Nepál – tváří v tvář nejvyšší hoře světa 2/2

Koho zaujal příběh z minulého týdne o putování mé dcery do základního tábora pod nejvyšší horu světa, tak může pokračovat ve čtení, v druhé a zároveň i jeho poslední části. 😉

8.10.2023-neděle

Tento den jsem plánovala cestu z Lobuche do Gorakshepu. Dobře jsem se vyspala, a dokonce mně nebyla zima. ❄️ Po snídani jsem se vydala na cestu, která trvala 3 hodiny a byla skutečně vyčerpávající. Byla jsem doslova „úplně mrtvá“. Místo na spaní mně opět zařídili majitelé z předchozího lodge. K mému údivu vypadal pokoj lépe než v Lobuche. Bohužel tentokrát úplně bez vody (i voda na pití se musela koupit v PETce). 😦 Dala jsem si posilňující oběd a vydala se na cestu do základního tábora Everestu. Připadalo mně to nekonečné. V základním táboře není kromě velkého balvanu s nápisem „Everest Base Camp“ vůbec nic zajímavého. Bylo tam pouze „mraky“ turistů, co se s tím kamenem fotí na tisíc způsobů. 🤦‍♀️ Zpět jsem došla extrémně unavená a vzhledem k tomu, jak jsem se cítila, jsem si nebyla vůbec jistá, zda budu další den schopná vylézt na KalaPatthar.

9.10.2023-pondělí

Dnešní cíl z Gorakshep na Kala Patthar a Pangboche. Moc dobře jsem se nevyspala. Budila jsem se každou chvíli, ale to se dalo ve výšce 5200 m předpokládat. Překvapilo mě, jaké tady bylo teplo. Dokonce jsem si musela v noci sundat mikinu. Ve 4:30 zazvonil budík a už za půl hodiny jsem vyrazila. ⏰ Ze začátku jsem viděla jen hvězdy, ale po rozednění se všude kolem mě rozprostřely ty nejkrásnější výhledy. Cítila jsem se zdravá, ale byla mně děsná zima, která nepřestávala ani při stoupání do prudkého kopce. Použila jsem péřovou bundu, ale mrzly mně hlavně nohy v botách. 🥾 Bunda moc nepomohla. Posledních 30 metrů převýšení bylo náročných. Pod nohama samé kameny a každý krok už byl pro mě vyčerpávající. Když jsem se dostala na vrchol, u Everestu se objevilo sluníčko. Cesta trvala 2 a čtvrt hodiny. Nahoře jsem chvíli poseděla, ale pak se vydala zpět do mého lodge, kam jsem dorazila za pouhou hodinu, akorát na snídani. Objednala jsem si palačinku, ale při každém soustu jsem měla pocit, že budu zvracet. Bylo mně nanic. Vím, že je nutné něco sníst, a tak jsem se tam u palačinky trápila hodinu, než se mně ji podařilo zdolat celou. Svůj cíl jsem si splnila a byla jsem šťastná, že teď už můžu zpět za Týnou, které se naštěstí mezitím ulevilo. Vydala jsem se rychle na cestu do Lobuche. Chci stihnout vždy vše honem, honem, tak jsem pokračovala dále, bez pauzy na oběd, abych už už byla v Dingboche. Byla jsem hladová, unavená a nohy mě bolely tak, že jsem nakonec musela zastavit na pozdní oběd v Pheriche. Nebyla jsem si vůbec jistá, jestli zvládnu jít dál. 👣 Pauza a jídlo pomohly. V plánu jsem měla spaní v Shomare, ale protože to tam vypadalo jako ve městě duchů, tak jsem vyčerpaná pokračovala až do dobrého ubytka v Pangboche. 👻

10.10.2023-úterý

Trasa z Pangboche do Namche. Vyspala jsem se skvěle a ráno se vydala zase na cestu. 🚶‍♀️ Počasí bylo pěkné, lidí minimum. Na oběd jsem se zastavila dřív, protože jsem nechtěla opakovat chybu z minulého dne. Navíc jsem chtěla jsem projít přes Khumjung a trochu podpořit místní řemeslo. Viděla jsem dvě stařenky, které prodávaly u svých domečků výrobky z jačí vlny. Bylo mně líto podpořit jen jednu, a tak jsem od každé koupila dva velké šály. Stařenkám jsem udělala velkou radost, a i já sama jsem z toho měla dobrý pocit. ☺️ Navíc doma jsem s dárky udělala radost mamce, babičce i ségře. Když jsem o kus dál procházela okolo domku babičky, od které si předtím koupila rukavice Týna, tak i od ní jsem vzala další šálu, aby si i ona trochu přivydělala. Pospíchala jsem do Namche, kde jsem se po těch dnech mohla setkat s Týnou. Hrozně jsem se na ni těšila a spadl mi kámen ze srdce, že byla zase v pořádku. 🧡 Já jsem se konečně po 10 dnech mohla zase osprchovat a umýt si vlasy. Kdo tohle nezažil, nedokáže si ten pocit představit. Byla to sice zase ta „garážová sprcha“, takže jsem uvnitř mrzla, ale za tu čistotu to stálo. 😜

11.10.2023-středa

Trasa z Namche do Tok-Tok. Tento den byl opravdu pohodový. Dlouho jsme spaly, výborně se nasnídaly, sbalily se a až v 10:30 vyrazily na cestu. Od paní kuchařky jsme dostaly šátky pro štěstí, které se uvazují na visuté mosty podél cesty. Nejprve jsme ještě u chrámu v Namche roztočily všechny modlitební mlýnky. Nepálci věří, že roztáčení modlitebních mlýnků má spirituální účinek. Je to údajně stejné, jako kdybyste jste se pomodlily, což se před cestou vždy hodí. 🙏🏻 Pak už jsme se mohly vydat směr Monjo a Tok Tok, kde jsme měly domluvené ubytování u našeho „nepálského kámoše“. Byl rád, že nás vidí živé a zdravé. Daly jsme horkou sprchu ve vlastní soukromé koupelně, čisté oblečení, večeři a čaj. 🛁 Cítily jsme se naprosto úžasně!

12.10.2023-čtvrtek

Trasa z Tok-Tok do Lukla (2860 m). Dobře jsme se vyspaly a konečně jsem se cítila odpočatá. Ke snídani jsme dostaly čokoládovou palačinku s banánem, rozloučily se a vyrazily. 🍌 Bylo velké horko a batoh byl těžší než obvykle. Byla jsme opět vyčerpaná a ani oběd na tom nic nezměnil. Do Lukly, do kopce jsem už ani nedokázala držet tempo. Po cestě šlo více skupin, které nám nepříjemně blokovaly cestu. Ve městě jsme si ale objednaly dezerty a konečně KÁVU. ☕️ Kavárna vypadala jako ta správná kavárna „z našeho světa“. Večer jsme mohly použít údajně horkou sprchu. Horká sice nakonec nebyla, ale hlavně, že nějaká byla a slibem nás alespoň nezarmoutily. 🚿

13.10.2023-pátek

Letenku z Lukly jsme měly původně o den později, ale po cestě zpět jsme zjistily, že kvůli špatnému počasí už 7 dní neletělo žádné letadlo. Rozhodly jsme let přebookovat o jeden den dříve. Letěly jsme s místní „Tara Air“, kde se letenka dala bez problému jedním mailem změnit. Zafungovalo to, obratem nám přišly nové letenky. Změny jsou bez poplatků, protože většina turistů musí měnit své plány na základě počasí a zdravotního stavu. Měly jsme štěstí, byl krásný den, takže našemu odletu nic nebránilo.✈️ Z odletové haly jsme pozorovaly letištní shon. Když letadlo přistálo, naběhla k němu skupina zaměstnanců s vozíkem a vyskládala batohy. Druhá skupina naskládala nové batohy a vyhnala cestující ven. Noví cestující v rychlém tempu naskákali do letadla a během 10 min letadlo znovu odletělo. 😂 Není tam žádná tabule s čísly letů, musíte být stále ve střehu, abyste nastoupili do správného letadla a byly tam i vaše batohy. Člověk tam prostě zírá a nechápe. Evidentně ale systém funguje, protože za půl hodiny jsme šťastně přistály v Ramechhap.

Bohužel jsme nemohly letět až do hlavního, protože v hlavní sezóně, což je duben–květen a říjen–listopad, letadla mezi Luklou a Káthmándú nelétají. Musely jsme proto vzít zavděk rozhrkaným minibusem. I když se jednalo pouze o vzdálenost 140 km, cesta trvala při tom jejich otřesném stavu silnic neskutečně dlouho. Jsou tam samé serpentýny, výmoly a plno prachu. Nenechaly jsme nic náhodě a před cestou jsme si obě chytře „zobly“ Kinedryl díky němu jsme to zvládly bez větších nevolností. 😄

14.10.2023- sobota

Konečně jsme nespěchaly, měly jsme volné 3 dny v Káthmándú. Bylo to až moc, ale bylo lepší mít rezervu. Odpoledne jsme se vydaly na náměstí, které je zapsáno v seznamu UNESCO. Je tam kolem padesáti chrámů. 🕍 V Nepálu se potkávají dvě nejvíce zastoupená náboženství, buddhismus a hinduismus. Z Thamelu jsme došly pěšky, ale zpátky už jsme si vzaly taxi, protože od hezké procházky má chůze tady opravdu hodně daleko. Všude jsou davy lidí, velký provoz a šílené vedro. „Patan Durbar“ je sice asi kulturně důležitá památka, ale za mě, ji můžete s klidným srdcem vynechat.

Večer si nás ve městě doslova odchytl mladý nepálský student umění. Tvrdil, že právě začíná několikadenní festival, proto nám zřejmě aplikoval červenou tečku na čelo a davem jsme se pak doslova prodírali ke škole umění. V jednu chvíli se ulice úplně ucpala. Najetá auta byla obklopená davem lidí, kteří nechtěli, možná ani nemohli uhnout. 🚗 Do lidí zase naopak najížděli motorky, dav se nehýbal dopředu ani dozadu a my byly uvězněné uprostřed. Z těchto davových šílenství mám hrůzu a oddychla jsem si, když jsme se od tam konečně dostaly. Nepálec nás dovedl do školy, kde nám společně se svým učitelem vnucovali své kresby. Této „nátlakové“ akci říkali prezentace svého díla. 🤔 Bylo jasné, že nás bez nákupu nepustí. Každá jsme si tedy nakonec tu jednu jejich spirituální nebo rituální „mandalu“ (obrázek se symboly) nakonec koupily. Né, kvůli slibům dobré karmy, ale kvůli tomu, abychom od nich „měly konečně svatý pokoj“. 😝 Údajně jsme jim přispěly na opravu školy, která byla už v roce 2015 poškozená zemětřesením. Pokud si nic kupovat nechcete, s nikým místním se nepouštějte do žádných konverzací.

15.10.2023- neděle

V tento den jsme vyrazily do Bhaktapur. Rozlohou je to nejmenší město Nepálu a je zároveň nejhustěji osídlené. Leží asi 13 km od Káthmándú a je také zapsané na seznamu UNESCO. Město je proslulé svou kuchyní, z níž nejznámější je „jūjū dhau“, druh jogurtu vyráběný z buvolího mléka. 🥛 Jogurt je prodávaný v keramických nádobách různých velikostí, které vyrábějí místní hrnčíři přímo na ulici. Nádoby na jogurt a místní víno byly rozprostřené po celém náměstí, kde si je hrnčíři sušili na slunci. Do města se platí vstupné a hned u brány čeká spousty průvodců, kteří nabízí komentované prohlídky za 1000 rupií. Byly jsme rády, že jsme tuto nabídku využily, protože průvodce s námi opravdu křížem krážem prošel celé město. Dozvěděly jsme se spoustu zajímavostí a byl nám doporučen i nejlepší stánek s jogurtem. 👏 Prohlídka trvala asi 2 hodiny a za tak malý obnos můžu vřele doporučit. Zavedl nás i do léčitelského centra, kde jsme absolvovaly přednášku o speciálních „healing bowls“, které jsou původem z Tibetu a používají se po staletí k léčbě bolestí. Do mísy se uhodí speciálním kladívkem, ta se rozvibruje a přikládá se na místa, která vás bolí. Během „léčby“ je slyšet dlouhý meditační tón a vibrace. Toto by vás mělo uzdravit. Je možné si pořídít domů mísy různých velikostí od malých až po „full body experience“, kde si do mísy vlezete celým tělem a vyléčí vás to prostě kompletně. 🤪 Mísa je vyrobená ze slitiny 7 kovů a je zdobená všemožnými ornamenty. Střední mísa stála něco kolem 4500 Kč, takže když to porovnáte s cenou Wobenzymu, který je také na všechno, tak se to skoro vyplatí, ale budete si muset na zpáteční let doplatit extra váhu zavazadla. 😜

16.10.2023- pondělí

Poslední den už jsme nevěděly, co dalšího bychom mohly navštívit, a tak si alespoň domluvily v „Czech pub“večeři s Čechy, které jsme potkaly na treku. Je to česká hospoda v Thamelu, kde si můžete dát české pivo a k tomu třeba koprovku, řízek nebo bramboráky. 🍺 Dokonce tam pořádají přednášky českých dobrodruhů. Sešla se tam poměrně široká česká komunita, takže jsme večer strávily už skoro mezi svými. Ve dvě hodiny ráno odlétalo letadlo zpět směr Kuvajt, dlouho jsme proto neponocovaly a šly si aspoň na hodinu lehnout. A pak už HURÁ domů! 🥰

Před cestou jsem se snažila sehnat, co nejvíce informací o treku na internetu. Původní plán bylo, že půjdeme „Three Passes Trek“, což je okruh přes tři sedla, kdy část cesty je stejná jako pro „Everest Base Camp trek“. Počítejte s tím, že cesta se nedá úplně od stolu naplánovat. My jsme neměly nosiče ani průvodce, výhodu je, že jsme díky tomu měly volnost. Cestu jsme mohly přizpůsobit na základě počasí a zdraví. Technicky náročná cesta to není, ale nikdy dopředu nevíte, jak na vás bude působit nadmořská výška. Trasu si můžete ulehčit najmutím nosiče, kdy si pak sami můžete nést jen malý batůžek. 🎒 Nosiči se dají sehnat i na letišti v Lukle. Turisty si sami odchytávají, je jich tam opravdu hodně. Z vydělaných peněz údajně žijí i půl roku a o výdělek se dělí s celou rodinou. Vy se pak tolik nenadřete, a ještě zajistíte nepálské rodině o trochu lepší život. 👍 Pracují od mládí a turismus je hlavním zdrojem jejich obživy.

Na cestu si určitě vezměte kvalitní třísezónní spacák. I když v ubytování byla vždy nějaká přikrývka, ve vyšších nadmořských výškách není rozhodně dostačující. Také nikdy nevíte, v jaké bude přikrývka kondici a jak moc bude vlhká. Nepodceňte nepromokavé oblečení. Kvalitní bunda, kalhoty, boty jsou základ. Pokud bude pršet, skutečně není kde si mokré věci usušit. Ve vyšších nadmořských výškách se večer ve společné místnosti zapalují kamínka, ale pouze na jednu várku dřeva, takže tepla je velmi omezeně. Poslední nezbytností jsou, podle mého názoru, tablety na čištění vody. Ve všech ubytováních, kromě Gorakshepu, jsme si mohly napustit vodu do láhve bez nutnosti mechanického filtru. Za poplatek navíc bylo možné si požádat o převařenou vodu do vlastní láhve.

Pokud by Vás Nepál lákal, určitě můžu doporučit. Připravte se však na nějaký ten diskomfort, po cestě nespěchejte, nemějte žádná očekávání, a uvidíte, že se Vám Nepál odmění, jak těmi očekávanými, nádhernými výhledy, tak i intenzivními zážitky. 😄

Zápis do mého deníčku:

📍 13 dní pěší turistiky, našlapáno 124,33 km v horském terénu, stoupání na cestě 7 792 m

Lenča už udělala pěkné shrnutí, ale já ještě musím doplnit jeden svůj vlastní závěr. 😉 Nedám na její doporučení. Mně její zážitek z vyprávění „ke štěstí“ úplně stačí. 🍀 Diskomfort prostě není můj kamarád. Nepotřebuji vidět úplně všechno na vlastní oči, a tak si Himaláje nechám odpustit. Přesto chápu, že je toto dobrodružství pro spoustu podobných cestovatelů lákavé. V Nepálu zažijete velkolepé krásy opravdu vysokých hor s velkým „V“, čerstvý vzduch a úplně jinou kulturu. Také přátelské, milé, odolné místní obyvatele, kteří jsou zvyklí na chudobu a nepohodlí a ani neomalený turista je nerozhodí.Pro rodiče to není dobrý pocit, když se vaše „dítě“ vydá na takovou cestu. Lenka musela slíbit, že nám napíše z každé zastávky, což poctivě dodržovala. 🫶

Slyšela jsem, že Nepál a Himaláje vás buďto uchvátí a budete se sem vždy toužit vracet nebo to naopak „neunesete“ a nevrátíte se tam už nikdy. Budu teda doufat v druhou možnost. I když ona už má „novou metu“, hory v Kanadě. Ach jéje, tam jsou zase medvědi! 🐻