PORTO není jen Portské

Co takhle dát si Portské víno přímo v Portu? Ano, toto město, ho skutečně dalo světu. Sečteno a potvrzeno jako dobrý nápad a hurá na návštěvu do tohoto druhého největšího Portugalského města. Je menší a útulnější než Lisabon, ale může mu směle konkurovat. Kdybych měla odpovědět, které upřednostnit, musela bych se dlouho rozmýšlet. 🧐

Dominantou celého města je určitě most krále Ludvíka I. „Ponte Luis I.“, který je jedním z nejslavnějších mostů. Byl postaven podle návrhu T. Seyriga, spolupracovníka Gustava Eiffela, a proto je postavený z typické Eiffelovské jednoduché ocelové konstrukce. 🌉 Překlenuje řeku Douro a spojuje Porto s druhým městečkem Vila Nova Gaia. Most vypadá náramně a je dvouúrovňový. Dole jezdí pouze auta a v horním patře jsou koleje pro rychlodrážní tramvaj, které říkají metro. 🚋V obou patrech jsou chodníky pro chodce. Ten horní je pro chodce zajímavější, protože je z něj navíc nádherný výhled na celé město, a to, na centrum Porta, střechy vinných sklepů, na řeku se spoustou lodí na ní. Navečer se každý „bonusově“ může pokochat výhledem na dechberoucí západ slunce. ☀️

Nelze opomenout římskokatolickou katedrálu „Sé Do Porto“. Dovnitř jsem původně nechtěla, protože kostelů máme plno i v Česku. Změnila jsem ale názor, protože v listopadu, kdy jsme Porto navštívili, tady probíhalo žehnání motorkám všech policejních sborů z města a okolí. 🏍 Tolik policejních motorek už my asi nikdy po hromadě neuvidíme. Akce byla přístupná i nám turistům, takže jsem si kostel nejen prohlédla za doprovodu hudby živé policejní kapely, ale také jsem si sedla do lavice a fascinovaně hleděla na v podstatě rituál, který se před námi odehrával. Pod oltářem byla vyskládaná dlouhá řada motorkářských helem a přítomný kněz helmám a jezdcům žehnal, prý jim popřál štěstí při cestách a pomodlil se za zraněné a mrtvé motorkáře. Portugalsky nerozumím ani slovo, ale udělalo to na mě celkový zvláštní dojem a kdyby mě můj muž netahal ven, že už to snad stačilo, když jim nerozumíme, tak bych tam klidně strávila celou mši.

Na internetu jsem se dozvěděla o jednom z nejstarších knihkupectví v Evropě „Livraria Lello“, které údajně bylo inspirací pro Joane Rowlingovou. 📓 Jak se něco týká Harryho Pottera, tak tam my, jeho fanoušci, nemůžeme rozhodně chybět. Je to krásná historická budova, kde hned každého uchvátí dominantní dřevěné schodiště potažené červeným lakem, které opravdu vypadá, jako stvořené pro film. Světlo sem proniká nejen výlohami, ale také stopním oknem, které je sestaveno z barevné skleněné mozaiky. Celá budova je bohatě zdobená a je od vrchu dolů, doslova a do písmene skutečně přeplněná knihami. Nedivte se, že za vstup se sem platí, a dokonce si musíte vstupenky dopředu rezervovat na konkrétní hodinu. O vstup je takový zájem, že sem proudí davy turistů a zaměstnanci jsou proto nuceni návštěvy organizovat a tudíž i nechat zaplatit. Když už jsme si tu frontu venku vystáli, tak jsme si odsud odnesli alespoň suvenýr v podobně anglického vydání prvního dílu Harryho. Samozřejmě stylovější by bylo koupit si knížku v portugalštině, ale to bychom si pak nikdy nemohli přečíst. 😜

Bez povšimnutí jsme neminuli ani nádraží „Säo Bento“. Odjezdová hala je totiž komplet obložená tradičními, modrobílými, glazovanými, keramickými kachlemi „Azulejos“. 🔹Jsou původem z Persie, ale v Portugalsku jsou velice populární a na stěnách nádražní budovy z nich vytvořili obrazy s historickými událostmi.

Vzhledem k tomu, že v žádném městě nemůžu vynechal návštěvu věže, tak tady jsem vybrala zvonici barokního kostela „Clerics“, kdy jsme museli vylézt 240 schodů na 75 metrů vysokou věž. Výhled z ptačí perspektivy jako vždy perfektní! Můj muž mně po minulém článku trochu vyčetl, že vždy píšu, že musel, chtě nechtě, lézt se mnou. Prý to vypadá, že je líný, a přitom mu nevadí lézt na věže a vyhlídky, mu vadí až nahoře ta výška, ze které má závrať. Mě zase výšky hrozně baví, ale problém mám na úzkém schodišti v kamenné věži, kdy zase já se cítím nekomfortně, protože mám tak trochu klaustrofobii. I přesto nahoru vždy prostě musím. 🤪

Pokud někoho nebaví památky, tak to zrovna tady, taky není žádný problém. Čas se dá krásně strávit procházkami v úzkých, křivolakých uličkách. Jsou zde desítky kaváren, barů, restaurací a vinných sklepů. U břehů řeky je po obou stranách promenáda, něco na způsob naší Pražské náplavky a všude kolem je spousta vysokých, štíhlých, barevných zajímavých domů, domečků a obchůdků. 🏠

Nad jedním z břehů řeky stojí na útesu klášter „Serra Do Pilar“. Má strategickou polohu a dodnes jej někdy používají vojenské posádky. Hradby jsou ale běžně nám turistům zpřístupněné a je z nich také nádherný výhled. U kláštera je i zastávka místní městské lanovky, která vás pohodlně dopraví dolů zpět k řece, takže komu už se nechce šlapat zpět dolů po vlastních, sveze se touto městskou dopravou. Nám se šlapat sice chtělo, ale zvítězila lanovka, abychom se o tuto atrakci neochudili. 🚡

Na stejné straně řeky jsou přímo z hlavní ulice vchody do vinných sklepů. Sídlí tady spousta známých značek jako Graham’s, Calém, Sandeman, Porto Cruz a další. Prohlídku je ale lepší si rezervovat dopředu. My jsme to nevychytali a museli jsme se sem po pár hodinách vracet na stanovený čas zpátky. Vybrali jsme si značku Calém, ale věřím, že se nedá zvolit špatně i v případě ostatních značek. 🍷 Prohlídka sklepů, okořeněná příběhy z historie, a odpověďmi na každou z našich otázek se jim povedla a po degustaci vzorků červeného, bílého a růžového portského vína, jsme měli všichni, jak se u nás říká už „pěkně nakoupeno“. 🤪 Portské víno je oproti běžnému vínu těžké, sladší, je to spíše takový aperitiv, který se pije pomalu, vychutnává se, má až 22 procent alkoholu a vyrábí se pouze z hroznů vypěstovaných v údolí řeky Douro. V Česku je známé spíše červené, ale tady je čím dál běžnější a žádanější je bílé portské, které mně osobně chutnalo daleko více. Vyvrátili nám tady i tvrzení, že se do portského vína přidává brandy. Není to pravda, do vína se v průběhu zrání přimíchává hroznová lihovina, která zastaví proces fermentace a dodá vyšší obsah alkoholu. Víno zraje samozřejmě jako u nás to naše v dřevěných sudech.

Když už jsme byli v té degustaci, a navíc unavení z prohlídky sklepa, tak jsme se jen posunuli kousek dál na střechu jedné restaurace, kde byla pro návštěvníky vytvořena krásná venkovní barová zahrádka. Jako bonus, byl odsud pěkný výhled na řeku, sluníčko svítilo a ve vyhřátých křeslech se příjemně sedělo. ☀️ Ochutnali jsme i místní doporučenou specialitu portské s tonikem, limetou a s ledem. Překvapivě dobře to chutnalo, protože tonik poskytl v podstatě sladkému nápoji trochu té hořkosti. Pilo se to na sluníčku náramně, ale byla to zrada, protože nám to pak taky náramně vlezlo do hlavy. 🤭 Můj muž pak na druhém břehu řeky nešikovně stoupl na sešikmený obrubník mezi silnicí a chodníkem a vyvrtnul si kotník tak, že jsem byla ráda, že jej sám nahodil zpátky a do nemocnice jsme zajeli až další den v Česku. Pozor na ně, u řeky mají opravdu „záludné“ obrubníky chodníků, které jsou šikmé a myslím si, že vytváří prostor k pohodlnému najetí autem. Možná je to kvůli zásobování, ale pro lehce popité turisty je to pak nebezpečný prvek.

Za jídlem jsme chodili po místních restauracích. Žádné jídlo mně neutkvělo v paměti tak, abych mu dělala nějakou reklamu. Na co ale nezapomenu, je místní tržnice. Dá se tady nakoupit spousta kvalitních potravin a lahůdek s sebou domů, ale také bezvadně posvačit nebo poobědvat. Procházela jsem několikrát uvnitř kolem dokola, než jsem si dokázala vybrat. Já jím hlavně očima a jídlo se mně musí především líbit. Samozřejmě jsme toho nakonec ochutnali víc, než jsme chtěli a mimo jiné jsme neodolali ani čerstvým krevetám. 🍤 Ty jsou prostě za nás oba mňam.

My si Porto užili se sluníčkem i s deštěm, kterého není v listopadu úplně málo a teploty jsou kolem 15 stupňů. ☔️Lepší je asi návštěva v létě, kdy jsou teploty 25, což je pro cestovatele příjemnější. Je potřeba ale zvážit, zda není lepší vyhnout se větším davům turistů, tak trochu mimo tu turistickou sezónu, a to se nám splnilo. Portské vzorky jsme během našeho krátkého pobytu vyzkoušeli dostatečně, takže si na nás nemůžou Porťané vůbec stěžovat. S sebou domů jsme si ale odvezli portugalské Vinho Verde, které je oproti portskému mladé, zelené, lehké a jedním slovem vynikající. 🍾

Myslela jsem si, že takové malé město stihneme v pohodě za ty čtyři dny, ale to jsem se teda přepočítala. Nevadí, protože hurá, ještě jeden takový pobyt nás tím pádem čeká.

Pokud jsem někoho o této destinaci nepřesvědčila, tak nebojte, příště to třeba vyjde.

Nebyla jsem všude, ale mám to svém seznamu! 🤪