Netopýra v pokoji vážně nechceš!

Vždycky, když vidím netopýra, vzpomenu si na tento zážitek. Nevadí mně myši, nevadí mně ptáci, ale z netopýra mám respekt, je prostě divnej! 🦇

Touto historkou jsem už párkrát bavila celou společnost, a tak jsem si řekla, proč to nezkusit „hodit“ na papír i pro ostatní?! 🤪 Jenže ono je jednodušší po nějaké té deci vína příběh povykládat a předvést verbálně v kolektivu než jej vtipnou formou dát na papír. Prostě se o to minimálně pokusím.

Žádný teambuilding není ochuzen o podobné zážitky, které si pak většina z nás pamatuje celý život. Naše firma nám zaplatila ubytování v krásném hotelu ve Špindlerově Mlýně. Co víc si přát? 🤷‍♀️ Volný den v dobré společnosti kolegů, žádný stres z práce, žádné povinnosti a večer po dni stráveném v krásné přírodě Krkonoš, společná večeře a posezení v baru. 🍸 Jeden z mých kolegů, budu mu říkat Michal, začal být trochu dříve, jak se říká společensky unavený. V nás ostatních rozjařených parťácích nenašel oporu pro povolení odejít. Nakonec se mu to i tak v nestřeženém okamžiku podařilo. Vytratit se jako „pára nad hrncem“ a šup „do pelíšku“ na pokoj. 🛌 Nezjistili jsme to hned, ale po nějaké době jsme ho začali postrádat. Samozřejmě našim nejlepším nápadem bylo, zajít ve větším počtu na pokoj a přivést ho „k rozumu“, aby se vrátil k nám zpět do společnosti. 🎉 Spát přece může doma, a ne na teambuldingu. Přikradli jsme se na pokoj a našli jsme ho podle našich správných předpokladů v posteli. Co bylo divný, že ale nespal. Jen tam ležel a divně koukal. 👀 Zeptala jsem se: „Michale, co se děje?“. Zíral na mě a nesměle pošeptal, tak aby to ostatní neslyšeli: „Jani, já mám tady v pokoji netopýra!“ 🦇 Z jeho výrazu bylo vidět, že to nemyslí jako vtip! To už jsem začala zírat já na něj a odpověděla: „Míšo, to víš, že jo! Ten běžně na pokojích bývá. Prosím tě, kolik jsi toho vypil?“. 🍾

Kolik vypil nevěděl vůbec a jistý si nebyl ani tím, jestli ten netopýr byl skutečný. Prostě ho nad sebou viděl. Bylo mně ho až líto, tak jsem zkusila: „A, Míšo, kde je jako teď? 🤷‍♀️ Proč ho nevidíme my?“ Na to jsem odpověď nedostala, ale dostala jsem nabídku zůstat na pokoji a počkat na návrat netopýra společně. Po těch drincích na baru to byla pro nás ostatní velká sranda, a tak nás tam na něj nakonec zůstalo čekalo pět. Nic se nedělo, a tak jsme zhasli velké světlo v pokoje, rozsvítili pouze to menší v předsíni, lehli jsme i v oblečení a myslím, že v botách do pelíšků a čekali.

Tomu, co jsem viděla na vlastní oči, bych vážně předtím nevěřila. 👁️ Netopýr vylezl z mini skuliny u okna pod garnýží a začal nad námi lítat po pokoji. Okamžitě jsem vystřízlivěla a řvala jako pominutá. 😱 Ještě dnes mám z toho „husí kůži“, když si na to vzpomenu. Ostatní se v ten okamžik nezmohli na nic. Já vyskočila na nohy, vrhla se k vypínači a rozsvítila světlo v pokoji. 💡 Netopýr se rychlostí blesku doslova a do písmene vcucnul zpět do garnýžové skuliny. Vůbec bych nevěřila, že se do takové malé dírky vejde. V tom „nejlepším“, když jsem začala přestavovat nábytek tak, aby někdo mohl vylézt na stůl nebo židli a zvíře z díry „vyšťourat“, přišel Michalův spolubydlící Pavel. Prý naše zábava v jejich pokoji končí a máme se odebrat buď zpět na bar nebo do svých pokojíčků. 🤦‍♀️

Říkala jsem mu, ale Pájo, Vy tady máte netopýra. 🦇 Vytřeštil na mě oči a řekl: „Jani, už i ty? Jdu spát, fakt to není reálný ani vtipný a dej s tím pokoj.“

Šla jsem na recepci podat zprávu, že na jejich pokoji se nachází netopýr. Čekala jsem, že mě paní recepční diplomaticky pošle spinkat do pelíšku. 🫣 Ovšem nic takového se k mému údivu nestalo. Paní recepční se omluvila, že hotel je prostě vážně hodně u lesa. 🌲 V hotelu bývá klid, okna jsou z důvodu větrání často otevřená a opravdu se na některých pokojích netopýři vyskytují. Šla jsem si dát na bar pro jistotu ještě nějaký drink a v noci, ve své posteli, ve svém pokoji, jsem zakrytá od hlavy až k patě a zpocená doufala, že já mám ten svůj pokojí bez něj.

To, co tenkrát bylo zdrojem strachu možná stresu, je dnes jedním z těch zážitků, na který s kolegy dodnes vzpomínáme, a které dělají náš život barevnější a veselejší. 🌈