Jak jsem vyměnila moře za hory

Od mého dětství jezdím každý rok v zimě na hory lyžovat. ⛷ Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu trávit v horách skoro každou svojí dovolenou, a to, jak v zimě, tak i v létě. Člověk míní a život mění. Vlastně k tomu došlo bez mého přičinění. Před pár lety jsem měla náhlou zdravotní příhodu a skončila jsem s měsíčním pobytem v nemocnici na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Všechno dobře dopadlo, ale doktoři mně doporučili nejezdit na „válecí“ dovolenou do tepla k moři. V podstatě rozhodli za mě, že by bylo vhodné vycestovat do hor a věnovat se spíše turistice, která krásně rozproudí krev v žilách a pro moje tělo to bude to nejlepší, co pro něj můžu udělat.

Myslela jsem si, že mě trefí šlak. ☹️ Vzít mi „moje“ moře? Sluníčko, teploučko a válení se na pláži s knížkou a drinkem v ruce!? 🍹 Toto byla totiž odjakživa moje představa skutečné dovolené. Já ale celý život používám rčení „všechno zlé, je pro něco dobré“, akorát někdy nevím pro co. V tento moment jsem to ale věděla hned. Můj milovaný muž má raději hory než moře a jeho přáním bylo odjakživa jezdit na hory i v létě. V zimě v Dolomitech vždycky říkal: „Tady musí být v létě tak krásně!“ Prostě zkoušel to, jak se dalo, ale nepřesvědčilo mě to.

Dovolenou jsem jako rekonvalescenci potřebovala jako sůl, a tak vymyslel cestu do Švýcarského Zermattu. Kdo tam někdy byl anebo viděl fotky, tak je mu hned jasné, že tím nasadil laťku hodně vysoko.

Zermatt je malé horské městečko pod Matterhornem, což je ta známá špičatá, majestátní hora, vysoká 4478 metrů. ⛰ Autem se sem nedostanete, protože sem prostě vozidla se spalovacími motory nesmí. Tady se může jezdit pouze malými vozítky, která jsou poháněná baterií. Výjimkami, které mohou jezdit auty na naftu nebo benzín jsou jen hasiči, sanitky a popeláři. Důvodem je ochrana ovzduší. Auto musí každý zaparkovat v Täsche v garážových domech a odtud se na místo dostane vlakem. 🚞

Když jsme vystoupili se všemi zavazadly z vlaku na malém nádraží, tak nás hned „ulovil„ nějaký místní taxikář s minielektro autobuskem. Než jsme se stačili vzpamatovat, naše zavazadla byla naházená uvnitř, a tak jsme nastoupili. Taxi nás zavezlo asi tak 200 metrů od nádraží, kde stál náš hotel, takže to bylo skoro stejně rychlé, jako kdybychom tam šli pěšky. Z ceny tohoto „špásu“ se mně ještě večer motala hlava. 🤪 Na hodně vysoké ceny se sice těžko zvyká a člověk si vážně nemůže částky přepočítávat, protože by například do lanovky ani nevlezl. Navíc jsme se v hotelu dozvěděli, že když si jako hotelový hosté zavoláte z nádraží, přijede pro vás jejich soukromé elektro autíčko zdarma.

Tomu, že tady nevidíte auta se nejdřív divíte, ale velice rychle si zvyknete. Není tam totiž autový, jinde ve městech všude přítomný smrad, a hlavně pořád nemusíte autům uhýbat. Pohybujete se svobodně po cestách i po silnicích.

Protéká tudy řeka Matter Vispa, která stahuje vodu z ledovců. Jsou tady jen tři hlavní ulice, uprostřed městečka kostel, malé nádraží a pak spousta restaurací, hotelů, z nichž skoro každý má svůj vlastní bazén a wellness. Výhodou je, že je tady převážně slunečné počasí, což my turisté výrazně oceňujeme. ☀️ V městečku jsou samé dřevěné stavby se zeleninovými předzahrádkami. Domky jsou do přírody velice vkusně zasazeny a všechna okna jsou vyzdobená rozkvetlými květy. To všichni známe i ze sousedního Rakouska nebo z Itálie. Pořád nechápu, jak jim to, tak nádherně může kvést? Co my v Česku děláme špatně nebo jinak? 🤷‍♀️

Toto místo je jako stvořené pro lyžovačku, turistiku, relax s nejčistším vzduchem, vyjížďky na horských kolech, ale je to také místo pro horolezecké nadšence. 🧗‍♂️ V okolí je 33 alpských vrcholů s označením „čtyřtisícovky“. Městečko je také horolezeckým základním táborem před výstupem. V oblasti se nachází celkem sedm nádherných průzračných jezer. Z nich bych vybrala jedno nejzajímavější Riffelsee, které nesmíte minout, protože se v něm neuvěřitelně zrcadlí celý pohádkový Matterhorn. Dnes mě mrzí, že jsem neměla tak dobrý mobil na focení a fotku jsem si udělala jen jednu. Dnes už bych bez série fotek z různých úhlů z tohoto místa vůbec neodešla.

Jeden z našich výšlapů směřoval údolím pod Matterhornem směrem k nejvyšší stanici lanovky v Evropě. 🚠 Ze začátku taková pohodová procházka, kdy si stále prohlížíte majestátní horu přímo nad sebou, ze které prostě nelze spustit oči. Není to ale krátká trasa a vede takovou nehostinnou krajinou, jestli se to vůbec krajinou dá nazvat. Nikde není ani kousek zeleně, všude jen samý balvan, kámen, kamínek, kamíneček a po tomto terénu hodiny šlapete. Abychom se my turisté neztratili, tak jsou tady na některých větších kamenech nakreslené červené značky. Někdy se nám podařilo si značky nevšimnou a minuli jsme ji, ale za světla není problém se tu na „jakoby cestu“ zase po chvíli vrátit. Kdybyste ale nedorazili do cíle včas, tak nevím, co se pak v takových případech dělá. Cesta se mně zdála nekonečná a nebýt té nádherné hory nad námi, tak by se mně to teda opravdu ani nelíbilo. V tu chvíli jsem zatoužila si v pohodě ležet u moře s tím svým drinkem v ruce. 😜 Asi si dovedete představit jakou radost jsem měla, když jsem konečně před sebou uviděla na kopci lanovku. Věděla jsem, že nazpátek už musíme lanovkou, protože cestu dolů už bychom za světla nezvládli. Byla jsem vyčerpaná, a tak jsem se, co noha nohu mine, pomalu vlekla do kopce. Nahoře byl nějaký turista, co německy křičel na své kamarády dole. Vůbec jsem si toho nevšímala, protože němčinu už si dávno ze školy nepamatuji a vůbec tedy nezapínám ani příjem „německého signálu“ do mého mozku. Můj muž naštěstí německy rozumí, a proto vzápětí křičel, ať běžím, protože za pár minut vyjíždí poslední kabinka lanovky. Takový fofr jste neviděli. 🏃🏽‍♀️ Vyděsila jsem se a z posledních sil jsem běžela (teda myslím, že to byl skoro běh) do toho hrozného kopce jako o závod, protože představa, že bych tam někde zůstala na hromadě kamení, místo dole v údolí v hotelu s bazénem, byla hororová.

Mají tady trasy různých obtížností, každý si vybere tu svoji, na míru. Ostatní výšlapy byly už v pohodě. Našli jsme si trasy okolo horských jezer, kde si člověk putuje na pohodu, zelenou přírodou, po cestách a cestičkách. Oblíbená trasa Pět Seenweg, vede přes pět jezer.

Navštívili jsme i místní muzeum horolezectví. Muzeum je zde hodně populární, jelikož uchovává příběh prvního výstupu horolezců na horu Matterhorn, který nedopadl dobře. Ze sedmi statečných se dolů vrátili pouze tři. Lano, které se s nimi přetrhlo je vystaveno na červeném polštáři. 📍 Zkoukli jsme i dokument podle skutečného smutného příběhu. Byla jsem ráda, že jsme prohlídku nakonec nevynechali, protože prostě v tomto prostředí je na svém místě a má svoji poutavou historii.

Naši cestu jsme podnikli autem a po cestě se stavili i v Lucernu, kde jsme si prošli Staré město. Přešli jsme po nejstarším zakrytém dřevěném mostě na světě, který spojuje Staré a Nové město a nechybí zde vodní věž. Turisty láká jeho poloha mezi Lucernským jezerem a horami. I plavba lodí po jezeře byla pro mě krásným zážitkem. Nevynechali jsme ani městečko Alpnachstad a vyjeli lanovkou na horu Pilatus. 🚡 Měla jsme slíbené Fondue. To je směs teplých roztavených tvrdých švýcarských sýrů. 🧀 Je to švýcarská specialita a kdo má rád sýry, jako my, je to fakt mňam! Bohužel, štěstí nám v tomto případě nepřálo, protože v místní vyhlášené restauraci na vrcholu Pilatusu nám řekli, že toto jídlo připravují pouze v zimě. Navíc jsme tady chytli mlhu, takže jsme z výhledu na hory a přírodu neměli ale vůbec nic. Vlastně proč nic, vždyť i toto je příběh a zážitek.

Byla jsem sama překvapená, jak jsem si dovolenou v letních horách nakonec užila. V tu chvíli jsem možná ještě netušila, že je vyměním za moře, ale „světe div se, stalo se“. 😀 Čím jsem starší, tím víc mám ráda aktivní dovolenou. U moře jsem se válet nebyla ani nepamatuji a nedá se říct, že by mě to úplně chybělo. Taky si ale nemyslím, že bych tam už nikdy nezajela. I když hory, jsou teď pro nás každoroční priorita.

Když hory volají, musíte jít!