Hlínu nemám v krvi, ale snažím se

Jsem typický měšťák, 😜 který byl dříve zvyklý na bydlení v bytě, bez zahrádky. Jasně, že jsem měla období, kdy jsem na balkóně pěstovala v truhlících cherry rajčátka, ale to nebylo žádné velké zahradničení. 🍅 Když jsme se přestěhovali do domku se zahrádkou, tak jsme ji možná i z lenosti pojali okrasně. Snažili jsme se o vysazení keřů, stromků, rostlin, kolem kterých se nebudeme muset motat celý rok, a přesto budou vypadat dobře. To jsme se samozřejmě přepočítali, starat se musí člověk o všechno, když chce, aby to pěkně vypadalo.

No a vloni jsem měla výborný nápad „který mě napad“, a ze kterého měl můj muž velikou radost, samozřejmě řečeno ironicky. 🤦‍♂️ Chtěla jsem začít na naší „pidi“ zahrádce pěstovat nějakou zeleninu. Prvně se mému muži objevil ve tváří „otazník“, kde jako sakra hodlám v naší zahrádce něco pěstovat, když máme okolo zídek stromy a keře a zbytek plochy tvoří jím udržovaný, dá se říci anglický trávníček, i když ty lepší časy už má dávno za sebou. Občas jsou i řeči, když si na ten trávník s našima holkama dáme lehátka na opalování. ☀️ Ony tam totiž udělají do té krásné travičky a hlíny takové malé, ale poměrně hluboké důlky. Teď by ale řekl, že to není pravda, že už to přece neříká. I to je fakt, že už to v poslední době neříkal, ale když se na něj podíváme, tak je vidět, že si to stejně alespoň potají myslí. 🤪 No a já bych do krásné travičky chtěla jako „šupnout“ záhonek? Tak to teda prrr!

Tak jak, s tou zeleninovou zahrádkou? V časopise jsem viděla šikovný, vyvýšený záhon od firmy Biohort. 👍 Celkem „raketová cena“ za takovou blbost, ale vypadá to fakt dobře. Vyvýšené záhony vyrábí i spousta další firem, ale tento mně přišel prostě úžasný. Nebude se muset natírat jako dřevo, nerozpadne se, protože je vyroben z žárově pozinkované oceli. Je odolný, stabilní a můžu si ho postavit kamkoliv. Samozřejmě k pěstování je nutné sluníčko, a tak jediná možnost byla postavit jej pod balkón, kam na něj skutečně skoro celý den to slunce svítí. ☀️Nevýhodou je, že i když prší nebo padá rosa, tak mně to můj záhon nezalije. 🌨 Takže denně zalívám, naštěstí ze zahradní hadice já.

„Podbalkónovou“ výhodu jsem ale zjistila, až když přišla průtrž mračen a kroupy. 🫧 Všude se psalo o zničené úrodě na zahradách a já s našim balkónem, který ty kroupy všechny zachytil nebo odrazil, jsem byla úplně v pohodě.

Pěstování u mě začalo stylem „pokus omyl“. Minulý rok jsem si nakoupila spoustu sazeniček v Bauhausu. Můj rozjezd je pomalý, takže zatím jsem nedospěla k vypěstování rostlinek ze semínek, ale kdo ví, třeba jednou… 😊 Všechny nakoupené malinké sazeničky jsem tedy zasadila do mého nového, luxusního prostoru pro zeleninu. Rostlinky tam vypadaly takové malinké opuštěné, že jsem si prvně říkala, jestli bych jim ještě nějaké „kamarády do party“ neměla přikoupit. 🌱 No, jenže, jak se začaly rozrůstat, zjistila jsem, že moje zahrádka, spíše tedy záhonek, je najednou malý.

Nejlepší tzv. „trefa do černého“ byla s nakoupením salátů a kedluben. 🎯 Dozrály poměrně rychle, a tak nádherně křupavý salát, který jsem mohla k obědu přinést ze zahrady čerstvý, byl prostě skvělý! 🥬 Kedlubnyměly výbornou chuť, byly měkoučké, bez dřevnatých částí. Nabízela jsem i dceři, která je moc nejí. Přes moje přemlouvání si jednu odnesla s sebou domů a pak psala, že to byla nejlepší kedlubna v jejím životě.

Další úroda byla rajčátková, protože rajčata jsou pro nás zelenina „must have“. Úplně chytré nebylo koupit normální velikost rajčat, hodila by se spíše nižší odrůda i menší plody. 🍅 Zase tolik místa tam nemám, a tak po tomto poučení možná spíš koupím ta cherry, které jsem dřív mívala na balkóně v paneláku.

Taky jsem zasadila okurek. 🥒 (Zajímavý je, že u nás na Moravě je okurek rodu mužského a ve zbytku naší země je to okurka rodu ženského. Já si dovolím zůstat u toho našeho „jak nám zobák narostl“). Nejen, že posléze chytil chudák plíseň, ale hlavně neměl moc šanci, kam by měl v záhonu „expandovat“. Plazil se tam a nevěděl, kam tu svoji „hlavu má složit“. Chybami se člověk učí, takže zůstaneme u okurek ze supermarketu, v lepším případě z farmářských trhů.

S cuketama, ze kterých pak připravuji kde co, na sladko i slano, jsem to taky úplně nevychytala. Koupila jsem totiž tři. Ty se pak taky musely divit, když se začaly táhnout do všech stran, že se už nebudou mít kam „vrtnout“. To jsem nakonec vyřešila tak, že jsem je přehodila z vyvýšené plochy záhonu přes jeho okraj směrem k zemi. To bych považovala za dobrý nápad a letos ho budu aplikovat znovu. 😜 Neměla jsem žádnou super úrodu. Cuketám se úplně, jak bych si představovalo nedařilo, přitom ty, prý rostou úplně všude a sami. U nás se asi někde v Matrixu tedy stala chyba.

Rostliny paprik vyrostly pěkně, ale co se týká samotné zeleniny na nich, tak to byla jedna „velká bída“. Na každé rostlině byly slovy dvě papričky. Taková malá „mimina“, která už víc nevyrostla. Zato chilli paprika se měla k světu a udělala mně velkou radost a taky jsem měla velikou sklizeň. 🌶 Chilli papričky celé léto postupně dozrávaly a já je rovnou čerstvé přidávala do připravovaných jídel. Pálily tak akorát, a navíc vypadaly náramně.

A jak to tedy všechno shrnout? Přiznám se bez mučení, já jsem typ zahrádkáře, který by nejraději své zeleninové „pidi“ království viděl prospívat z pohodlí lehátka s Proseccem v ruce a nejlépe bez nutnosti hrabání se v hlíně. 😉 I když ale moje zahrádkářské dovednosti a nadšení mohou být zatím srovnatelné „s touhou šneka po soli“, moje láska k čerstvě utržené, vlastní zelenině převažuje. Koneckonců je asi celkem vtipné sledovat to, jak se já snažím vypořádat s přírodou a zároveň si zachovat i čistotu své manikúry. 😜