Já a ti, co pomáhají chránit

Na silnicích mám na ně smůlu nebo štěstí, podle toho, z jakého úhlu pohledu se to vezme. 🤪 Vybrala jsem tři příběhy, které jsou hodně starého data, ale asi už je z hlavy nedostanu. 📍

Jedna starší vzpomínka je z cesty z práce na rodičovské schůzky do školy. Určitě téměř každý zná „zákon schválnosti“. Když nejvíc spěcháte, vždycky se vám zákonitě do cesty postaví nějaké překážky, které by se v běžné situaci nevyskytly. Z práce se mně nepodařilo odejít včas. Potom jsem proto rychle ve spěchu naskočila do auta a vyrazila směr škola. Kousek od kanceláře při odbočení doprava, co čert nechtěl, byli tam. 👨‍✈️ A jasně, že mě zastavili! Vážně mě to naštvalo! Opravdu jsem na ně neměla čas a náladu. Normálně se na strážce zákona snažím nebýt hubatá, protože se to může šeredně nevyplatit. Prostě mně to ale zase ujelo. Když se mě totiž zeptali, jestli vím, proč mě zastavili, stáhla jsem okénko a důrazně jsem odpověděla: „Žeby silniční kontrola? Hoši, ale vážně hrozně spěchám, vemte to fofrem. Jedu na třídní schůzky a už teď jedu pozdě!“ 🤷‍♀️ Jenže ejhle, výjimečně mě nezastavili jen tak pro nic za nic. Nesvítilo mně pravé přední světlo.

Né, že bych ho nějak za bílého dne potřebovala, ale jednou bylo nařízené svítit, tak se jim člověk nemůže divit, že to se mnou chtěli řešit. Vzpomněla jsem si, že mě vlastně světlo nesvítilo už v předchozích dnech a že mně ho můj muž okamžitě vyměnil. Co je to za pitomý součástky, který nevydrží ani týden. Asi jsem svým lamentováním vzbudila lítost. Utěšovali mě totiž tím, že mohl měnit žárovku v levém světle a mezitím se se mnou rozloučila i ta druhá. Původně si mysleli, že si světlo na mé Škodovce opravím výměnou žárovky okamžitě sama. Jenže to se přepočítali. Za první jsem ani nevěděla, že mám v kufru vozu náhradní žárovky. Určitě jsem neposlouchala mého muže, když mně tuto důležitou informaci říkal. 🤦‍♀️ Za druhé, i kdybych to věděla, tak bych to vyměnit neuměla. 🫣 No a na ty třídní schůzky už bych, jak se říká „na Ámen“ ani jezdit nemusela. Naštěstí jsem vzbudila lítost, takže mně byla odpuštěna pokuta. Vykoledovala jsem si ale příkaz, že musím ihned přímou cestou rychle domů, kde zaúkoluji muže k další výměně žárovky. Prvně jsem se zaradovala, že se mně tentokrát ze sítí podařilo tak lehce uniknout, ale pak jsem si vzpomněla: „Pánové, tak to nepůjde, já jedu na ty třídní schůzky!“ Oba obrátili oči v sloup. 👀 Jeden z nich však měl větší sociální cítěním anebo měl doma taky děti školou povinné a říkal: „Mladá paní, jeďte teda prvně na ty třídní schůzky, ale pak už vážně rychle rovnou domů“. 😜

Další můj zážitek s policajty byl časně po ránu. Jezdívala jsem jednu dobu takovou zkratkou po cestě přes pole. Dál následovala zahrádkářská kolonie a železniční přejezd se závorou. Do práce jezdím na sedmou, takže to mohlo být před půl sedmou ranní a už tam ta „ranní ptáčata“ byla. 👨‍✈️ Zřejmě jim tedy „fuška“ v terénu začíná dříve než nám v kancelářích. Takto brzo jsem tam byla sama, takže nebylo kam utéct. Na mávnutí, které prostě muselo přijít, jsem zastavila, stáhla okénko a dozvěděla jsem se tu známou větu o silniční kontrole. I když mám auto i doklady vždy v pořádku, stejně je mně to nepříjemné a mám pocit, že prostě chtějí něco vyšťourat za každou cenu. Tentokrát mimo to, že chtěli doklady, ale vyrukovali s otázkou: „Paní řidičko, pila jste? Dýchněte nám tady do toho alkohol testeru!“ Policisté mě zastavili a kontrolovali nesčetněkrát. Dokonce jsem dvakrát zaplatila pokutu za rychlost, ale na alkohol za volantem se mě nikdo předtím neptal. Vytřeštila jsem na ně oči a řekla: „Teď ráno, když jedu do práce? Jste se zbláznili?“ 🤦‍♀️ Vystřelilo to ze mě, takže mně hned jeden z nich zpražil odpovědí, že jsem možná něco měla večer a můžu mít v krvi zbytkový alkohol. Tím mě teda celkem vyděsil, protože jsem si vzpomněla, že jsme skutečně s mužem večer lahvinku vína vypili. No pěkně jsem se u toho dýchání a čekání na verdikt zapotila. Dodnes si myslím, že po tolika hodinách spánku jsem žádný „zbytkáč „mít nemohla, ale člověk nikdy neví, jak procesy v těle fungují. Taky jsem četla článek, že ženy alkohol spalují hůř a déle než muži. Vychutnali si mě hezky. Smáli se od ucha k uchu, zatímco mě ten smích přešel. Ale konec dobrý, všechno dobré. Od té doby zkratkou jezdím zcela výjimečně.

Pak mám v zásobě ještě jeden příběh do třetice všeho dobrého. Je z doby, kdy jsme měli pouze jedno auto, a to jsem považovala za vozidlo mého muže. 🚗 Řídila jsem jen, když jsem musela. Vzhledem k tomu, že se nerada o auto starám, ráda jsem ho přenechala pouze jemu. Tím pádem byly samozřejmě jeho i všechny povinnosti s autem spojené. Když mě ale požádal, abych ho vyzvedla na Masarykově okruhu po konci závodu Moto GP, nedělalo mně to žádný problém. Ovšem do té doby, než jsem byla na cestě zastavena hlídkou. Opět silniční kontrola! Po dlouhém hledání, spíše přehrabování kabelky, ve které mám tisíc a jednu věc, jsem našla všechny doklady. 👜 Opět jsem seděla ve voze se staženým okénkem. Doklady byly v pořádku, a tak kluci šťouraví začali obcházet auto. Jeden z nich se vrátil za mnou a důležitě mně oznámil, že mám propadlou technickou kontrolu. To bylo na mě „silný kafe“! Bez zaváhání jsem okamžitě odpověděla: „Mýlíte se, auto je mého muže a ten má všechno, včetně technické kontroly vždy v naprostém pořádku!“ Já si to vážně myslela a kdyby mě nevytáhl z auta a neukázal na samolepce staré datum propadlé technické, tak bych se tam s ním pohádala. Moje první spontánní reakce byla: „To snad né, já ho zabiju! Takže mě pošle dělat taxíka do provozu po Grand Prix, ví, že všude číhají policajti a má propadlou technickou!“ Dopadlo to okamžitým propuštěním z jejich „spárů“, ujištěním, že se to přece někdy stane, a že to není žádná tragédie. Museli si myslet, že jsem pěkná kráva, ale důležité bylo, že mě nakonec pustili bez blbých keců i bez pokuty. 🐮 Od té doby už se mému milovanému muži nikdy nestalo, že by technikou na autech včas nevyřídil. 🤪

Další zážitky mám už jen s některými z jejich nepříjemných kolegů. Taky mám v repertoáru případy, co skončily pokutou a na ty vzpomínat rozhodně nechci a nebudu. Na ty se přece raději zapomíná. Musím ale uznat, že někdo nás řidiče prostě hlídat musí, protože jinak by byla na silnicích pěkná anarchie. Bezvládí a chaos tam určitě nikdo nechceme. Ale, co určitě všichni chceme, jsou normální, příjemní, slušní borci a baby v uniformách. I kdyby se mně stala, jak říká jeden můj kamarád „zase nějaká křivda“ s pokutou, záleží na tom, jak se to podá a myslím, že spousta z nás řidičů si to zaslouží s vlídným slovem a s úsměvem. 😀

Takže nám všem přeji hodně štěstí! 🍀