Disneyland aneb Mickey, princezny i přízraky

Vždycky, když někdo řekne „jedeme do Disneylandu“, tak to ve mně to spustí filmový trailer naší cesty. Vidím to, jako dnes. Tu euforii, to těšení se a ten den, kdy jsem to všechno viděla poprvé na vlastní oči. 👀 Dodnes mám v hlavě živé vzpomínky. Naše čtyřčlenná rodinka a před námi otevřená brána do světa, kde Mickey je větší celebrita než Brad Pitt. 🫶Vyrazili jsme na cestu s nadějí, že zažijeme něco kouzelného a skutečně jsme dostali kombinaci nádherné euforie, těch nejznámějších pohádek a příběhů, taky skoro nekonečných front, ale především hromadu zážitků na celý život.

Prožít jeden den v tomto parku bylo mým splněným snem. Do svého článku jsem vybrala jen čtyři, protože jinak by ten den v zábavném a ve vedlejším filmovém parku vydal skoro na knížku. 📓

Na kopci nad městečkem, kde končí park plný veselých atrakcí stál starý dům, který jako by vypadl z jiného světa. Takový anglický zámeček s věžičkami. 🏰 Zvláštní pocit z jeho zanedbanosti, přesto dokonalé filmové prostředí. Spousty detailů jako zarostlá zahrada, rezavá železná brána, děravá vrzající veranda. Bylo to místo, kde se zastavil čas. 🕰️ Výtah nás zavezl do podzemí, kde to vypadalo jak v hororovém příběhu a přesně v něm jsme se ocitli. Nasedli jsme do malého, pomalu jedoucím vozíčku a tento dům nás doslova spolkl do svých útrob. Zvuk se změnil, světlo zmizelo, setmělo se a my projížděli neskutečně skutečným příběhem. Ten se pro nás na tu chvíli stal víc než atrakcí. Strašidelný, působivý a hlavně nezapomenutelný.

Zažili jsme velkolepý ples, se vším, co k tomu patří. Krásné róby, duchy, zrcadla, ve kterých se před námi zjevovala strašidelná stvoření. Krásnou slečnu, která nám stále mizela z očí a zase se zjevovala, a která nás nenechala ani chvíli vydechnout. 👰Nejzajímavější scénou byl právě velkolepý ples v rozlehlém tanečním sále, kde kráska tančila v dlouhé róbě společně s ostatními duchy. 👻 V této scéně hrál klavír úplně sám, ve vzduchu se vznášely svícny s hořícími svíčkami a hosté (duchové) se elegantně otáčeli při tanci podle hudby. 🎼 Stále přítomná kráska se zjevovala jako duch. Někdy byla průsvitná, jindy zřetelnější, podle osvětlení a efektů. Jely jsme s dcerou se zatajeným dechem a jen jsme si šeptaly, aby nás duchové neslyšely. „Mami viděla jsi to, co já?“ Ani nemusela říkat, co myslí. „Jo, viděla jsem to taky“. Ještě dnes mám z toho „husí kůži“. Zážitková atrakce byla navržena jako gotický horor a my se tím příběhem nechaly unášet v typickém disneyovském stylu, až na jeho konec.

Další živá vzpomínka je na jízdu mezi piráty. 🏴‍☠️ No jasně, že Piráty z Karibiku. Podle předlohy stále nezapomenutelných filmů s Johnny Deepem. Vešli jsme do obří, kamenné lebky, nastoupili na loď a vydali se na dobrodružnou plavbu po vodě uprostřed karibské noci. I když jsme věděli, že jsme uvnitř budovy, vše působilo neskutečně živě. Umocněno hudbou, houpáním na tekoucí vodě, která nás i s lodí „táhla“ dál a dál a taky barevnou hrou světel, tmy a stínů. Voda šplouchala do boku a my jsme se ocitli ve skutečné jeskyni s piráty. 🗡️ Postavy mluvily, zpívaly, pily rum, tančily na stolech, nechyběl ani poklad, a to vše doprovázela ikonická hudba z Pirátů z Karibiku. Známá melodie mně v hlavě běžela ještě dlouho poté. Nebyla to jen jízda v animacích a efektech, ale byla to výprava do fantazie, kde na chvíli zapomeneš, že venku svítí slunce a že tě tam čekají další únavné fronty vedoucí k dalším atrakcím.

Nemám ráda horské dráhy, obrací se mně žaludek naruby a nemusí to vždy dobře dopadnout. 🎢 I tak jsem se nechala rodinou ukecat a vlezla jsem s nimi na horskou dráhu do rudé skály Indiana Jonese. Když jsem viděla vozíček, do kterého mě „ukurtovali“, tak už neměla v podstatě na výběr. Následoval pohyb rychlostí blesku skrz spletité, falešné tunely. 🚇 Pak bum – tma, tunel, zatáčka, vnitřnosti ve stavu beztíže, křik, jezírko, jejda, nejen, že ho vidíš, ale i cítíš, protože vodu máš všude. 💦 Čert vem vodu! Byla jsem vděčná, že jsem v pořádku zase venku a nohama na zemi. Brr! No, ale nikdy neříkej nikdy! 😂

V ten den by mě na další obdobnou atrakci už nedostali ani heverem. 🤦‍♀️ Takže budova s kopulí, co vypadala jako by tam přistály Star Wars, mě nechávala úplně chladnou. 🚀 Ta naše mladší se do Space Moutanin vydala jen s tátou. Toto byla atrakce pro odvážné, a to já jsem tedy v té chvíli skutečně nebyla. Ty moje bližní tam zatáhli dovnitř do naprosté tmy, posadili je do raketky, odpočítali a vystřelili vstříc vesmíru rychlostí, na kterou nejsou připravené vlasy ani žaludek. Taky si dobře pamatuji jejich výraz, když je to „vyplivlo“ zpátky ven. Vlasy vyfoukané jako po cyklonu, oči dokořán a pohled, který říkal: „Co to sakra bylo!“ a taky úleva a taková ta tichá úcta k žití. Ale po rozdýchání prý PECKA, BOMBA! 💣 No jasně! Když tě Disneyland pošle do galaxie, tak přece neřekneš „ne“, ale pevně chytíš opěrku a doufáš, že ten tvůj oběd zůstane tam, kde má.

Disneyland pro mě nebude nikdy jen „zábavní park“. Je to místo, kde se realita na chvíli rozpouští a kde se na pár hodin můžeš stát zase dítětem. 👼 Disneyland nejsou jen Mickeyho uši, které máme stále doma, a to rovnou dvakrát, ale je to místo plné atrakcí, ze kterého si sice nedovezeš žádné zlato, ale odvezeš si zážitky, které jsou k nezaplacení. A o to tady „kráčí“ a věřte, že se jim to dokonale daří! 🥳