Innogy Winter Run Brno

Chtěla bych ostatní motivovat ke sportu! 🏃‍♀️‍➡️ Jde to ztěžka, ale snažím se na Instagramu i na svém blogu. Možná ani někteří nevíte, jak je sport pro naše tělo důležitý. Mám potvrzeno i z vlastní zkušenosti, kdy jsem před lety vyvázla „hrobníkovi z lopaty“, a to protože, mám prý srdce z běhu silnější a bylo schopno zvládnout obrovskou zátěž, kterou mně život do cesty připravil.

Dnešní závod v Brně jsem si nemohla nechat ujít. Ono v té běžecké komunitě se tak nějak běží líp, protože nás to motivuje. Dnes jsme se setkali asi s tisícovkou běžců na závodě „Innogy Winter run“. Zima nás štípala do tváří a před startem téměř každý z nás šustil zimní bundou. ❄️ Ani mně se z mé teploučké, nadýchané bundy do té tenké, běžecké moc nechtělo. Pak nás čekala chvilka napětí před startem, výstřel a hurá, všichni jsme na cestě! 🔫 Nesnáším start, a naopak jsem ráda, když už konečně běžím. Pak musím nějakou dobu přečkat. Jsem totiž jako „zážehový motor“. Nejdřív potřebuji nahodit, ale jakmile se směs rozběhne a dostanu se do tempa a jedu na plnější výkon. Stejně jako zážehový motor nejlépe funguje až po zahřátí, tak i já si běh začnu užívat až po několika kilometrech.

Obléknout se na běh je tak trochu „hardcore“ a myslím, že nejen pro mě. Já se raději oblékám „cibulovitě“, ve vrstvách a míň, protože pořád líp přečkám trochu zimy, než se vařit „ve vlastní šťávě“. 🧅Tentokrát jsem to „vytunila“ přesně, což se né vždy zadaří. Pozorovala jsem moje spoluběžce, abych někomu nešlápla na patu, ale také okolo nás tekoucí řeku, přeběh přes ni přes most, zvířátka v ohradě. 🐗 Měli tam malého, srandovního divočáka. Já neběžím, jak se říká na „prize money“, takže já mám čas si užívat i okolní svět. 🌲

Cesta rychle utekla, i když jsme běželi dva stejné okruhy. Přemýšlela jsem, jestli před cílem zrychlím nebo si doběhnu na pohodu. Už jsem byla rozmyšlená pro tu pohodu, ale jedna slečna za mnou mě chtěla před cílem předběhnout. 😦 Já jsem si vždy myslela, že nejsem moc soutěživý typ, ale ono to vás to najednou popadne, nakopne, že vystartujete a nepustíte před sebe před cílem nejlépe už nikoho. 🤪

Organizátoři měli všechno perfektně zorganizované a připravené. 👍 Pozor to není naprostá samozřejmost! Zázemí Sportovního areálu Komec Brno bylo skutečně super. Mohli jsme využít kapacitu jejich WC a šaten, i když venku pro nás byly připraveny i TOI TOIky. 🚻 Byla možnost použití sprchy, a hlavně jsme se mohli v jejich kavárně schovat do tepla a občerstvit. 🍪 Po celé trase závodu byla spousta dobrovolníků, kteří nám s úsměvy na tváří, někteří dokonce s mohutným, fandícím pokřikem ukazovali směr naší cesty. 👉 Nečekala jsem, že v tomto mrazivém počasí dorazí i taková spousta diváků. Já nejsem úplně nadšená, když mě někdo moc povzbuzuje, ráda si běhám podle sebe, ale tentokrát mně to vůbec nevadilo, spíš naopak. Dokonce mě to „nakoplo“ donutit se běžet ve větším tempu, než obvykle běhám. A abych nezapomněla, tady na těchto bězích každý účastník dostane svoji medaili. A většinou nejen tak obyčejnou. Tentokrát jsme všichni dostali mrože v modrým tričku. Je to taková památka, a tak jak turisti sbírají razítka, tak my běžci sbíráme medaile. 😄

Největší zážitek z dnešního závodu? Nebyl to start ani doběh, ale příběh na parkovišti ztraceného mobilu IPhone jednoho závodníka. 📱 Díky poctivému nálezci a ochotným pořadatelům se dostal zpět do rukou svého majitele. Já si uvědomila, že tahle běžecká komunita není jen o výkonech, ale hlavně o lidech. I v dnešní době se mezi námi ději takové malé zázraky, a to je za mě víc, než jakýkoliv osobák! 👏

Ať už jsi „ostřílený“ běžec nebo jen hledáš způsob, jak konečně rozhýbat svoje tělo a rozjasnit si den, tak věř, že takový závod ti dá mnohem víc, než čekáš. Za zkoušku přece nic moc nedáš. Když jsem já s během, který jsem doslova „nenáviděla“ před více jak deseti lety, tak trochu z donucení začínala, zrovna ty různé závody byly opravdu velkým motivátorem. Je to zábavnější, než běžet sám a je to krok správným směrem. 🏃‍♀️‍➡️ Tak co, příště na startu?