Brusel, to je Atomium, ale i sladká kouzla pralinek

Při návštěvě Bruselu je jediná věc stejně obtížná jako výběr z bohaté nabídky belgických čokolád, a to, rozhodnout se, kterou z tisíce hospod s výborným pivem navštívíte nejdřív. 🍺 Při tom vycházím z předpokladu, že většina lidí má rada pivo. Já a můj muž však patříme do té menší, druhé skupinky. Můj muž, si ho dá sem tam, já pivo nepiji vůbec, protože mně prostě nechutná. Takže pro nás rozhodnutí zcela jasné a jednoduché, hurá za čokoládou. 🍫

První cesta vedla, né do obchodu, ale do „Musee Du Cacao Et Du Chocolat“ , muzea čokolády. Je to přímo úžasné místo v centru hlavního města. Ukázali nám tady skutečně celý proces výroby kakaa se směsí historie i moderní technologie. Procházeli jsme kompletní výstavou s informacemi o pěstování kakaových bobů, o tom, kde se pěstují, jak se jádra praží, jak se z nich získává kakaový prášek a kakaové máslo. 🫘 Vše o surovinách, které jsou používány k výrobě kvalitní čokolády. Hned po vstupu do muzea jsme všichni mohli ochutnat čokoládové pecičky, do kterých se čokoláda prvotně zpracuje, aby se z nich následně mohly vytvářet čokolády a čokoládové dobrůtky. Pecičky byly naplněny do velkých skleněných tubusů, ze kterých jsme si mohli odjíst, co hrdlo ráčilo. To se nejvíce líbilo mé drahé polovičce. 😜 Kdo ho zná, tak ví, že na čokoládě prostě „ujíždí“. Mně nejvíce zaujala opravdická ukázka ruční výroby belgických pralinek na konci výstavy. „Čokolatiér“, což je odborník na výrobu čokolády, ručně tvaroval pralinky, do kterých přidával náplně. Použil speciální formičky různých tvarů a designů. Také pralinky ručně zdobil. Do některých přidal vrstvu oříšků nebo jiných ingrediencí, pak už zbývalo jen nechat čokoládu ztuhnout a v posledním kroku krásně, esteticky zabalit. Na to jsou tam také machři. Ten poslední krok tady nebylo zapotřebí, protože jsme měli možnost si pralinku místo do obalu, vložit do úst a nechat to sladké kouzlo rozplynout na jazyku. 👅

Výroba tedy není vlastně nic složitého, ale ten výsledek v puse si kouzlem označit skutečně dovolím. Navíc, kde jinde by měl člověk navštívit muzeum a výrobku belgických pralinek, než v Belgii!? 💙

Město má dva své nejvýznamnější symboly. Tím prvním, a to symbolem vědy, je „ATOMIUM“. Bylo postavené při příležitosti světové výstavy Expo 1958 a za těch pár dnů se stalo atrakcí. 📌 Je to nadživotní model základní buňky krystalové mřížky železa. V podstatě je to stavba, kterou tvoří 9 stříbrných koulíuspořádaných do tvaru krychle, které jsou spojeny 22 chodbami. Stavba je vysoká přes 100 metrů. Po skončení výstavy mělo být Atomium zbouráno, ale díky své popularitě, nepředstavitelnému úspěchu a své jedinečnosti bylo město nuceno tuto stavbu odkoupit a nechat ji komplet zrekonstruovat. 👏 Původní hliník podléhal korozi a rozpadal se, a proto musel být nahrazen kvalitním materiálem, korozivzdornou ocelí. Oprava za 26 milionů Euro byla skutečně nákladná, ale vyplatila se.

Navštívili jsme veřejnosti přístupné koule. Dvě z nich obsahovali výstavu padesátých let a předmětů výstavy z Expa 58. Byla zde také dokumentace výstavby a historie budovy i s fotografiemi z její rekonstrukce. Do koulí jsme se dostali šikmými chodbami po nejdelších eskalátorech z celé Belgie. Já jsem měla ale daleko větší ambici, a to, poobědvat v nejvyšší kouli, která je zároveň restaurací a získat tak mimořádný zážitek jídla spojený s krásným výhledem na celé město. 🍽 Jasně, že je zapotřebí mít rezervaci, kterou jsme neměli. Někdy k tomu stačí i trocha toho „štěstíčka“, kterému se musí jít samozřejmě naproti. 🍀 Já chtěla tento zážitek zažít „na vlastní kůži“, i když můj muž tvrdil, že bez rezervace nemáme šanci. Jsem ale tvrdohlavá, a tak jsme vyšlapali po schodech, které končí nahoře skoro u baru. A ejhle, uviděla jsem malý, volný stoleček akorát pro nás dva, který se v tu chvíli uvolnil. Smlouvat v angličtině jsem ale „charakterně“ vyslala svého muže a česky jsem do něj z boku „hučela“, co má říkat. Nebylo to na první dobrou, ale můj muž se nevzdává bez boje, a tak je prostě uargumentoval. Výhra v podobě místa u stolu v restauraci v oblacích, tak byla naše. No a co myslíte, že jsme si objednali? Vůbec nevím, co se jí v Belgii kromě belgických pralinek, takže zase s výběrem jídla „hupky, dupky“ do milované Itálie. Objednali jsme si 2x italské lasagne. 🥘 A byly dobrý! Navíc to skvělé, vybojované prostředí! Řekla bych žádný luxus, ale hodně zajímavě řešené místo. Během čekání na oběd jsme pozorovali umývače oken. Je to neuvěřitelné, jaké to bylo nejen pro nás zajímavé představení, a přitom úplně zdarma. Takový umývač na Atomiu to teda nemá vůbec jednoduché. Nejen, že musí viset na laně na obrovské kouli z opačné, nebezpečné strany, ale musí na tom laně mít i kyblík s vodu a na dalších lanech a speciálním pásu kolem sebe zavěšené veškeré prostředky, které k umývání potřebuje, a že jich teda nebylo málo. 🪣 Postupně předměty odcvakával, používal a vracel zpět na původní místa. Bylo to jako nastudovaná hra pro jednoho. No a co teprve, kdyby se mu chtělo na rychlo na záchod. Nezapomenutelný pohled na stavbu je i z venku. Abych nezapomněla, v poslední z přístupných koulí (v počtu 4) je koutek věnovaný dětem. Myslí se prostě na všechny.

Kousek odsud jsme nevynechali návštěvu parku miniatur s názvem „MINI-Europe“. 🗺 Tady jsme mohli projít Evropu a její významné památky během pár hodin. Nejsou tam jen statické budovy, jako třeba londýnský Big Ben, pařížská Eiffelovka, italské Koloseum a další, ale taky akční modely, jako pohybující se vlaky. 🚃 Mini Evropa je skutečně plná mini památek evropského významu a odborníci, kteří byli pověřeni stavbou této atrakce museli být schopni každou stavbu, podle skutečné předlohy převést do zmenšené podoby. Borci!

Druhým symbolem města je „Manneken-Pis“, což je celkem malá, bronzová soška čůrajícího chlapečka. Nechápu, že toto může být symbolem města, ale jak se říká „jiný kraj, jiný mrav“. 🤪 Tuto sošku jsme původně „na první dobrou“ nemohli najít. Pak jsme zjistili, že stojí ve vyšší pozici na takové kašně, která byla chráněna železnou mříží. Soška totiž byla kupodivu několikrát ukradena, následně vrácena a poté údajně dokonce zničena. Původní historická soška byla kamenná, takže se zřejmě pádem rozbila na tisíce kousků. Následně podle předlohy složené z úlomků byl vytvořen model pro vznik nové tentokrát už bronzové sošky. Člověk by až neřekl, kolik povyku kvůli takovému symbolu může být. Chlapeček má dokonce své vlastní oblečení, a to v počtu 800 kusů. 🤦‍♀️ My ho v době našeho výletu viděli pouze nahého. Jeho garderobu si může každý prohlédnout v místním muzeu „Maison Du Roi“ neboli v králově domě. Tady je srandovní fakt, že v „Králům dům“ je dům, ve kterém samotný král nikdy nebydlel.

Za zmínku stojí určitě městská radnice na náměstí „Grand place“, které je prý nejpůvabnějším náměstím na světě. To o svých náměstí určitě tvrdí kdejaké město. 😜 Ze všech náměstí, které jsem viděla já, a že jich nebylo málo, nemůžu odsouhlasit, že by toto bylo nejpůvabnější. Dominantou je zde bezesporu gotická radnice s 96 metrů vysokou věží, na které stojí socha sv. Michaela, který je bruselským patronem. Všechny budovy okolo jsou kamenné, a proto tvoří opravdu krásný architektonický celek. 👍 Ani tak se nedá říct, že by bylo nejpůvabnější. Půvab si asi každý představuje jinak.

Během našeho, pouze jednodenního výletu, jsme nestihli prozkoumat vše, co Brusel nabízí. Nechali jsme se však unést vůní čokolády a tajemstvím rukodělné výroby těch pravých belgických pralinek. Symbol města – čůrající chlapeček nás překvapil a připomněl nám, že každé město má prostě ten svůj, i když někdy nečekaný poklad. 💰 S úsměvem na tváři a s taškou i bříškem plným „sladkých kouzel“ jsme se přemístili do nedalekých Antverp. Ale to už je zase jiný příběh! 😉