Odlomený kus Británie – Gibraltar

Pěšky jsme si sem odskočili z dovolené ve Španělsku. A to do slova a do písmene. Půjčené auto jsme zaparkovali na španělském parkovišti, do ruky jsem vzala jen kabelku a čtyři pasy a naše rodinka vyrazila po vlastních na státní hranici. Našim cílem byl Gibraltar, jih Pyrenejského poloostrova, který je zámořským územím Spojeného království. Se svým nápadem jsme rozhodně nebyli sami. 🙃 Bylo to úsměvné, protože jsme stáli na hranici frontu, jak na banány.

Po kontrole pasů nebo občanek, která je skutečně důsledná, jsme všichni kráčeli v zástupu k místní letištní přistávací ploše. Na poloostrov se totiž dostanete pouze jednou cestou, a to přes místní letiště, které se proto stalo jedním z nejnebezpečnějších letišť Evropy. 🛩 Letadla, auta, cyklisty a chodce tam řídí pouze světla na obyčejném semaforu a obyčejná závora. Prvně jsme tedy museli počkat, až jedno z letadel, těsně před našimi zraky dosedne na letištní plochu a teprve poté se nám otevřela závora, abychom mohli projít směrem k té jejich „Skále“, jak Gibraltaru říkají. 🛬

Město má skutečně typický anglický charakter. Nechybí tam pro Anglii klasické červené telefonní budky, červené poštovní schránky, jezdí tam ikonické červené double-deckery, jsou tam známé britské obchody i hospody a v ulicích jsou na obchůzkách ti typičtí „bobíci“, což je název pro příslušníky městské policie. 😜 Zajímavostí je, že místní usedlíci dokážou začít větu anglicky a dokončit ji španělsky. Vypadá to tam jako Anglie, a přesto to není úplně Anglie.

Španělsko se v historii muselo tohoto území vzdát. V minulosti usilovalo o vrácení tohoto strategického území, ale místní obyvatelé to dvakrát v referendu odmítli, protože chtěli dál zůstat pod „britskými křídly“. Jsou hrdí na svůj malinký kousek země, což dokazují i tím, že jim všude vlají gibraltarské vlajky s vyobrazením hradu v červené barvě a zlatým klíčem, který visí z hradní brány.

Platí se gibraltarskou librou, ale většinou není problém ani s eurem, britskou librou nebo můžete pípnout platební kartou. Autem se tady nejezdí jak v Británii vlevo, ale normálně vpravo jako ve většině zemí. 👍 My přišli pěšky, takže tady nám to bylo jedno, ale kdo zkoušel jet na opačné straně silnice, s opačným rozmístěním sedadla pro řidiče a pro spolujezdce, chápe, proč jsem tuto důležitou informaci zmínila.

Největším lákadlem je tady samozřejmě samotná vápencová skála o výšce 426 m. Je to přírodní rezervace, kde na jediném místě v Evropě žijí volně opice, které mají jinak domov v horách severní Afriky. 🐒 Dá se sem dostat autobusem, lanovkou nebo pěšky, ale to je pak náročnější výlet do kopce. Cesta vede po stezce „Mediterranean steps“, což jsou kamenné schody a přírodní terén, takže je zapotřebí pamatovat na pohodlnou obuv. 🩴 Někteří chytráčci mívají na výletě na nohou žabky, obuv skutečně vhodná pouze pokud budete chtít zůstat jen v městečku. My jsme si vybrali cestu nahoru vyhlídkovou lanovkou, protože tato volba je určitě nejzajímavější a cesta trvá jen asi 6 minut. Ve frontě na lanovku si postojíte podstatně déle. 🚡 Všichni jsme na fronty zvyklí, ale i tak byla trochu překvapující. Vlastně bych se divila, kdyby někdy někde náhodou fronta nebyla. Potom by to bylo i podezřelé, protože fronty jsou většinou zárukou toho, že to za něco stojí.

Hned nahoře jsme byli uvítáni nejslavnějšími obyvateli, což jsou opičky druhu makak magot. 🐵 Jedna velká na nás čekala přímo na zábradlí vedle zastavující kabinky. Dívala se znechuceně a vypadala jako naštvaný výběrčí parkovného. Všichni jsme vytáhli mobily a foťáky. Vůbec nepózovala, tak jak to opice dělají. Asi ti turisti, kteří neberou přes den konce, jsou pro ni pěkná otrava. Je jich tady více než dvě stovky, v největším počtu se doslova potulují u horní stanice lanovky. Jsou mazané, vykutálené a vlastně nejtrefnější označení drzé. Díky dlouhodobému soužití s lidmi se ztratila jejich plachost. Turisté je prostě milují a selfíčka s makaky jsou pro každého velkým lákadlem. Člověk ale musí být stále ve střehu, opice se nejdřív tváří znuděně jakoby nic a když přestanete být ostražití, okamžitě vám něco ukradnou. Pak už s tím nic nezmůžete a musíte se s věcí prostě rozloučit. 🙊

Jedné paní před námi opice ukradla klobouk, který si šupla na hlavu a byla se sebou náramně spokojená. Byla to sranda. Většinou prý ale kradou mobily a fotoaparáty, nedej bože, když vám šlohnou tašku s doklady. 👜 Člověk nesmí nikde nic položit a na své věci si musí dávat větší pozor než před zloději v supermarketu. Je zde zákaz krmení a také zákaz konzumace jídla venku, protože jak vás opice uvidí, okamžitě začínají loudit. Než jsme si přečetli cedulku, tak naše mladší, která pořád potřebuje mít po ruce nějaký snack, dostala hlad. V kabelce jsem našla akorát jablko, které jsem jí dala do ruky. 🍎 Doslova dvakrát si kousla a v ten moment tam byla malá opice, která ji tahala za kalhoty a očividně chtěla její ovocnou dobrůtku. Monča ji odstrčila a ruku s jablkem natáhla co nejvýše nad svoji hlavu. Ona přece svoji svačinku nikomu nedá, když nic jiného k jídlu už sama nemá. Milá opička však začala zuřit, pištět, skákat, a to už celkem přestávala být sranda. Monču jsme museli křikem donutit se jablka vzdát. Spustila ruku dolů a opička jí okamžitě jablko neomaleně vytrhla z ruky, odběhla kousek dál od nás, začala ho srandovně papat a zpět se jí vrátil její roztomilý výraz. Když jsme ji takto viděli před sebou, ani se na ni člověk nemohl zlobit. Vlastně jsme mohli být rádi, že nám nic neudělala a že nás neviděla žádná místní hlídka, protože na zmíněné cedulce bylo napsáno: „Zákaz krmení zvířat pod pokutou 500 liber“. To by se nám ten náš snack teda vyplatil. A nebojte, naše dítě jsme hladem nenechali, dole ve městě si vybrala jídlo. 🤪

Gibraltar jsme navštívili v létě, což je doba, kdy mají opice mláďata, a to je pro turisty nejzajímavější doba a velká zábava, ty malé pozorovat. Musíte být však v bezpečné vzdálenosti, a hlavně na ně nesmíte sahat, protože jinak se velice rychle člověk seznámí s jejich malými, ale ostrými zoubky. Kvůli srandovním opicím nezapomeňte na krásné vyhlídky na moře, na přírodu, na průplav. Když je pěkné počasí je odsud vidět široko daleko. A myslím tím opravdu daleko, protože je vidět pohoří Atlas na pobřeží Maroka.

Město projdete v klidu celé pěšky. Je zde jen jedna hlavní ulice „Main street“, která prochází celým městem a ta je také v podstatě nákupní zónou. 🛍 Na Gibraltaru se neplatí DPH, takže nákup by měl vycházet levněji. Neumím posoudit, my jsme tady platili akorát za atrakce a za jídlo v restauraci. Většina turistů si ale odsud vozí parfémy, šperky nebo hodinky. Do pár obchodů jsme samozřejmě také zvědavě nakoukli, ale svodům jsme odolali. Je lepší zapadnout do některého z místních barů, hospod, na sluníčko na zahrádku anebo do typického britského pubu. Jak jinak přece zakončit radost z objevování než u porce výborného jídla nebo pro někoho možná lépe u půllitru chlazeného piva. 😜

Jet na Gibraltar cíleně se určitě nevyplatí, to už je lepší si zajet rovnou do Anglie. Když to ale vezmete při cestě Španělskem, je to příjemné jednodenní zpestření. „Skála“, která trčí z okolní krajiny je přírodní zajímavostí a z jejího vrcholu je skutečně neuvěřitelný pohled. Zajímavá je i jeskyně svatého Michala, kde se pořádají koncerty, lze navštívit i tunely pod skálou vybudované v minulosti vojáky, zvládnout výhodné nákupy a novým zážitkem je i to, že vám nad hlavou při cestě na poloostrov nebo z něj nad hlavou přistávají nebo vzlétají letadla.

Pro nás a pro naše holky si myslím, že topovým zážitkem z toho výletu ale zůstává skutečně nezapomenutelné království opic.