Görlitz – bez davů kousek za hranicemi

Krásnou záminkou, jak se v adventním čase dostat na výlet je zajet si na vánoční trhy. 🎄 Je totiž čas na to, začít pořádně „nasávat“ vánoční atmosféru. Trhy v Brně, kde bydlíme jsou takovým tím „must have“. Ty další hodně „profláknuté“ jako je Praha a Vídeň, už máte také určitě všichni ze seznamu, jako já odškrtnuté. A tak, když nás letos naše dcera pozvala na trhy do Görlitzu, tak jsem zajásala. Je to menší městečko na německo-polských hranicích. Poloha je vlastně takové „trojzemí“: Česko, Německo a Polsko. Městem protéká řeka Nisa, která je hraniční řekou rozdělující obě území. Po mostě se z jedné strany německého Görlitzu dostaneme po pár krocích na druhý břeh do polského Zhořelce. Dvě jména, ale fakticky jde o pouze jedno město. Na jedné straně mostu platíme v eurech a na druhém konci ve zlotých. 💰

Městečko má bohatou historii. Najdeme tady zrekonstruované historické budovy z období renesance, baroka i secese. V některých z větších ulic od centra stojí skutečně nádherné domy bývalých obchodníků. 🏠 Ty bych sice rozhodně nechtěla jako jejich majitelka denně uklízet a starat se o velkou zahradu okolo, ale obdivovat bych je dokázala dlouho. Škoda, že mě některý z majitelů nepozval na návštěvu, abych si tu architekturu mohla alespoň prohlédnout.

Ubytovali jsme se v „Parkhotelu Görlitz“, který je vzdálen od centra asi 10 minut chůze, a to krásnou procházkou podél řeky. Není tady problém s parkováním, na rozdíl od hotelů, které jsou přímo v centru. Do centra jsme se prvně vydali v poledne na oběd, a to do rybí restaurace „The sea banquet“, na Struverstrase. 🐟 Měli a mají velký výběr ryb, včetně těch čerstvých, připravené na různé způsoby, v pěkném prostředí, a to i s opravdickým, obřím akváriem. 🐠

Navečer jsme uskutečnili konečně tu cestu směr „vánoční atmosféra“, která vedla prvně na nejvánočnější náměstí „Untermarket“. Dominantní je tady krásná, renesančně-barokní nasvícená radnice. Dává trhu grácii a takové to „slavnostno“. 🎉 Lidí bylo všude kolem spousty. Teploty padaly pod nulu a foukal nepříjemný vítr, ale náladu to nikomu nekazilo. První „rundu“ se kluci spletli a místo toho tradičního svařáku donesli vánoční punč. 🧉 Prodejce chválím za vratné, keramické kalíšky, které vypadaly velice stylově, a navíc jsme si o ně mohli zahřívat zmrzlé ruce. Je to opět bod pro „udržitelnost“ a navíc to vypadá dobře. Punč mimo zahřátých rukou, ale pěkně vlezl do hlavy. 🤭 Neštěstí se v ní na dlouho „nezabydlel“, a tak jsme si pak mohli dát na Horním náměstí „Obermaktu“ i ten svařák. Trhy bez svařáku by totiž byly jako Mexiko bez tequily, Dominikána bez rumu, Vizovice bez slivovice anebo Morava bez vína. 🍾 Na Horním náměstí měli instalované velké kluziště. Stojí tam historická věž „Leichenbacher“ a řekla bych, že právě pro tuto skutečnou, krásnou „kulisu“ si náměstí oblíbili filmaři.

Zajímavostí pro nás byl tady celoročně otevřený vánoční dům „Weihnachtshaus“ na Fleischerstrase. ⭐️ Místo, které jsme prostě na Vánoce nemohli minout. Vchod střeží velká, dřevěná figurka vánočního panáčka – Louskáčka. Ty si můžeme v menších velikostech a různých barevných provedeních koupit i v obchodě. Uvnitř jsou v několika historických, propojených budovách stovky metrů plochy s vánočním zbožím. Prodávají tradiční, řezbářské umění, především populární dřevěné, kouřící postavičky. Tyto zástupy panáčků, skřítků, řemeslníků a vojáčků v sobě mají otvor na vložení voňavého „Františka“. Panáček pak nejen voní nebo smrdí, podle toho jakou „hromádku“ si koupíte. Schválně jsem napsala „smrdí“, protože mám živou vzpomínku na našeho „českého Františka“, kterého jsem doma jeden rok nostalgicky zapálila. Tolik smradu jsem fakt nezažila. Nejen, že byl problém ho uhasit, ale smrad se z bytu nedal delší dobu vyvětrat. 😂 Takže na kouřící panáčky jsem se pouze dívala. Ale abych neplašila, skutečně některé „hromádky“ tam voněly. Také mají velký výběr dřevěných postaviček do domácích betlémů a nad těmi jsem teda chvíli stála. V obchodě je i velká zásoba „Herrnhutských hvězd“, což je krásná, vánoční ozdoba číslo jedna v Německu a Sasku. Základem hvězdy je 26 stěn, které nejsou vidět, protože je k nim přilepeno 26 paprsků. Uvnitř je dioda, aby mohla hvězda i svítit. Prodávají je ve třech tradičních barvách bíla, žlutá a červená, ale na každý rok mají připravenou i limitku. V Brně máme tuto velkou hvězdu, ve žluté barvě vyvěšenou nad vchodem do Červeného kostela. Původní hvězdy se skládaly z papíru a v některých německých domácnostech je mají dodnes jako rodinný klenot nebo vzpomínku třeba na babičku. V Ochranovské manufaktuře dnes převládá výroba z plastu, který je trvanlivější a každý rok jich vyrobí přes 500 tisíc. 🤩

Druhý den jsme se vypravili do města ještě jednou stejnou cestou, ale za denního světla. Přes den ztratilo to své slavnostní kouzlo. Navíc vánoční atmosféra bez lidí není to „pravé ořechové“. Je ale fakt, že den uteče „jako voda“ a všichni budou zase zpět u stánků poctivě „nasávat“ atmosféru i teplé nápoje. 🍷 Němci prostě slaví Vánoce stejně jako my u nás. Pečou cukroví, vánočku nebo štolu. Popíjejí teplé svařáky nebo punče, nakupují dárky, které pak nosí „Ježíšek“. 🎁 Na Štědrý den prý jedí kapra s bramborovým salátem, ale to se zřejmě oblastně mění, protože jsem zjišťovala u místních, že v Görlitzu dávají přednost různým druhům klobásek a taky mívají husu nebo kačenu. Co nás pojí dalšího? Večer u televize s Popelkou, s tou naší nezapomenutelnou Libuškou Šafránkovou. 🫶 Jak si všichni vzpomenete, je to totiž filmová pohádka v česko-německé produkci, s českými, ale i německými populárními herci. A i v jejich verzi zpívá píseň náš Karel Gott.

Pokud tento rok už nestihnu další vánoční výlet za předvánoční atmosférou, tak i tak můžu říct, že máme tento rok splněno. 👍 Povedlo se, doporučuji a už jedu prstem po mapě, kam to bude příští rok. No a letos si myslím, že ještě i přes protesty mého milovaného muže, dáme i tu naši stověžatou Prahu! 🤪