Každý ví, že Budapešť je město lázní, takže neexistuje vynechat návštěvu aspoň některých. Já vybrala ty nestarší a nejslavnější v krásném prostředí parku, Lázně Szechenyi.  Jsou pojmenované po hraběti Istvánovi, který byl velkým reformátorem. Budova lázní údajně připomíná velký svatební dort se žlutou polevou. 🍰 Za mě budova připomíná sice malý zámek, ale omítka na spoustě míst je opadaná, budova i její vybavení je už celkem opotřebované. Četla jsem nějaké oslavné recenze, a protože si to chci vždy ověřit, tak nebylo pochyb, že tyto lázně prostě vidět a zkusit musíme. 

Můj muž byl jiného názoru, protože lázně nemá rád a už vůbec né populární, historické, kde jsou na jednom místě „mraky lidí“. Sabotoval naši návštěvu, což mu nepomohlo, protože já jsem umíněná, a když si něco vezmu do hlavy, nepustím se toho. 🤪 Taky si snad schválně zapomněl vzít žabky, což mu ale také nic nepomohlo, protože všechno, co si zapomenete si pak uvnitř lázní musíte za větší obnos koupit v lázeňském obchůdku a nebo některé věci se dají i půjčit. Takže můj muž si musel koupit takové nepěkné žabky, ve kterých stejně už nikdy nikam nepůjde. Pokud budete chtít teda lázně navštívit, nezapomeňte si vzít: žabky (bez těch vás tam ani nepustí), plavky, ručník, peníze a bude se vám hodit vlastní župan (pokud tedy nepojedete v parném létě). 👙 Jsou zde tři venkovní bazény. V říjnu, kdy jsme tady byli my, byl jeden z bazénu komplet vypuštěný. Důvod neznámý. Druhý bazén uprostřed je určen k plavání a je v něm studená voda. Tam bylo místa dost, ale pozor, možná to bylo i z důvodu, že si sebou návštěvníci nenosí koupací čepici, protože vás nenapadne, že vás bez ní z plaveckého bazénu vyženou. Třetí bazén byl nejen plný horké vody (voda se v bazénech ochlazuje na 38 stupňů), ale také lidí. Opravdu hlava na hlavě. V bazénu se dalo pohybovat minimálně a opravdu žádný velký zážitek to nebyl. 

Vydali jsme se i na průzkum vnitřních bazénů, tam mně to připomínalo nějaké sanatorium. Voda je taková nažloutlá,možná se sírou a vzduch tam není moc příjemný, řekla bych smradlavý. Pěkným překvapením pro nás bylo, až když jsme vyšli zpátky ven, kde se mezitím setmělo. 🌓 Okolí bazénů bylo pěkně nasvíceno, navíc lidé si svítili desítkami mobilních telefonů a ať chcete nebo ne, vypadalo to velice zajímavě, dokonce bych řekla romanticky. Takže za mě, po tmě dobrý! Potom už totiž vidíte ten krásný historický zámek, oprýskaná omítka je skryta ve stínu a vypadá to náramně, takže tady v ten moment jsem litovala, že jsem si mobil nechala zamčený v šatně.

Nemohli jsme vynechat ani Budínský palác, který stojí na hradním vrchu. Kdo se tam nechce plahočit jako my po svých, může použít i lanovku z náměstí. V paláci se nyní nachází Maďarské historické muzeum, Národní galerie a knihovna. Původně to bývala pevnost, co dokazují krásné kamenné hradby kolem dokola, můžete se po nich procházet o obdivovat město z výšky. Samozřejmě tam nechybí ani kavárna. ☕️ Budínský palác nad Dunajem vypadá tak trochu jako Hradčany v Praze nad Vltavou.

Mosty jsem měla v plánu dva, i když pěkný jsou vlastně všechny. Ten historický Řetězový most, ale bohužel prochází rozsáhlou rekonstrukcí, takže na něj teď nesmí ani auta, ale ani lidé. Nepustí vás ani blíž k němu, je to jedno velké ohraničené staveniště.

Zato po mostu Svobody se projít můžete. Jezdí přes něj i žluté tramvaje. Most je z ocelové železné konstrukce ve stylu Eifelovky. Je natřený nazeleno a na jeho vrcholech jsou bronzové sochy turulů. (Turul je mýtologický tvor, je to dravec připomínající orla). Na tento most shlíží z protějšího vrchu socha Svobody.