Není masáž jako masáž

Samozřejmě, že občas to člověka jít k masérovi donutí. Mě to nakonec donutí, když záda začnou skutečně bolet, něco mě tam skřípne, a ne, a ne to samo povolit. Dobrou zkušenost mám s fitness masážním válcem, na kterém se prostě po zádech pár dní po sobě poválím a ono to povolí. 👍 Občas si taky postěžuji v posilovně svému trenérovi Patrickovi (@coach_patrick), který mě od bolesti pomůže pomačkáním bodů, rozmasírováním nebo různými nepříjemnými chvaty, které ale ve většině případů k mému údivu bolest odstraní.  🥳 No, a když ani to někdy úplně nepomůže, tak vezmu mobil a volám S.O.S Martinovi.  Martin je bývalý spolužák a kamarád  www.unavenetelo.cz naší mladší dcery, který mě/nás nikdy nenechal na holičkách. 😉

Toto léto jsem pro masáže využila týdenního pobytu v lázních Luhačovice. Na masáž jsem se objednala hned třikrát. Na dovolené, kde člověk nepere, nežehlí, nevaří, nepracuje, je spousta času na jiné aktivity, v tomto případě spíš pasivity. Bylo by škoda nevyužít čas i na masáže. Dvakrát jsem si masáž chytře objednala v rámci lázeňských procedur.

Většinou, když jdu k někomu novému, cizímu, tak se nedokážu pořádně uvolnit a už vůbec ne relaxovat. Tady jsem navíc zažila novou zkušenost. Masér byl celý stylizovaný do postavy jogína nebo nějakého šamana, což hned podrobněji vysvětlím. Znamená to, že byl oblečený, neoblečený. Obutý, neobutý, chápejte – bosý. 👣 Na kotníku jedné nohy měl navlečené barevné korálky. 🧿 Mluvil zastřeným hlasem, kterým bych se vůbec nebála vyvolávat duchy. 👻 Nepůsobilo to však na mě rituálně, ale spíše srandovně. Od pana doktora jsem měla v kartě napsané, že potřebuji masáž v bederní části zad. Jenže ono to bylo nakonec celé v podstatě o zadku. Celou masáž jsem byla ve střehu, takže jsem nemohla ani oko zamhouřit, natož nějak pořádně zrelaxovat. Na druhou stranu, jak už jsem mockrát psala, jsem kancelářská myš. Na tom svým zadku sedím denně minimálně osm i více hodin, takže on si to v podstatě ten můj zadek zaslouží. Třeba se mu konečně trochu ulevilo. 🤪

V lázních jsme byli týden, a tak jsem se rozhodla, že dám masáži další, třetí pokus. Na recepci hotelu jsem se objednala do Jávského salónu ke slečně Yulietě. Je to rodilá Thajka. Připadá mně, že Thajci to masérství mají prostě v krvi. 🩸 Ve dveřích malého salónku mě uvítala příjemná, milá, usměvavá, mladá dáma oblečená do pohodlného barevného overalu. V místnosti to vonělo po květinách, hrála příjemná, tichá hudba. Důvěru měla ode mě okamžitě. Nechtěla jsem thajskou masáž, ale pouze tu „normální“, ve střední intenzitě. Lehla jsem si na břicho, uvolnila jsem svaly a skutečně jsem na tu hodinku pustila všechny své myšlenky z hlavy. Nešlo to úplně jednoduše, mozek se dlouho bránil. Po chvíli se mně ale podařilo vnímat skutečně pouze ty zkušené tahy masérky po mém těle a tu příjemnou hudbu i tu nevtíravou jemnou vůni. Masážní hodina s Yulietou utekla jako voda. Vůbec se mně nechtělo vstát a odejít. Nemám s masážemi velké zkušenosti, ale takto si představuji, že by to mělo vypadat. 

Předsevzetí si nedávám. K masérům opět budu chodit jen, když mě to skřípne anebo když budu mít časový prostor. Vůbec to nezatracuji. Něco na tom prostě skutečně je! Navíc teď jsem změnila „fitko“, ve kterém je možnost využít i maséra nebo fyzioterapeuta. Až to vyzkouším, třeba budu mít nový příběh, fejeton anebo srdečné doporučení. Uvidíme! 🌸