Papežský Řím

Řím pro mě nebyl lákadlem, s touhou vyrazit. Přesto jsem nakonec mému muži na tento výlet kývla, hlavně kvůli Koloseu, které je prostě kolosální a stojí za to jej vidět na vlastní oči, v celé jeho velikosti. Brala jsem to tak, že Řím = křesťanství, kostel, církevní stavby, papež a tečka. 📍 Mýlila jsem se! Celé město jsem si užila, včetně zábavného pátrání po stopách výborné knihy „Andělé a démoni“ od Dana Browna. Tento skvělý spisovatel svůj napínavý příběh rozehrál právě v Římě. Především ve Vatikánu, na Andělském hradě, ale i na dalších místech města.

Toto italské město je také městem módy, i když s menší důležitostí než Miláno, kterému nikdo neupře číslo jedna. Ani tady ale nechybí luxusní domy plné oblečení, kabelek a šperků jako Bulgari, Dior, Gucci, Armani, Versace i spousty dalších značek, které mají svá sídla právě v Římě. Všechny luxusní obchody jsou rozmístěny na ulici „Via dei Condotti“, kde jsme zkoukli alespoň venkovní výlohy, abychom neurazili.

Více než výlohy luxusních obchodů mě zajímaly místní tržnice, které pokrývaly každé větší náměstí a byl tam výběr opravdu jídla, zeleniny a ovoce všeho druhu. 🥭 Ovoce na nás skoro natahovalo své ručičky. Vypadalo čerstvě, chutně, napucovaně, a tak jsem si z nich na jedné tržnici nechala udělat domácí fresh. Měli na to takový mechanický speciální lis, do kterého vložili všechno mnou vybrané ovoce a ručně vytlačili do sklenice čerstvou šťávu. 🥤 Mělo to celé takovou jinou atmosféru a přísahala bych, že ten džus měl úplně jinou chuť.

Určitě první cesta každého turisty vede do „Collosea“. Ani my jsme nebyli výjimkou a stejně tak i my jsme zamířili k tomuto amfiteátru. Je to největší aréna antického světa, v níž bojovali gladiátoři s divokými zvířaty. 🐅 Obrovské klece pro zvířata byly instalovány v podzemních prostorách. Míst k sezení bylo pro neuvěřitelných 50.000 návštěvníků. Opakující se zemětřesení a zloději kamenů z této gigantické, třípatrové budovy s arkádami udělali zříceninu. 😣 Jednu dobu využívali arénu ke koncertům, ale protože se sem v dnešní době nevejde tolik lidí, pořádají větší koncerty před budovou a Koloseum pak slouží jen vzadu jako nádherná kulisa.

Velký problém je sehnat vstupenky na prohlídku. Nejlepší je včasná rezervace na internetu, protože jinak se pak nevyhnete několikahodinové frontě před památkou. Samozřejmě dá se obejít a obdivovat pouze z venku, ale věřte, že by bylo škoda nevidět i ten zbytek uvnitř.

„Pantheon“ (v překladu, nejsvětější místo) se nachází na náměstí „Piazza della Rotonda“. Má jednoduchou, a přitom geniální konstrukci budovy. Je to v podstatě válec s kopulí, která má největší klenbu, jaká kdy byla postavena. Kostel ve válcovém prostoru lemují svatyně, nahoře ve stropu kopule je kruhové sklo, které do celého chrámu vrhá přirozené světlo z venku. ☀️ Starověký chrám je zasvěcen všem bohům a je to také místo posledního odpočinku významných osobností. Vstup do chrámu zdobí obrovská jakoby hala se šestnácti monolitickými, kamennými sloupy. V přední stěně jsou vsazeny zajímavé vstupní dveře, teda spíše vrata, která jsou celá vyrobena z bronzu. I v této památce jsme chodili v zástupech dalších lidí. Rozléhají se tam výklady více průvodců. Na přeplněnost všude kam jsme vlezli, jsme si prostě museli zvyknout. 🤦‍♀️

Po prohlídce Pantheonu jsem na pravé straně od vstupní haly uviděla restauraci „Fortunato“. Měla před vchodem, přímo na ulici na žulových kostkách pod slunečníky postavené prostřené stoly. 🍽 Okamžitě jsem dostala žízeň, a když jsem viděla na stolech ta výborná italská jídla, zjistila jsem, že mám vlastně i hlad. 🤪 Velkou výhodou je, že se v Itálii dobře najíme kdekoliv. Italské jídlo prostě milujeme. Ještě se nám nikdy nestalo, že by nám něco nechutnalo. Přesto jsme s mým mužem, jak se říká šli oba na jistotu, a to do lasagní s boloňskou omáčkou a parmezánem. K pití samozřejmě, jak jinak, než karafu neperlivé vody a bílé italské víno. 🥂 Jídlo i víno bylo vynikající. Plnými doušky jsme si užili super posezení venku se zapadajícím sluníčkem a výhledem rovnou na Pantheon a na celé náměstí. Nikam jsme nespěchali a měli jsme čas prostě jen tak pozorovat ten cvrkot všude okolo nás. Vůbec nám nevadilo, že sedíme v podstatě na ulici na trochu „vrtkavých kočičích hlavách“, ale pravdou je, že nás celkem zaskočil účet za naši konzumaci. Hned ve vedlejší ulici jsem mrkla na jídelníčky vyvěšené ve vitríně a zjistila jsem, že asi o 30 kroků dál bychom pořídili vše o polovinu levněji. No ale když jsem si večer na hotelu předčítala informace z mého papírového průvodce a zjistila jsem, že se jedná o vyhlášenou restauraci, do které si chodí na jídlo a pití sednou, doslovně místní smetánka, tak se ty ceny trochu vysvětlily a začalo mně to připadat vlastně v pohodě. 😜

Další zajímavou zastávkou jsou Ústa pravdy, „Bocca della verita“. Je to velká, sešklebená, mramorová tvář velikosti člověka. Našli jsme ji podle fronty v atriu kostela „Santa Maria in Cosmedin“. Slouží čerstvě zamilovaným Římanům jako antický detektor lži. Prý ještě nikdy nikoho nekousla. No divila bych se, kdyby ano. Taková blbost! Přesto člověk nikdy neví a nebylo mně příjemné do té díry tu moji ruku strčit. Připomnělo mně to trochu filmy Indiana Jonese. Mě by ani nemusela kousat, mě by dostalo, kdyby v té díře na mou ruku vlezl pavouk. 🕷 To by mě museli křísit. V podstatě nevím, proč jsem tam tu ruku vůbec strkala, ale asi proto, že to dělají všichni. 🤪 Ústa jsou čistě ohlazená, stejně jako sochy na Karlově mostě, které také turisti denně osahávají a nikomu to nepřijde divný. Každopádně se říká, že sem žárlivý Italové vodí své manželky. Po pravdě, my viděli pouze frontu stejně prdlých turistů, jako jsme byli my, kteří jeden po druhém strkali svoje ruce do té divné mramorové pusy.

Samozřejmě jsem musela vidět „Španělské schody“, které se táhnou nahoru ke kostelu „Trinita dei Monti“. Toto schodiště všech schodišť snad viděl každý ve filmu. Je to takové místo k posezení. Lidé tady odpočívají, flirtují, fotografují se nebo jen tak tiše sní. Toto trojramenné schodiště spojilo spodní náměstí „Piazza di Spagna“ s francouzským kostelem. Přídavné jméno je tedy odvozeno od náměstí pod nimi a trochu to vysvětluje, proč se schody jmenují španělské, ačkoliv jsou v Itálii.

Taky jsme tam ale zažili otravného prodavače růží. 🌹Ti se vyskytují na turisticky atraktivních místech, kterým bezpochyby španělské schody jsou. Chtěl mě začít vkládat růže do ruky, ale já už byla podobnou akcí jednou zaskočena, a tak jsem si dala ruce za záda, což ho vyprovokovalo k obíhání, jako by byl planeta. Nic mu to nepomohlo, já ty jejich „jakoby skořápky“ hrát nechtěla. Je to taková hra, kdy máš růži, nemáš růži, máš více růží a pak nakonec nemáš ani peníze ani růži. 😩Tentokrát jsme ale bodovali my.

Úplně každý v centru navštíví fontánu, „Di Trevi“, protože je to největší, nejoblíbenější, nejslavnější fontána v Itálii. Stojí na malém náměstí a je obklopena paláci. Je to v podstatě takový barokní pomník, který si nechali postavit sami papežové. Na sousoší vidíme oblouk, kterým na kašnu vjíždí Bůh moře, Neptun. Nejen turisté, ale i Italové hází do kašny mince, aby si zajistili, že se do Říma znovu vrátí. Taky jsem si hodila svoji minci, i když nevím, jestli se sem chceme vracet. Člověk se nemůže několikrát vracet do stejného města, když těch ostatních, které ještě nikdy neviděl je pořád tolik. Vracíme se znovu jen tam, kde nás to opravdu chytí za srdce. 💛 Kašna je od brzkého rána do noci v obležení. Není možné si ji vyfotit samotnou. Navíc se sem lidi vrací dvakrát nebo i několikrát za den. Místo je totiž pěkné a osvěžující za svitu slunce, ale i večer za svitu měsíce a pouličních lamp.

Pokračovali jsme na „Forum Romanum“, které bylo v dávných dobách pulzujícím centrem města, centrem veškerého dění. Původně to měla být svatyně bohyně Vesty. Nakonec se ale z tohoto místa stala politická aréna, z níž byl ovládán nejen Řím, ale i celé římská říše. Stály tady významné budovy, baziliky, senát, uzavírali se tady významné dohody. Dnes se pod triumfálními oblouky a sloupy prochází obyčejní smrtelníci, kteří si toho, tak jako já, vůbec neváží. Je zde řečnická tribuna, na které mimo jiné plamenně řečnil Cicero. Je zde černý kámen nad hrobem Romula, soudní dvůr, svatyně, bazilika a všechno je to polorozpadlé, takové vykopávkové. Hodně mně to připomínalo památky v Řecku, kde jsem říkala ostatním: „Ach jo, zase jen šutry!“. 😜 „Foro“ je vydlážděné náměstí uprostřed Romana, kde se konali lidová shromáždění. Rostly tu posvátné rostliny: olivy, vinná réva a fíkovník, pod nímž údajně vlčice odkojila zakladatele Říma, Romula a Rema.

Jedno dopoledne jsme vyrazil do „Vatikánu“. Vede tam dlouhá široká ulice plná restaurací a obchodů. Vstupenky se nám nepodařilo zajistit dopředu, ale věřili jsme, že tu frontu prostě vystojíme nebo na místě něco vymyslíme. Spoléhali jsme také na štěstí. 🍀 Cestou nás odchytil naháněč, který nám nabízel vstup do Vatikánu s platnou vstupenkou na tentýž den, a dokonce s živým průvodcem. Cena byla samozřejmě vyšší než skutečné vstupné. Moc jsme nevěřili, že když zaplatíme, tak opravdu na nás bude někde před branami Vatikánu čekat průvodce a že všechno klapne. I když běžně takovou blbost neděláme, zkusili jsme to prostě risknout. Naše velké překvapení bylo, když jsme skutečně na smluveném místě průvodkyni našli čekat. Nebyla to ledajaká průvodkyně. Byla to šarmantní, načesaná, moderně oblečená Francouzka. Byla to paní v důchodovém věku, ale skutečně dáma s velkým „D“ se vším všudy. Chodila svižným tempe tak, že někteří z naší skupiny jí přes náměstí skoro nestíhali. Mluvila plynule asi pěti jazyky. Z nás se stala skupinka 8 turistů z více zemí, takže během naší prohlídky celého Vatikánu střídala výklad ve třech jazycích. Opravdu jsme se s ní nenudili. 👍 Co však bylo úplně nejlepší, protáhla nás vedle několikahodinové fronty přímo dovnitř. Plyne z toho ponaučení, že někdy člověk prostě věřit musí a my jsme toho byli důkazem. Ne vždy člověk hloupě o peníze přijde, někdy se to fakt vyplatí. Jak říkám, měli jsme tentokrát štěstí. Fronty do Vatikánu jsou totiž skutečně šílenstvím. Nemusíte být ani křesťan, protože tento církevní stát ve státě, chce prostě vidět úplně každý.

Ve vatikánských muzeích se nachází nejobdivuhodnější sbírky uměleckých pokladů. Je tam více než 1400 sálů a našli jsme vše na co jsme si vzpomněli. Třeba egyptské mumie, řecké plastiky, římské mozaiky, sarkofágy, obrazy, rukopisy, tajný archív, národopisné sbírky a další. Prohlídka by tady trvala několik dní, takže jsme měli jedinou možnost a to, že jsme zvolili pouze jednu z kratších okružních tras. Největším zklamáním nejen pro mě, ale i pro mého muže byla slavná „Sixtinská kaple“, kterou známe z filmového plátna. Ve skutečnosti malá, tmavá, nijaká místnost. Hned jsem si vzpomněla na návštěvu Louvru a obraz Mony Lisy v Paříži. Je tmavý, malý, divný, prostě tolik povyku pro nic!

Zato „Andělský hrad“ nás vůbec nezklamal. Naopak, předčil naše očekávání, a to už i z venku. Je to velká, kruhová stavba vybudovaná na pravém břehu Tibery. Původně měla sloužit jako rodinné mauzoleum, později se z ní však stala papežská pevnost spojená s Vatikánem tajným tunelem vybudovaným v hradbách.

Při prohlídce hradu, který je zaměřen na muzeum historie této budovy jsme viděli sochu, která byla stoprocentně předlohou pro slavného Voldemorta, z Harryho Pottera. Přikládám fotku, abyste mohli sami posoudit.

Abychom měli splněné i ty moje vyhlídky, vylezli jsme i na „Památník Emanuela II.“, který má být oslavou sjednocení Itálie. Je postaven na „Benátském náměstí“, je vidět z mnoha míst metropole. V jeho středu stojí oltář neznámého vojína s ženskou sochou Říma. Pomník je celý z bílého mramoru, čímž činí kontrast k ostatním stavbám v okolí. Z jeho terasy je krásný výhled na okolí. My si udělali i výlet výtahem ještě o něco víš, do pěkné zahradní restaurace na kávičku se zákuskem. 🍰 Mimo krásného posezení jsou tam však všude přítomní, malí, otravní až drzí ptáci. 🐦 Sedali si na stoly, i když u nich seděli lidé. Kdo si nehlídal talíř, vlezli mu až do něj. Z našeho stolu jsem je odstrkovala rukou dolů během kávové siesty několikrát. Mám ráda zvířátka, ale u jídla na stole, je mít skutečně nemusím.

Přemýšlím, co říct tentokrát na závěr. I podle délky příběhu je poznat, že mě Řím rozhodně nenechal chladnou. Je v něm pro někoho skutečně dost historie. Ale doporučím popustit trochu uzdu své fantazii a dovolit si užít nejen dýchnutí historie, ale také tu atmosféru pulzujícího velkoměsta, stejně tak jako my. 🎉