Praha – tam, kde dům tančí

Tančící dům v Praze na nábřeží Vltavy jsem obdivovala od jeho postavení, kdy byl užíván jako kancelářská budova. Samozřejmě nemá třeba na architektonickou „divočinu“ Katalánce Gaudího, ale i tak nemůže zůstat bez povšimnutí. 👏 Od doby, co jej předělali na hotel se zážitkovou restaurací a barem, skoro v oblacích, jsem měla přání, se v něm ubytovat. Moje rozhodně ne nesplnitelné přání bylo kompletně splněno o několik let později, ale přece. Dostali jsme totiž jako dárek poukaz od „amazingplaces“ a jako kdyby mé přání chtělo být v tuto dobu vyslyšeno, tak jsme pod názvem „V Praze je blaze“ našli nabídku ubytování i na „Tančící dům“. 🥳 Zbývalo jen vybrat datum, zadat rezervaci, hodit kufry do auta a hurá do Prahy. Pobyt jsme si zamluvili rovnou na dvě noci, abychom si užili i nějakou tu turistiku městem po památkách, protože „kochání“ se po Praze není nikdy dost. Už jsem tam byla tolikrát a pokaždé tam objevím něco pro mě nového.

Udělat z původně kancelářských prostor hotel byl za mě super nápad. 😉 Kancelářských budov je všude okolo hromada a myslím si, že využití jako ubytování pro turisty má v dnešní době „home office“ daleko větší potenciál. Stojí na krásném místě na břehu řeky Vltavy, na rohu Rašínova nábřeží. Architekt se nechal inspirovat slavným tanečním párem Freda Astaira a Ginger Rogersové. Jeho průčelí tvoří dvě věže, které mají připomínat tento taneční pár. 💃 Na vrcholku věže „Fred“ je kopule s konstrukcí, která je potažená nerezovou síťovinou. Jedná se o prý o hlavu medúzy, na což moje představivost skutečně nestačí. 🐙 Tomuto domu dovolili nejen tančit, ale i vystoupit z uliční čáry do ulice, do tzv. linie chodníku. Když jsme vyjeli výtahem do patra a vstoupili do našeho pokoje, dýchla na mě celá moderní „osnova“ i odsud. Místnosti jsou nesymetrické a každé ze tří oken zcela jiné. Ze všech pokojů je krásný výhled, ale samozřejmě čím výš, tím líp. Nejvíce se mně líbil sice šikmý, ale i tak prostorný parapet u oken, na kterém jsem si tak napůl ležela a vyhlížela na řeku, na shon na chodníku i na silnici pod námi a na Pražský hrad. Nemusela jsem sedět ani na chladném parapetu, perfektní výhled jsem totiž měla i z pohodlné postele. 🛌

Na večeři jsme si chtěli dát rezervaci do místní zážitkové restaurace „Ginger a Fred“, která je umístěna do sedmého patra domu. Jenže pozor, tady je nutné mít rezervaci zadanou dopředu. Tady totiž tvoří své gastronomické zázraky tým restaurace v čele se známým Ondřejem Slaninou. V minulosti jsem měla to štěstí s Ondřejem absolvovat kurz vaření a musím říct, že jsem si to užila, i když jsem si původně trávení svého volného času představovala jinak. 😉 Vaření s ním a v týmu byla zábava. S místem k večeři jsme měli nakonec přece jen štěstí, protože byl všední den, a tak jeden malý stůl u okna s překrásným výhledem na celé Hradčany pro nás zůstal volný. Nedali jsme si degustační menu, ale pochutnali jsme si na všem, co jsme si vybrali. Restauraci jsme si tam užili i během snídaní, i když při snídani už se gastronomický zážitek nekonal. I tak bylo ale skutečně z čeho vybírat.

Já se nemohla dočkat výhledu z venkovní vyhlídky nejvyššího patra Fredovy věže. Na recepci jsme dostali jako dárek voucher na drink v tomto baru, a tak jsme si tam vyšlapali hned první večer. Nezůstali jsme u jednoho drinku. 🥂 Můj muž tam měl dokonce degustační sadu třtinových rumů. 🍹 No, nekupte to, když na degustaci byla akce. Já zůstala konzervativně u Prosecca. Z horní terasy je skutečně nezapomenutelný, panoramatický výhled na Pražský hrad a Vltavu. Ve večerních hodinách tam byl takový klid a mír. Zato venku nebylo úplně teplo, takže jsme se po chvíli schovali do prosklené místnosti uvnitř baru. Tam je to trochu stísněné, ale i tak se tam může naskládat větší počet lidí. Na vyhlídku jsme se podívali i další den za denního světla, kdy to zase vypadá komplet jinak. Lidi tam byli už ve větším počtu, posedávali na židličkách okolo kopule medúzy, pozorovali okolí a „kávičkovali“ nebo popíjeli drinky. ☕️ Neznámí lidé se tady s vámi klidně dají do řeči. Čas tam tak krásně líně plynul.

Nemohli jsme ale zůstat jen „lelkovat“ v hotelu a na terase. Praha nás volala i do ulic. A tak jsme zcela překvapivě vyrazili na všechny „ikony turistiky“, které známe „jako své boty“. 👟 Naše kroky vedli na Václavské náměstí. Ať chcete nebo nechcete toto náměstí je nejen centrum veškerého dění. Procházka po této pulsující třídě je neopakovatelným mixem historie, moderny a života města. Jeho dominantou je socha sv. Václava na koni a ulice po obou stranách je plná obchodů, kaváren, hotelů a významných domů. Pokračovali jsme na Pražský hrad. Tam prostě nikdy nelze nechat „z kola ven“ naši nádhernou „Katedrálu sv. Víta“, která je gotiky chlouba, jak zpívá správně ve své písni Vašek Neckář. 🎼 A má pravdu! Je to mistrovské dílo a naše kulturní dědictví, na které můžeme být právem pyšní. 🫶 Vylezli jsme i na jeho vyhlídkovou jižní věž, kde jsem byla poprvé. Výhled je převážně na Pražský hrad ale i na celé město. Domy z ptačí perspektivy vypadají jako namalované. Nakoukli jsme i do „Zlaté uličky“, protože ty jejich malé, barevné domečky, které slouží jako obchůdky, jsou takovým milým pohledem do minulosti. V těchto domcích dříve bydleli zlatníci a ulice se proto dříve jmenovala zlatnická.

Pokračovali jsme na „Karlův most“, ze kterého je nejen pěkný výhled, ale k procházce Prahou prostě tak nějak pasuje. 📍 Na mostě bývá tradičně plno umělců, hudebníků, pouličních prodejců, což mě někdy vadí a rozčiluje, ale asi to sem prostě patří a dává to této lokalitě takový jiný, živý ráz. Na mostě se mísí atrakce pro focení a historická romantika. Naše procházka pokračovala po nábřeží kolem řeky Vltavy, kde jsme nemohli vynechat vyhlášenou pražskou Náplavku. Taky jsme se prostě museli stavit i na zmrzlinu do „Pure Gelato“. 🍨 Zmrzlinárna je umístěna do historického domu na Rašínově nábřeží. Vše je zde vyráběno s láskou a hrozně dobře to chutná. Můj kamarád už před pár lety tvrdil, že je to jedna z nejlepších zmrzlin v Praze a měl zřejmě pravdu. Nejsou v tom žádné umělé ingredience, ale cítíme skutečné mléko a cukr, prostě italské GELATO. Od té doby, co mě sem vzal při našem pražském běhání, abychom doplnili trochu cukru, ji teď málokdy při návštěvě Prahy vynechám. Mají luxusní smetanové zmrzliny, ale taky sorbety, třeba ten mangový, mňam. Samozřejmě mají kávičky, zákusky nebo třeba i populární makronky. 🧁

Na oběd jsme dali taky „Itálii“. Při naší procházce jsme na Starém městě na náměstí Franze Kafky narazili na „Capriccio pasta café“. Je to malá, přátelská, italská restaurace. Mají dobrý výběr těstovin, pizzy a vína. Když je teplo, tak mají stolečky i venku na sluníčku. My se museli tentokrát spokojit s malým, útulným stolkem uvnitř.

O Praze toho bylo a bude napsáno nepřeberně. O Praze se dá psát prostě pořád. Je to taková naše historická perla a doslova každý kámen byl tady svědkem nezapomenutelných příběhů. Starobylé uličky tady ožívají nejen historií, ale i tím pulzujícím rytmem současnosti. Mě tam strašně baví jen tak „courat“ po ulicích, fotit si zákoutí, památky, řeku, ale taky třeba cukrárny nebo historické lampy. 📸 Skoro každý roh skrývá pohádkový výhled, stačí zpomalit to naše rozlítané tempo. Takže až zase příště budete v Praze, tak si na mě zkuste vzpomenout, zmírněte svůj krok a pořádně se kolem sebe dívejte. 👀 A kdo nebude nocovat, tam, kde dům tančí, tak si alespoň vyjeďte výtahem „na Freda“, kde při zakoupení i jednoho drinku se můžete z té krásné vyhlídky pak už zdarma rozhlédnout do kraje. 😍