Lisabon, zbytečně ve stínu Madeiry

Pomník bohatství Věku zámořských objevů a námořní slávy, důležitý přístav, visutý most, socha Krista, architektura, ale i emocionální síla tradiční, melancholické hudby „Fado“. 🪕 Neméně lákavé pobřeží s kavárnami a promenádou, to vše je a ještě něco navíc je hlavní a největší město Portugalska, Lisabon. 📍

Destinaci vybral můj muž a byla to trefa do černého. 🎯 Rádi hodně chodíme pěšky, což nebyl žádný problém, protože v tomto městě je složitý kopcovitý terén a nachodili jsme se skutečně dostatečně. Během našeho pobytu jsme však pouze nechodili, ale využili jsme i hromadnou dopravu, vyhlídkový autobus a zapůjčené auto, abychom se dostali i za město. 🚙

Tady jsme poprvé vyzkoušeli prohlídkový, dvoupatrový autobus s odkrytou střechou. Koupili jsme si celodenní jízdenku, dostali jsme sluchátka, která jsme si u svého sedadla připojili do audio průvodce. Během cesty jsme částečně vyslechli výklad k památkám i zajímavosti o městě, ale také jsme se jen tak bez námahy kochali z výšky busu, okolím. Autobus funguje na systému, který nazývají Hop-on, Hop – off, takže můžete libovolně nastupovat a vystupovat na určených zastávkách, které jsou vždy v blízkosti turistického bodu zájmu. U památky jsme se zdrželi, jak dlouho jsme chtěli a pak zase hop-on do autobusu a hurá o kus dál. 🚌 Je to super spojení chůze a jízdy. Za celý den jsme toho nejen hodně stihli, ale jako bonus jsme nebyli úplně vyčerpaní.

Naše první zastávka byla v „Tore de Belém“. Je to opevněná věž v městské části Belém, která je na seznamu UNESCO a je jedním z památníků velmocenského postavení během velkých námořních objevů. Byla postavena na obranu, přesto je stavba elegantní a taková jiná. Možná také díky tomu, že byla vyzdobena manuelskými motivy, což jsou kamenné erby s kříži, kroucené kamenné provazy se smyčkami a propracované žebrové klenby. Původně stála stavba na malém ostrově obklopeném vodou, ale později se díky nánosům bahna spojila s pevninou. Dlouhou dobu byla používána i jako vězení. Skládá se z šestiúhelníkové bašty a hranolové, pětipatrové věže. Mimo jiných výzdob stojí na terase socha Madony s dítětem, která byla patronkou námořníků a objevitelů. Věž jsme prolezli od spodu nahoru, poseděli v mrňavé strážní věžičce, rozhlédli se na širé moře z balkónu s kamenným mřížovým a prošli se po cimbuří.

Další důležitou zastávkou a druhou památkou UNESCO je „Klášter řádu sv. Jeronýma“. Král Manuel I. nechal přestavět původní kapli na počest Vasco de Gamy, jako výraz jeho díku za šťastnou výpravu do Indie, kterou mořeplavec podnikl. 🛳 Z Indie přivezl koření, prvotně se jednalo nejvíce o pepř, a tak údajně začala šťastná dráha tohoto obchodu. Stavba byla také financována z obchodu s kořením, proto mohla být postavena v tak velkolepém rozsahu. Uvnitř je nádvoří s travnatou plochu sloužící i k odpočinku. Ve vnitřních prostorách a otevřených chodbách jsou nádherné stropní, žebrové klenby. Jako výzdoba jsou do kamene vytesány ornamentní motivy, opracované sloupy s listy a exotickými zvířaty a další zajímavé detaily, které vypadají pohromadě skoro jako krajka. V klášteře jsou také umístěny hrobky králů a náhrobky mořeplavců i spisovatelů. Průvodci říkají, že navštívit tuto památku je prostě nutnost. 🫢

Až tak zajímavý není „Památník zámořských objevů“. Stojí na čestném místě u ústí řeky Tejo, také na nábřeží Belém. Zní to hezky, ale jinak za mě, je to takový trochu kýč. 😜 Celkem 52 metrů vysoká bílá stavba, která má být vzpomínkou na námořníky. Má tvar karavely, což je obchodní plachetnice, která byla využívána pro objevitelské námořní plavby. Na každé straně stojí ve dvou šikmých řadách kamenné sochy portugalských hrdinů. Nahoru se dá vyjet výtahem do 6 patra na vyhlídku, ale tady jsme to vynechali, protože toto pro nás nebylo lákavé. Tento nápaditý, ale né úplně vkusný prvek vypadá víc zajímavě z dálky v odpoledním slunci. ☀️

Při procházce uličkami centra jsme narazili na výtah „Santa Justa“. Je to železný výtah, vysoký 45 metrů, který spojuje dolní ulici s vyšší úrovní další ulice. Fakt hodně zajímavé řešení. Architektem je Eiffelův student, proto je na něm dobře viditelná eiffelovská architektura. V horní částí je novogotická věz, do které nápaditě umístili kavárnu s výhledem na město, na hrad a náměstí Rossio. 👍 Uvnitř konstrukce jsou dva dřevem obložené výtahy, které za poplatek vozí obyvatele i turisty celý den nahoru a dolů. Vzhledem k tomu, že místní musí třeba s nákupem překonávat složitý, členitý terén, výtah je příjemným pomocníkem, a samozřejmě pro ostatní je to turistická atrakce. My se svezli pouze ze zajímavosti, abychom o něco nepřišli. 🤪

Na hrad a na hradby místního hradu „Svatého Jiří“ jsme chodili fakticky denně. 🚶‍♀️ Tato dříve obranná pevnost korunuje východnímu pobřeží. Je to nádherná procházka, oblíbená promenáda po opravených středověkých hradbách, vysoko nad městem. Toto místo je strategické, je nejvyšším bodem v Lisabonu a skutečně jsme viděli až dechberoucí panoramata. Já ty výhledy chválím skoro všude a možná jsem s tím už až otravná, ale já ty věže a vyhlídky prostě miluji. 😉 V tomto případě fakt nevěřím, že by se mnou někdo nesouhlasil. A těch vyhlídek je kolem požehnaně. Navíc toto místo mají v oblibě i místní. Lisaboňané tady sedí pod stromy na cimbuří a hrají karty a kostky. Vypadá to jak z filmu, a přesto je to pohled do obyčejného odpoledne normálního člověka.

My jsme karty nehráli, ale pod strom jsme si sedli taky, a to do zahradní kavárny, přímo na hradbách. Fotku nemám, ale zavřete oči a představte si to, zkusím popis. Teda vlastně, když čtete, tak je zavřít nemůže. 🤪 Slibuji tedy, někdy příště i vyfotím. Takže sedíte v křesílku u stolu prostřeném bílým ubrusem, na něm stojí dvě orosené sklenice s portugalským bílým vínem, vedle vás sedí váš milovaný muž, nad sebou máte místo slunečníku obrovský, urostlý, listnatý strom, který vrhá přirozený stín, slunce svítí tak akorát a před sebou jako na dlani celý Lisabon. 😍 A pak, že to nemůže být někdy jako ve filmu.

Turistickou atrakcí je ve městě také žlutá tramvaj, která neodmyslitelně patří k Lisabonu, stejně tak, jak k Benátkám gondoly nebo k Londýnu červené doubledeckery. 🚋 Jsou to malé, údajně stoleté vozy, technicky dokonale opravené a slouží k vyhlídkovým jízdám strmými uličkami. Do kopce byla jízda pomalejší a mohli jsme si prohlížet okolní domy, obchody, ulice, ale dolů z kopce to pak byla divoká jízda, která zřejmě místní strojvedoucí baví víc než jejich pasažéry. 🤷‍♀️ Celá trasa trvá asi 40 minut, my jsme se svezli jen pár zastávek a úplně nám to stačilo.

Za zmínku stojí nová, moderní čtvrť nazvaná „Park národů“, která vznikla u příležitosti EXPA v roce 1998. Jsou zde nové budovy z oceli, skla a hlavně moderní, futuristická stavba „Oceanárium“. Mořský svět mají v každém velkém městě, ale všude mají i něco nového. Uprostřed je obrovská centrální nádrž o více patrech, což je fajn nejen pro návštěvníky, ale i pro živočichy, kteří mají skutečně velký životní prostor. 🐋 Je to unikátní pavilon, kde vám před očima plavou žraloci, rejnoci, želvy a asi 6000 pestrobarevných druhů ryb. Navštívili jsme ale i lachtany, tučňáky a mořské ptactvo. 🦭

Na naše další vyhlídnuté cíle jsme si museli půjčit auto. Prvním vzdálenějším místem na předměstí Lisabonu a bodem našeho zájmu byl most 25. dubna, původně „Ponte Salazar“. Je to visutý most s ocelovou konstrukcí, byl inspirován „Golden Gate“, který stojí v San Franciscu. 🌉 Jeho délka je 2 kilometry. Uprostřed konstrukce nebo lépe, po spodní mostovce jezdí vlaky a v horní části je umístěna silnice pro auta. Vzhledem k tomu, že v San Franciscu jsem nebyla, tak za mě je úplně skvělý!

Na druhé straně mostu jsme vyjeli ke „Cristo Rei“, což je obří 28metrová postava Krista, pro změnu vytvořená podle sochy Krista v Riu de Janieru. Tak trošku se prostě „opičí“, ale tím, že Rio a San Francisco je trochu z ruky, můžeme být, zato rádi. Kristus tady stojí s rozepjatými pažemi na jižním břehu řeky Tejo. Postava je na obrovském podstavci, kam jsme vyjeli výtahem, a pak už nás čekalo jen pár schodů do výšky 82 metrů na vrchol podstavce, odkud jsme se také rozhlédli na všechny strany do kraje. Tato vyhlídka mě ale neoslovila, což je co říct. Důvodem je vysoký betonový plot a dál nahoru pokračující pletivo, asi aby nikdo neskočil. 🙈

Další den jsme pokračovali na západ, protože kousek cca 18 km za Lisabonem leží nejzápadnější místo Portugalska a zároveň je to nejzápadnější bod Evropy „Cabo da Rocca“. Má označení mys, což je skalnatý výběžek pevniny do oceánu. Krásný výhled na oceán, zelená příroda a skály okolo. 🌿 Oblíbené místo nejen turistů, ale hlavně fotografů. Mají tady postavený takový monument, u kterého se všichni fotí. Není to úplně to, co musíte vidět, ale my o tom četli a zajeli jsme se ze zvědavosti podívat. Není to vyhozený čas, ale pokud máte času málo, nejste povoláním fotograf, můžete oželet.

Autem jsme se vydali i dál za Lisabon do města „Sintra“. Městečko je malé, historické, ale důvodem naší cesty byla zřícenina maurského hradu nazývaná „Castelo dos Mouros“. Šlapali jsme po turistické cestě na kopec nad Sintru. Dříve byl hrad velkou obrannou pevností, ale dnes je to také jen atrakce pro turisty. Ti šikovnější dokáží projít po zbytcích obranných ochozů několik kilometrů kolem dokola. Můj muž, který výšky nevyhledává z tohoto výletu po úzkých hradbách, vysoko na kopci neměl radost a naopak já tady byla zase ve svém živlu. 😀

Abych vytvořila kompletní, pravdivý obrázek, musím se zmínit o jídle. Určitě na lisabonské kuchařské umění nezapomenu, ale bohužel v tom špatném slova smyslu. V průvodcích psali o špičkové portugalské kuchyni. My jsme se do restaurace vydali na oběd 3krát, pokaždé jinam a můj pohár trpělivosti přetekl, takže jsme po zbytek pobytu v poledne vegetovali na bagetách, které vám připraví čerstvé a naskládají do nich přesně to, co si vyberete. Ty nemají prostě chybu! V restauraci jsme si vždy objednali nějakou větší rybu. 🐟 Ryba vypadala vždy náramně, ale nikde nám nechutnala a v jedné z restaurací, jsme museli jídlo dokonce vrátit. Nasekali nám to i s kostmi, které v mase tak trochu rozdrtili a už se z masa nedali vůbec přebrat. Ryba byla uvnitř syrová a místy s tenkou ledovou šupinkou. Vůbec se to nedalo jíst, a to jsem se tak těšila k moři, dokonce k oceánu na rybí hody. Vzpomínala jsem na Česko, kam se sice ryby dopravují dlouhou dobu, tisíce kilometrů, zdaleka nejsou tak čerstvé, ale kuchaři vám je perfektně ugrilují, orestují nebo upečou, a dokonce vyfiletují tak, že na kost kolikrát ani nenarazíte. 👏 No, co už, za jídlo mají prostě velký černý puntík.

Poprvé jsem tady v místním baru ochutnala portské víno. 🍷 Každý večer jsme si zašli do baru kousek od hotelu, kde byla příjemná obsluha, nikdo neotravoval, seděli jsme venku na zahrádce v hlavní ulici, kde ale uprostřed vedla dlouhá alej se vzrostlými stromy. 🌳 Všude proudilo i navečer plno lidí a bylo pořád se na co dívat. Degustované portské, ať mně to zní hezky, nám skutečně chutnalo. Kdykoliv jsem ale portské ochutnala později někde jinde, kouzlo pominulo. Znovu mně zachutnalo až při návštěvě portugalského Porta. Prostě po překročení hranic už to nemá tu atmosféru. Nejlepší bude, všude ochutnat nápoj, který k městu nebo k zemi patří a užít si ho dostatečně na místě a sebou domů už ho ani nevozit.

Na závěr chci říct, že Portugalsko opravdu není jen Madeira, která je oblíbenou destinací a proudí tam nejen od nás, ale z celého světa spousta turistů. Chci potvrdit „na moji duši, na psí uši, na kočičí svědomí“, že i pevninská část země má co nabídnout. 😉 Je škoda si to nechat ujít. Nepřišel už Váš čas, objevit třeba ten Lisabon?