitelné, jak si ve své době „páni stavitelé“ dokázali poradit i s takovým nadčasovým technickým zařízením, které tam není jediné. Dokonalost tohoto pokoje zasáhne úplně každého, kdo do něj vstoupí.

A to jsem ještě nezmínila křesla „Barcelona“. Staly se ikonou moderního designu, a to nejen kvůli elegantnímu vzhledu. Jestli jsou stejně tak elegantní, jak pohodlná bohužel nemůžu potvrdit, protože i když je vybavení vyrobeno nově na zakázku, sedat si návštěvník nemůže. V dnešní době, už si ale každý můžeme vyzkoušet nebo i koupit svoji vlastní „Barcelonu“ v obchodě.

Horní patro bylo určené pro soukromí rodiny. Je zde krásně oddělená reprezentační část domu od ložnic, dětského pokoje, pokojíku pro vychovatelku, ve kterém je ve vestavěné skříni zabudované i umývadlo. V horní koupelně jsem obdivovala, že už tenkrát existovalo dvoj umývadlo, nechyběla ventilace a osvětlení denním světlem ze střešního světlíku. Architekt kladl důraz na úplně každý metr tohoto prostoru. Všechno bylo tak dokonalé.

A ten „Boží“ výhled na Brno a na Špilberk z horních oken a z horní terasy! Paní průvodkyně říkala, že na stěnách nenajdeme velké množství obrazů, protože prý ten nekrásnější obraz, který se každým dnem, a především každým ročním obdobím neustále měnil a mění, je výhled z oken. 🏞️Měla pravdu, to se tady asi nikdy neokouká.

Jasně, že nezapomenu pochválit tu jejich úžasnou zahradu. 🌳 Sice ve svahu, ale možná právě proto má svůj jiný půvab. Přímo u terasy „trůní jako strážkyně pokladu“ vrba. Pod jejími „splývavými vlasy“ je pěkné posezení ve stínu. Kousek vedle na spodní terase přímo u domu se zase můžeme vyhřívat na židličkách, na sluníčku jako kočky. 🐈 Každý si tady najde to svoje. Od dubna 2024 je do zahrady vstup zdarma, a tak tady i o víkendu před vilou na trávníku nebo ve stínu pod vrby relaxovalo spoustu lidí. Okamžitě jsem si vzpomněla na Londýn, kde se lidi odpočívají a piknikují v trávě v parcích, u památek, prostě všude, úplně běžně. Vypadá to, že už si tento pěkný zvyk dělá cestičku i k nám. Po cestě k vile přes Lužánecký park je vidět, že jsme na dobré cestě.

Návštěva vily Tugendhat je jako cesta do světa, kde je vše krásné, elegantní, nadčasové a promyšlené do posledního detailu. Uvnitř jsem se cítila jako ve filmu o dokonalém domově. Člověk tam stojí s otevřenou pusou. Ale pak si taky člověk jako já, hned uvědomí, kolik práce a úklidu by kolem toho bylo a je po snění. Jsem ráda, že ji můžeme obdivovat jako architektonický poklad. Je v majetku našeho města, a proto můžu říct: „Jo, tohle je naše dědictví, lidi!“ Každá návštěva je jako malá oslava architektury a designu, takže pokud jste tam ještě nebyli, rychle to napravte. Myslím, že v každém zanechá hluboký dojem! 😍