Benátky – unikátní město na vodě

Pomíjivost tohoto zázraku jim dává ještě větší výjimečnost. Sem prostě musí zajet každý a být vámi si pospíším, protože odborníci se shodují, že bohužel zrovna Benátky tady nebudou navěky. Já jsem je okusila třikrát a třeba to stihnu někdy znovu, než se začne hrozba vědců naplňovat a globální oteplování a další jevy nám je pošlou pod vodu. 💧

Benátky byly vybudovány zaražením dvou milionů dřevěných kůlů do mořského bahnitého dna, na kterých bylo vybudováno celé město. Je tam vytvořeno spousty uliček, náměstí, kanálů, ale i více než 400 mostů.

Myslím, že jsou si všichni vědomi toho, že do města se autem nesmí. 🚕 Zaparkovat se musí na okraji Benátek na hromadném parkovišti anebo musíte přijet z pevniny, třeba jako my z města Marghera, hromadnou dopravou přes most. Nechtěli jsme být ubytování ve vlhku, a tak jsme využili nedalekého pevninského města a pohodlného hotelu „NH Laguna Palace.“

Na druhém břehu jsme nasedli do „vaporetta“, což je taková benátská, plovoucí tramvaj. Ta pluje po kanálech, kde má jednotlivé zastávky. Odsud můžete nejlépe obdivovat krásu všech těch vodou omývaných paláců, historických budov, křišťálových lustrů visících na stropech a luxusních závěsů z brokátu a saténu v oknech. Z druhé strany se totiž k budovám přes vodu nedostanete a z paluby lodí je to skutečně k vidění. 🛥

Všechno to vypadá z dálky nádherně, velkolepě, obzvlášť, když svítí sluníčko. ☀️ Zároveň, ale na druhý pohled vidíte, jak je to vše z blízka omšelé, navlhlé a pokryté vrstvou zelených řas. I tento pohled má své kouzlo, ale jen když víme, že tady nemusíte bydlet. 😜

Plavba lodí je prý ta nejkrásnější prohlídka, jakou mohou Benátky nabídnout. Je to druhá prohlídka města z opačné strany. Možná ještě lákavější je jízda v Gondole, která je také dopravním prostředkem. Gondola je dlouhá, dřevěná loď se štíhlým trupem, mělkým dnem a délkou přes 10 metrů. Na fotkách to vypadá náramně. Z břehu jsem ale viděla, jak je vratká, a hlavně finančně citelně dražší oproti v podstatě levnému vaporettu, které nás dopravilo rychleji, levněji a o zážitek z plavby jsme rozhodně nepřišli.

Všechny důležité stavby jsou na lichoběžníkovém náměstí „Piazza San Marco“. Náměstí je tady takovým obrovským jevištěm. Nejvíc se tady lidi předvádí v době karnevalu. 🎭 V tomto období jsme sem ještě nikdy nezavítali, ale znám jej z fotek časopisů a je to skutečně velkolepá podívaná. V době karnevalu je však město ještě více přeplněném lidmi, a to už si snad ani nedovedu v celkem malých Benátkách představit. V arkádách domů jsou umístěny luxusní obchody a kavárny. Pořád je tady plno hemžení, protože davy turistů jsou zde skutečně po celý rok. Teda abych nekecala, tak v době covidové i pocovidové, bylo skoro pusto a prázdno, tak jak si to pamatujeme i z pražského Karlova mostu.

Dříve tady prodejci prodávali krmení pro holuby. 🐦 Ty já přímo nesnáším, protože skutečně všechno poser…a zničí tím, co se dá. 😜 Památky jsou kvůli nim buď znečištěné anebo už opravené a potažené drobnou síťovinou, aby na ně opeřenci už nemohli. To je sice super nápad, ale jak všichni víme, nevypadá to moc dobře. K Benátkám náměstí plné holubů tak nějak patřilo. I my jsme v minulosti tady na náměstí koupili u prodavače našim holkám papírové kornouty s krmením. Když krmení nabraly do rukou a hodily do vzduchu, okamžitě se k nim ptáci ve velkém slétali a na fotkách to vypadalo náramně, skoro filmově. Dnes už je krmení pod pokutou zakázané, takže náměstí, pokud není největší turistická sezóna, je tak nějak poloprázdné a smutné.

Teď už ale honem na ty památky, kvůli kterým sem všichni jezdíme. Za mě zase vede vyhlídková věž „Campanile Di San Marco“. Je z ní panoramatický rozhled nejen na celé město, ale i na všechny okolní ostrovy. Výška věže je 100 metrů a je nejvyšším bodem Benátek. Nikdo nemůže šlapat po schodech. Všichni vyjedou nahoru výtahem, což je pro většinu spíše dobrá zpráva. Nahoře se vejde z výtahu do veliké místnosti s obrovskými okny, která jsou komplet zamřížovaná. Je to sice skutečně bezpečné, ale není to pak atraktivní, jako venkovní vyhlídky s ochozy. Nad námi viselo pět obrovských zvonů, z nich největší váží 3,6 tuny. Není úplně příjemné se pod nimi zdržovat delší dobu. Výhled odsud je ale pohádkový, protože vidíte všechny ty oranžovočervené, jakoby upravené střechy a domečky, které jsou naskládány před vámi jako stavebnice. I to obrovské náměstí dole pod námi vypadalo jako malá šachovnicová deska. 🤔

Cestovní kanceláře doporučují i návštěvu okolních ostrovů, tu jsme my nestihli. Třeba někdy příště. Na ostrově Murano totiž tvoří skláři, vyrábí zde muranské sklo. Na ostrově Burano se dodnes paličkují buranské krajky a Sant Erasmo a Le Vignole jsou ostrovy zelinářů.

Pohádkový Dožecí palác „Palazzo Ducale“ je obložený bílým mramorem se sloupy a arkádami. Na výzdobě jeho interiéru se podíleli nejvýznamnější malíři. Všemi je velice obdivován a stojí tam zástupy lidí čekající na prohlídku.

Z Dožecího paláce vede nadzemní, uzavřený most přes kanál do benátského vězení. Mluvím o mostu nářků „Ponte Dei Sospiri“. Nevím, proč se říká, most nářků, když překlad z italštiny by byl most povzdechů, což nemá úplně stejný význam. 😭 Každopádně pověst uvádí, že kdyby na ulici pořád nehlučeli turisté, že bychom mohli slyšet nářek vězňů kráčejících ze soudní síně rovnou do vězení. Vězení se mně nezamlouvalo skutečně ani trochu. Stísněné prostory a mini dvoreček. Navíc představa, že je člověk uzavřený v malém prostoru, odkud vede jen jedna cesta zavřeným mostem, kolem sebe samé kamenné zdi a pod sebou vodu. Naštěstí jsme tam byli jen chvilku a byla jsem ráda, když jsme odsud vyšli zpátky ven na ta veliká prostranství před palácem.

Pak jsme se vydali labyrintem uliček, prošli přes most „Ponte Di Rialto“ vedoucí přes Canal Grande. Navštívili jsme „Baziliku Di San Marco“, což je kostel, ve kterém je nejen fantastická mozaiková podlaha, ale také klenotnice s byzantským zlatým a stříbrným pokladem. 💰

Během dnes jsme si dělali i přestávky na kávičku. Tu máme s mužem oba rádi a posezení v kavárnách k dovolené v Itálii pasuje. ☕️ Sedli jsme si do jedné přímo na náměstí San Marco a já se rozhodla využít příležitosti si odskočit z venkovní zahrádky dovnitř na toaletu. Já totiž dodržuji pravidelný pitný režim a tím pádem, můžu podat informace, jak si kde, která země, město, podnik, co se týká záchodů stojí. Hledala jsem marně, vypadalo to, jako kdyby tam žádné záchody neměli. Vznesla jsem ale nebojácně svůj dotaz obsluze. Ti se nejdřív tvářili, že mně nerozumí, pak, že tam vlastně žádné záchody nemají. Nerada dělám problémy, ale tady jsem se rozčílila. Vybojovala jsem si svůj argumentační boj, takže číšník rezignoval a ukázal mně, jak zatlačit do takové dřevěné stěny, která vypadala jako skříň. Za ní byla skrytá celá místnost i s umývadly a zrcadlem, kterou jsem potřebovala. Člověk se tady nesmí nechat odbýt. Nikde jinde v Itálii jsem takový přístup nezažila a tady v Benátkách rovnou dvakrát. Nicméně kávičku jsem si znepříjemnit nenechala. Ta byla výborná a naprosto v pořádku. 😜

Benátky jsou takovou perlou Jadranské laguny, která stále dokáže něčím překvapit. Organizací UNESCO byly, jistě právem, prohlášeny za světové kulturní dědictví. Dříve byly spíše námořní mocností a obchodním městem, nyní především středobodem umění. 📍 Byly a jsou inspirací pro celé generace umělců, malířů, básníků. Posloužily jako filmové kulisy pro filmařské společnosti k natočení scén pro spousty filmů. 🎬 Byly a jsou mnohokrát fotografovány a popsány. Není to, ale to stejné jako je vidět „na živo“ vlastníma očima. A až tam dorazíte, udělejte si procházku uličkami, přejděte mosty a náměstíčka, stejně jako my dvakrát. Jednom ve dne, za svitu slunce a podruhé v noci, za svitu měsíce. 🌙 Po tmě, za svitu pouličních lamp, je to všechno tak nějak krásnější. Možná především proto, že nedokonalosti zůstávají skryté ve tmě a daleko mocněji na vás dýchne skrytá romantika tohoto města.