Mon Cheri – bonbónek v růžovém kabátku

Každý z nás na něčem ujíždí. Já ujíždím často na Mon Cheri. 🤪 Snažím se sice sladkosti omezovat, ale kdo má rád sladké, tak mně určitě rozumí. Prostě s chutí skoncovat nejde.

Potravinový nákup na víkend jsem si zajela nakoupit do supermarketu Albert. Zaparkovala jsem auto na přilehlém parkovišti a vkročila do obchodu. Zajímavé je, že já ráda nakupuji nejen oblečení a takové ty pěkné zbytečnosti, ale i potraviny. Když se mnou není můj muž, tak poctivě v supermarketu projdu všechny uličky. On totiž jakékoliv nakupování kromě prodejen Hornbach, Bauhaus a cyklo nesnáší, jenže tam to zase nebaví mě. 🤷‍♀️ I když, abych nebyla nespravedlivá. V Hornbachu a Bauhausu se dokážu zabavit v oddělení rostlin a většinou si pak odnesu nějakou tu květinu v květináči. 🪴 Jinak v potravinách se mně v každé uličce něco hodí nebo minimálně se to v brzké době hodit bude. Navrším jídlo do vozíku do velké hromady, protože přece nebudu chodit nakupovat každý den.

Tlačím si takto opět svůj vozík uličkou se sladkostmi a přesvědčuji sama sebe, že tady skutečně nic nepotřebuji a nekoupím. Už mám skoro vyhráno, ale bác ho. Do očí mě uhodí ostrá, červená barva bonboniéry Mon Cheri, kterou prostě miluji. ❤️ Je zajímavé, že já vlastně nemám hořkou čokoládu ráda. Rozhodně si na ní nepochutnám, tak jako na mléčné. Tato značka je prostě výjimkou. Odborníci říkají, že má člověk chodit nakupovat najezený. Když jdeme do obchodu hladoví, tak toho jídla prý koupíme dvakrát tolik. Odborníkům jejich tvrzení věřím, jenže já tam většinou jedu skutečně hladová, rovnou po cestě z práce. A tak bylo jasný, že ji prostě přidám do vozíku. 🛒

U pokladny zaplatím, úhledně poskládám nákup do obří tašky, kterou vzápětí uložím do zavazadlového prostoru mého vozu. Jenže než zavřu víko kufru, znovu vidím tu červenou bonboniéru. Je to jako „hadr na býka“! ❣️ Skoro se až zdá, že na mě natahuje ručičky. Neodolám, zkušeně roztrhám celofánový obal, koneckonců nedělám to poprvé. Vytahuji ten krásný bonbón, který je zabalený v růžovém, lesklém papírku jako v luxusním župánku. Navíc má na sobě i obrázek skvostně červené třešně. Rozbaluji jej a skoro obřadně vkládám do pusy. 💋 Stojím před obchodem na parkovišti plném aut. Nahoře v košíku leží otevřená krabička, ze které doluji druhý čokoládový bonbónek. No nic, nemůžu toho sníst moc, lepší bude počkat domů a dát si pořádnou večeři. Jenže ta silná vůle není zřejmě tak silná, a tak beru do ruky ještě dva další „růžové kamarády“ s sebou do auta. Ostatní raději nechávám v kufru. Když se mně před jízdou na jazyku rozpouští ten třetí a pomalu z něj do pusy vytéká sladká griotka, teprve si uvědomím, že mám před sebou cestu přes celé Brno v dopravní špičce. A zrovna v této kvalitní bonboniéře je skutečný alkohol. Úplně jsem na to zapomněla. Na policajty mívám pech. Tím, jak moc nechci, aby mě zastavili, je zřejmě prostě přitahuji. Ted nezbývalo než poctivě dodržovat pravidla silničního provozu, nikde příliš nezrychlovat, zbytečně na sebe na silnici neupozorňovat. V případě, že uvidím policajty, vůbec se na ně nedívat, aby si mě zase nevybrali. 👨‍✈️ Město se mně podařilo projet v klidu a u obchodu se mně podařilo nesežrat celou bombošku, i když je to boj. Moje nová strategie v případě natahování „těch červených ručiček“ bude, koupit pouze mini balení. Po těch pěti bonboncích pak člověk nemá tak špatné svědomí.

Uvidíme, jestli to dodržím. Oni se totiž na nás „mlsouny“ výrobci a prodejci dohodli, že nám Mon Cheri po celé letní období v obchodech nenabídnou. Údajně se čokoláda přehřívá, špatně se v teplém období skladuje a potom se na jejím povrchu vytváří ten nepěkný bílý povlak. Já si ale myslím, že kecají a je to jen jejich nová chytrá strategie. Jasně, že když jsem teď po dlouhé době viděla hromádku bonboniér Mon Cheri vyskládanou do pyramidy v Tescu, že jsem do košíku hodilo rovnou dvě. 🤪

Zdravím všechny „mlsouny“, a vězte, nejste v tom sami!