Pípni si sám!

Jsem taková trochu „old school“. 🤪 Neříkám technickému pokroku NE, ale rozhodně se s ním neřítím „hlava nehlava“. Jsem prostě trochu opatrnější a zvykám si pomaleji. Když jsem ale začala trávit u pokladem v supermarketu, jak se říká, „své mládí“ a pomalu ale jistě jsem přicházela o nervy, rozhodla jsem se říct pokroku ANO. 🤷‍♀️

Jeden krát týdně dělám větší nákup, takže to pak většinou skutečně stojí zato. Prvně samozřejmě vytáhnu svůj připravený nákupní seznam. Pozor, většinou už není napsaný tužkou na lístečku, ale moderně v mobilu, v poznámkách. 📱 Po cestě obchodem nakupuji potřebné, ale samozřejmě přihazuji i některé další kousky, co by se mohly doma hned nebo i výhledově hodit. 😜 No, a tak když dorazím na konec prodejny k pokladnám, tak můj vozík téměř přetéká. Ono se to doma vždy spotřebuje. Rády vypomůžou návštěvy i dětičky. Před pokladnami však všichni víme, jak to v supermarketech vypadá. Fronta, jak kdyby tam dávali něco zadarmo.

A to není všechno. U pokladny mě jako vždy čekalo, celý ten do vozíku naskládaný sortiment zase pěkně vyskládat, tentokrát na pás a po namarkování paní prodavačkou zase přeskládat zpět do košíku a tašek. 🛍️ Tolik zbytečných úkonů, a to ještě nepočítám to skládání nanovo doma na místa určení.

Začala jsem tedy pokrokověji vozit svůj nákup k samoobslužným pokladnám. To jsem si teda vůbec nepomohla. 🤦‍♀️ Místo, abych si mohla skládat nákup z pásu rovnou do tašek, tak jsem musela každou potravinu odpípnout na počítači a poté položit do taškové zóny. Občas to na mě i zakřičelo, že mám v taškové zóně neočekávanou položku. 😤 No a pak narazíte na sáček s jablky a jste v koncích, protože jablek je tam na výběr několik modelů a já nepoznám, který druh jsem si vlastně vybrala. 🍎 Myslela jsem, že se už picnu. No pak to pokračuje chlebem, rohlíkama, buchtou, pak už prostě jen lituji, že jsem si koupila tolik nezabalených potravin bez kódů. Však to všichni dobře znáte!

A tak brzo začal můj další pokrok, který pokračoval moderní „skenovačkou“. Tu si po odpípnutí kódu mé zákaznické karty vložím do stojánku ve vozíku. Během nákupu si postupně „pípám“ jednotlivé položky a rovnou si zboží pečlivě skládám do svých nákupních tašek. 🛍️ No paráda! Paráda je to ale jen do té doby, než později doslova „maturuji“ u samoobslužné pokladny“, abych načetla celý nákup a mohla zaplatit. Vše se nakonec povedlo. Po pár pokusech je ze mně zkušený nákupčí. Přechválila jsem však „den před večerem“. Moje milé Tesco si totiž usmyslelo, že mě po každém mém nákupu „vylosuje“ ke kontrole. 🤦‍♀️ Nekecám! Už je to pátý týden, kdy nákup, co nákup, musí přijít kontrola a „odpípat“ postupně značnou část mnou zakoupených položek. Mám už pocit, že jsem na přísně tajné misi CIA, kde je mým úkolem pronést nelegálně banány přes hraniční přechod pokladny. Vždycky stejný scénář. Napípám, profesionálně naskládám, chci platit a BUM – kontrola! To už je fakt začarovaný kruh, a to jsem jim tady v Tescu utratila za těch 17 let už celý „majlant“.

Nejhorší ale je, že občas mě ti supermarketoví asistenti doslova „rozhrabou“ celý můj pečlivě naskládaný nákup. A to by už po tolika pokusech porazilo i vola. Minule mě navíc dorazilo, když po celém tomto „martiriju“ asistent odešel k dalšímu zákazníkovi a mně po chvíli na displeji vyskočila další nutná kontrola zboží, které může zakoupit pouze osoba starší 18 let. Vážení, mně je přes padesát. V košíku jsem ani neměla alkohol, ale Domestos. Svět už se fakt zbláznil! 🤷‍♀️

Ale popravdě? Už toho mám plný zuby. Příště si znovu rozmyslím, jestli si nevezmu zase zpět „starou, dobrou pokladní“. Tam minimálně vím, že mě nebude podezřívat z pašování rohlíků! 🥐