Barcelona, za vším hledej Gaudího

Hodně času už uplynulo od dovolené prožité ve Španělské Barceloně. Nelze na ni zapomenout nejen proto, že je pevně spjata se jménem Gaudího a je zde osm památek ze seznamu UNESCO, ale také proto, že jsme se v ní ocitli v době, kdy probíhaly velké demonstrace v období katalánské krize v říjnu 2017 a to se pak prostě vryje do paměti.

Barcelona není sice hlavním městem Španělska, ale je hlavním městem Katalánského knížectví. Je tady hodně světově proslavených turistických cílů spojených se jménem bezesporu geniálního architekta Antoniho Gaudího. To nejdůležitější a nejnavštěvovanější stavbou je bezesporu bazilika Sagrada Familia. Všichni vědí, že je to mistrovské dílo, které dodnes nebylo dokončeno. Staví se od roku 1883 a zajímavé je, že stavba je placena pouze z darů a vstupného. Takže za toto určitě „klobouk dolů“. 👒 Výška hlavní kupole, včetně kříže je obdivuhodných 170 m. Nejoriginálnější církevní stavba světa je, tak trochu mixem gotiky a má 18 různě vysokých věží, což není běžné. Je zdobená různými ornamenty, oblouky, výběžky a barevnými skleněnými vitrážemi v oknech, které při slunečním svitu hrají uvnitř všemi barvami duhy. 🌈 To je navíc v době prohlídky vše podkreslené hudbou, kterou si pouštíte z elektronického průvodce. Skutečně jedinečný světelný prostor se objeví ve chvíli, kdy paprsky slunce dopadající na barevné vitráže oken a uvnitř chrámu to pak vypadá jako z pohádkového světa. Přirovnala bych to k palouku, na kterém tančí víly. 🧚‍♀️ My jsme v den návštěvy na sluníčko měli to štěstí, takže zážitek byl dokonalý. ☀️

Také jsem samozřejmě (jako všude jinde) nemohla ani tady odolat výhledu z ptačí perspektivy. A tak chtě nechtě, musel i můj muž zase na moje naléhání na jednu z přístupných věží vyrazit. Tady do věže vede výtah, který vás pohodlně doveze bez námahy nahoru.

Důležitá informace: vstupenky je nejlepší si pořídit dopředu přes internet. V základní ceně není vstup do věže, ten je nutné přikoupit. Na vstup dovnitř se čeká spíše několik hodin než minut, takže ti, kdo nemají trpělivost se budou muset smířit pouze s prohlídkou zvenku, která ale také stojí zato. Vlastně zároveň nestojí vůbec nic. 🤪 Uvnitř je povoleno fotit. Dodnes mě mrzí, že v té době neexistoval na mobilu, tak skvělý foťák, jako máme dnes, a proto nemám zdokumentováno, tak jak to dobře vypadalo ve skutečnosti.

Dále pozor na odhalená ramena, krátké sukně, kraťasy, bosé nohy, průhledné oblečení. Jsou skutečně přísní a dovnitř by vás nepustili ani s lístkem. Stejně tak, vás nepustí, když máte vstupenku na konkrétní čas a přijdete pozdě. Tady se dochvilnost vyplatí dvojnásobně.

Bazilika, navržená Gaudím, je skutečně něco nepopsatelného. Když jsem to viděla na vlastní oči z blízka, vůbec nechápu, jak toto někdo může vymyslet a navrhnout. Za mě, je to totiž totální splácanina všeho možného i nemožného, a přitom to pak vypadá skutečně úchvatně. 👏 Všude i na jednotlivých kopulích jsou pokaždé nějaké jiné ornamenty a předměty připomínající třeba balóny, zvířata, ovoce, které je vyskládané z malých kousíčků barevné mozaiky. Autor šel do strašného detailu, který ze spodu z chodníku ani nikdo neuvidí. Každopádně zážitek to byl větší, než bylo mé očekávání.

Nikdo by neměl vynechat návštěvu krásného a takového úplně jiného parku Güell. Architektem místních domů nebyl opět nikdo jiný, než slavný Gaudí. V jednom z nich, kde je nyní i muzeum tohoto slavného architekta, i sám kdysi bydlel. I tady jsme si na vstup chvíli počkali.

Z horní plošiny parku je nádherný výhled na město. Park je plný kamenných soch, zeleně, květin a mozaikové práce. Opět si zde v zahradním městě pohrál s oblouky. Nenajdete tady žádné ostré, rovné linie. Z města jsme se sem pohodlně dostali metrem, které propojuje celé centrum, ale i předměstí. 🚇

V Barceloně skutečně za vším hledej Gaudíh o. Například jeho „Casa Mila“ je veliký obytný secesní dům s prvky gotiky i baroka, který stojí přímo v centru města na barcelonské „Chams-Elysées“. Dá se zde navštívit i několik obytných místností a strávit čas vyhlídkou ze střechy třeba i se šampaňským v ruce. 🥂 Anebo můžete zkusit návštěvu nasvíceného domu večer, kdy na střeše, která vypadá, jak z hvězdných válek probíhá i videomapping.

O pár kroků dolů najdeme další proslavený obytný dům „Casa Batlló“, který je prý nepodivnější stavbou v Evropě. Má mírně zvlněnou fasádu, je celá pokrytá třpytivými mozaikovými kamínky, balkóny mají tvar lebek a střecha je vyzdobená komíny s podobou mimozemšťanů. Člověk fakt nechápe, co si nechal textilní magnát postavit k bydlení. Budova je to skutečně zvláštní, určitě stojí za to jí vidět, ale nejsem si jistá, jestli se mně vůbec líbí. 🫢 Vlastně bych řekla, že je hodně divná a vypadá to, jako kdyby byl autor při návrhu budovy tak trochu „na houbičkách“. Je to ale samozřejmě jen můj pohled laika, takže spousta jiných může říct, že „praštěná“ jsem já. 🤪

Celé dny jsme nemohli jen pobíhat po památkách. Pouze kulturou přece není člověk živ. Ochutnali jsme proto místní kuchyni. Nejvíce nás oslovilo jejich „tapas“. Tapas restaurace jsou v kurzu a je jich tady hromada. Je to od Španělů hlavně perfektní nápad, protože si to své oblíbené najde každý. Jsou to drobné porce jídel, v podstatě čehokoliv nebo taky malé jednohubky s kousky sýrů, uzenin, ryb a dalších ingrediencí. 🧆 Když nám na konci naší tapasové degustace donesli malinké hamburgery, které normálně vůbec nejím, nedokázala jsem odolat krásným hamburgříkům a šupla jsem je do pusy taky. 🍔 Byli to samé takové malé chuťovky k pivu a vínu, ale my se tím nakonec nacpali víc, než kdybychom snědli normální oběd.

Žádná ženská se neobejde bez nakouknutí do obchodů, i kdyby to mělo být jen tak pro inspiraci. 🛍 Nakupovat se dá v podstatě kdekoliv, ale doporučovaný je věhlasný bulvár „La Rambla“. Španělským suvenýrem je olivový olej, šumivé víno nebo vějíř, který se dokonce v průběhu času na slunku hodí. Není to sice žádná technická vymoženost dnešní doby, ale má to něco do sebe, navíc ve Španělsku je to tradiční. Je tady i výhoda, že se nikdo nebude podivovat, že se ovíváte. Vějíř už ale doma mám ze Španělské Sevilly, takže odsud jsem si odvezla jako suvenýr, malinkatý přívěšek Sagrady. Nemohla jsem odolat ji mít jako vzpomínku na mém Pandora náramku, který slouží jako takový můj cestovní památníček. Ztřeštěná stavba století by na něm teda neměla chybět. 🎉

Zajeli jsme si i na kopec „Montjuic“ jihozápadně od města. Je to velký areál s prostorem ke sportu, kultuře a odpočinku. Probíhaly tady Olympijské hry v roce 1992. I když je to dávno, tak se tam prostě chcete podívat a vidět to na vlastní oči, i když už vlastně, jak se říká „s křížkem po funuse“. Stále tam totiž stojí ten slavný Olympijský stadion. 📍 Vpadli jsme jim tam zrovna do sportovní soutěže, takže jsme se dostali až na dráhu uvnitř. Dále je tady botanická zahrada, zpívající fontána, hrad a spoustu dalšího. My tady byly jen jedno odpoledne, takže jsme to stihli jen tak trochu projít.

Poslední dny jsme trávili především procházkami v centru, protože jsme si na naši krátkou dovolenou zcela nevědomky zvolili termín, kdy probíhala říjnová Katalánská krize. Už před našim příjezdem probíhali demonstrace za katalánskou nezávislost a na konci října tady statisíce lidí demonstrovali za nezávislost Katalánska nebo za jednotu Španělska. Navečer jsme vylezli ovínění z místního baru. 🍷 Na náměstí před námi hořely ohně, hrála hudba, všude byly davy lidí, mávali velkými černožlutými, katalánskými, separatistickými vlajkami s modrým klínem a bílou hvězdou. Všichni byli přesvědčení o své pravdě, kterou hlásali na pódiu jejich mluvčí. Nemohli jsme odsud jen tak odejít. Taková velkolepá atmosféra a prostředí nás pohltila a fascinovala! Místo klidného odchodu do hotelu, jsme se vmísili do davu a protestovali a oslavovali s nimi. Až když začalo přibývat policejních aut a policistů kolem nás, a alkohol trochu vyprchal, vrátilo se nám tolik rozumu, že jsem se dali pro jistotu na ústup. Nechtěli jsme místo na letišti – směr domov, trčet ve Španělském vězení.

Další den bylo na ulicích lidí víc a víc. Někteří se vytunili tak, že se do vlajky prostě oblékli. Ostatní na sobě měli přišpendlené alespoň červenožluté mašle a mašličky, klobouky a speciální oblečení pro tuto příležitost dostali i pejsci. 🐶 Překvapilo mě, že v ulicích byly skutečně lidé všeho věku, od hodně mladých, až po důchodce.

Další den, když jsme stáli v letištní hale připraveni na let, už se nám nezdálo, že být součástí demonstrace byl dobrý nápad. Čekání na let jsme si krátili sledováním zpráv v místní televizi, kdy jsme teprve zjistili, o co které ze stran vlastně šlo. Už jsme si nebyli vůbec jistí, jestli jsme stáli na správné straně „barikády“. Ona i ta druhá protistrana měla svoji pravdu. My se jim tam prostě hloupě vmísili a ten daný moment jsme jejich přesvědčení sdíleli. Připadala jsem si mezi těmi tisíci lidmi silná a důležitá. Každopádně konec dobrý, všechno dobré a já budu doufat a věřit, že už se do podobné situace raději na našich cestách nedostaneme. 😜 I když v dnešní době člověk bohužel nikdy neví.

Všem cestovatelům přeji jen samé krásné a zajímavé zážitky!