Měšťák zahradníkem

Já i moje drahá polovička jsme původně z paneláku, kde jsme na balkóně pěstovali akorát muškáty. 🎋 Vlastně nesmím opomenout můj úspěšný rok, kdy se mně povedlo vypěstovat v truhlících spoustu rajčat, a to nejen těch cherry. 🍅

Jednu dobu jsme oba podlehli trendu chalupaření a najednou jsme se museli popasovat nejen s údržbou a rekonstrukcí chalupy, ale také s péčí o zahradu s více než tisíc metrů čtverečních. Neměli jsme s tím žádné zkušenosti, navíc zahrada byla plná ovocných stromů. 🌳

Měli jsme malé děti, tehdy malý panelákový byt, a tak jsme prostě pořídili stavení na venkově, kam jsme celá rodina utíkali do přírody. 🌿 Chalupaření mimo idylky na zahrádce ve slunečném počasí a zábavnému večernímu grilování na zahradě s kamarády, je mimochodem velká dřina. Asi i ten, kdo to nezažil, uvěří. Úplně si ale málokdo dovede představit, jaká svatá pravda to je. Nicméně byla to naše volba, měli jsme to rádi a dodnes na tu dobu my i naše holky rádi vzpomínáme.

Chalupa je na dlouhé povídání a určitě se k tomuto košatému tématu ještě někdy vrátím, ale dnes se chci pověnovat jen tématu „zahrada“. Nemyslím zeleninovou zahrádku před domem, ale tu velkou ovocnou za barákem, kde jsme měli deset velkých jabloní a třešeň. 🍎 My „měšťáci“, jak nás titulovali, jsme se teda opravdu o zahradu starat neuměli. Všechno to byl tzv. „pokus, omyl“. Kdo je z města, jako my, možná to ještě neví. My už víme dobře, že nic neroste samo, jak se na první pohled zdá. O stromy, o trávu, o květiny i o živý plot se musíte poměrně hodně starat. Přiznávám, že nás to tak trochu překvapilo. 🤪

Na stromech se musí dělat zimní řez, letní řez, musí se odstraňovat suché a nemocné větve, a větve zkracovat. Představte si, že není jedno, jakým způsobem větve uřežeme. Byla to pro nás „španělská vesnice“. Jako, nechat větvě růst určitým směrem, nenechat větve přes sebe křížit, stromy omlazovat, odstřihovat jim „paroží“, ale také stříkat proti škůdcům. Prostě je to vážně úplná věda. 🤷‍♀️

V naší rodině máme samé, jak se říká „kancelářské myši“, a tak jsme se neměli s kým poradit, natož předat pilku, aby se odborné práce chopil někdo zkušenější za nás. Můj muž je nejen chytrý, ale je vážně hodně manuálně zručný a vždycky jsem si myslela, že fakt umí úplně všechno. Tak tohle teda zrovna skutečně neuměl! Něco jiného je něco opravit, přimontovat a vykutit a něco jiného je, postarat se o ovocné stromy. On se ale rozhodl, že na tom přece nemůže být žádná věda. Koupil motorovou pilu, ruční pilku, speciální stromové kleště a rozhodl se začít své první dílo v zahradě nahoře u lesa.

Vůbec mně nedocvaklo, jakou může napáchat na stromě škodu. Bohužel jsem si také neuvědomila, čehož jsem pak mnohokrát litovala, že začal svou výuku „stát se dobrým ovocnářem“ na jabloni s nejlepšími jablky pod sluncem. Jabloň, než se do ní můj muž pustil rodila krásná, tmavě červená, lesklá jablka s takovými čtyřmi špičkami na spodku, která se prodávají myslím pod názvem „Red Delicious“. Byla to jablka jak z pohádky a byla taky pohádkově dobrá. 🍎

Tak dlouho řezal, stříhal, zkracoval, až ze stromu zbyl takový symetrický, rozvětvený, vysoký pahýlek. Když jsem se přišla podívat, jak mu to jde, myslela jsem, že mně trefí šlak. 🤯 Šlak mě sice netrefil, ale dílo bylo dokonáno a nebylo cesty zpět. Když tu pohromu viděli kamarádi, ptali se, jestli jsme chtěli mí na zahradě SAMOROST. To jsme teda určitě nechtěli, ale ono to tak skutečně trochu vypadalo.

Můj muž byl plný optimismu. Pořád se mu nezdálo, že jeho zásah byl až tak neadekvátní. Co prý mám, že je to v pohodě a budu koukat, jak ta koruna stromu celá v létě vyraší a obroste. 🤔

Řeknu vám: první rok na tom pahýlu nevyrostl ani jediný lísteček a vypadalo to skutečně bídně. Druhý rok se strom trochu vzpamatoval a začal obrůstat na širokých větvích zeleným listím. V dalších pár letech se opravdu trochu zotavil a pohledově už nevypadal vůbec zle, ale co je zajímavé, už na něm nikdy v životě nevyrostlo ani jediné jablko.

Jaké z toho plyne ponaučení? Napadá mě třeba: „Ševče, drž se svého kopyta“. Můj muž je strojní inženýr,takže to bylo skutečně ale úplně mimo jeho obor. Na druhou stranu, chybami se člověk učí a musím uznat, že díky tomu už všechny ostatní jabloně v zahradě zůstaly v pořádku. 👍 U nich už jsme společnými silami zakrátili a odřezali jen ty nejnutnější „jalové“ větvičky a trochu vzhledově upravili koruny stromů, tak jak když kadeřnice tvoří klientovi symetrický účes. Na podzim jsme se mohli těšit z pěkných, vlastních bio jablíček.

Na ta červená, luxusní jablíčka se čtyřmi špičatými konečky ve spodní části u jadřince si však musím vždy počíhat v zelenině. Kdykoliv tato jablka uvidím, neubráním se své vzpomínce. Kdo mě zná, dovede si představit, kolikrát jsem toto znovu a znovu komentovala. Dnes už bych to brala více v klidu. Jsem starší, myslím, že i klidnější a vím, že jsou daleko důležitější věci na světě, než jsou jablka. 😜

Dnes už chalupu ani velkou zahradu nemáme. U domu máme pidi zahrádku s jediným ovocným stromem a asi hádáte dobře, s jablůňkou. Je zakrslá, můj muž se o ní krásně stará. Pouze opatrně sestříhává, nikdy nedělá žádný radikální řez. Nemá sice tak krásná jablíčka, na první pohled, jsou to takové „Popelky“, ale kdybyste ochutnali se zavřenýma očima, tak lepší a šťavnatější jste možná ani nejedli. 🍏 Je to asi proto, že se tady o ten jediný plodící stromek v zahrádce staráme oba s láskou. 🫶

PS foto červeného jablka je pouze ilustrační, tu skutečnou odrůdu jsem teď v obchodě nesehnala 😂