Přeplněná Dolní Morava

Dole začíná Dolní Morava nenápadně. A to jako malé, horské údolí pod Králickým Sněžníkem. ⛰️ Klidná krajina, kopce, lesy, sjezdovky, cesty a všude zeleno. 🌲 Jsou tady ale i možnosti zážitků, které nás „zvednou ze židle“. Rozhodně sem nechtěla vynechat procházku po nejdelším visutém mostě na světě. Nechtělo se mně věřit, že něco takového máme skutečně v naší malé, milované vlasti. Stezka v oblacích už je sice za ty roky „profláknutá“, ale na atraktivnosti jí to teda rozhodně neubírá. Taky jsem se chtěla trochu vrátit do dětských let a konečně si jednou sjet na bobech nějakou tu bobovou dráhu. 🎢 A tady ji mají úplně parádní a dokonce tří kilometrovou.

Jedničkou nebo možná „třešničkou na dortu“ je Sky Bridge 721, který je údajně nejdelším visutým mostem na světě. Zvláštní je, že byl slavnostně otevřen v pátek třináctého (2022). Tady se tohoto magického čísla, jak vidíme, skutečně nebáli. 👍 Jeho délka 721 metrů, kterou mají už názvu je zřejmě náhodná. Most doslova překlenuje údolí Mlýnského potoka, a ta délka jim takto prostě z jedné strany na druhou vyšla. Nad údolím visí v úctyhodné výšce 95 metrů. Výhledy z této „nebeské stezky“ jsou vážně úchvatný! Jak jsem říkala na Instagramu @50vkondici, nebojím se použít slovo „Božský“. 🫶 Z vrchu jsem pozorovala stromy a celý les jako z vyhlídkového letu s vrtulníkem nebo jako z pohledu dronu. 😇 Je pravda, že se začátku cesty jsem měla tak trošku „stažený zadek“. Já mám výšky ráda, ale přece jen jsme kráčeli po děravém roštu a pod sebou jsem viděla ty desítky metrů vzduchoprázdna. Tak úplně příjemný se přiznávám, to nebylo. Taky jsem měla obavy o mého muže, který trpí ve výškách závratí. Jenže já všude vlezu. Nemůžu si pomoct. Já prostě musím! On má zase problém nechat mě někde lézt samotnou, a tak prostě musel i na ten most za mnou. 🤪 Jeho chůze byla chvílemi doslova srandovní, ale nebyl sám. Bálo se jich tam víc. Přesto ale všichni hrdinně pochodovali kupředu. Měli jsme štěstí na krásné, sluníčkové počasí a bezvětří. I tak se most pod námi hýbal. Můj muž chvílemi křičel: „Nehoupat!“ Ale nikdo schválně nehoupal. Byla jsem překvapená, že ani teenageři si nedovolili schválně dělat na mostě nějaké blbosti, natož ho rozhoupávat. Všichni jsme tam k němu měli respekt.

Další atrakce Dolní Moravy je „Stezka v oblacích“. 🌩️ Stojí na kopci zvaném Slamník a je prostě nepřehlédnutelná. Je šikovně umístěná kousek od lanovky, takže je dostupná i těm, co nemůžou cestu vyšlapat po svých. 🚠 My sportovci si to ale dali po turistické cestě od hotelu Vista, což nám zabralo hodinku rychlejší chůze. Když jsme dorazili na vrchol Slamníku, tak jsme tam byli mezi prvními. Stáli jsme na vrcholu kopce jako „králové“ nad prázdnou krajinou. 🤴 Jenže bohužel ne dlouho. V ten samý okamžik lanovka otevřela své brány a s hučením přivážela jednu várku turistů za druhou. A než jsme se nadáli, tak zaplavili kopec i svah, jako kdybychom „rozkopli mraveniště“. 🐜 My, zvyklí z Italských Dolomit, kde se turisti rozptýlí po kopcích tak, že mimo horské chaty skoro na „živou duši“ nenarazíte, jsme byli trochu v šoku. 😮

Ale zpět ke Stezce. Ta je skvělým architektonickým prvkem. Aby souzněla s přírodou, do které ji architekti doslova zasadili jako strom, byly na její stavbu použity vesměs přírodní materiály. 🌲 Vypadá tak trochu jako horská dráha, ale místo vozíku jsme měli své nohy, po kterých jsme šlapali s ostatními vzhůru, až k nebesům. ⛅️ Výška je sice „jen“ 55 metrů, ale musíme si uvědomit, že je to výška menšího paneláku. Pokud naše odvaha potřebuje nahoře ještě nějaký malý adrenalinový boost, je možné se projít po síti, která se houpe zavěšená vysoko nad zemí. Já jsem se hned zaradovala a chtěla jsem se samozřejmě na síti vyfotit. Můj muž, když viděl, kam se chystám, tak na mě už dopředu křičel: „Ať tě to ani nenapadne!“ Jenže mě už to napadlo! 🤪 Je to se mnou asi tak, jak s děckem, protože když mu něco zakážete, tak o to víc to chce a udělá to, ať chcete nebo ne! Přešla jsem po síti doslova jako „pokakaná“, ale i tak jsem ze sebe měla dobrý pocit. A někteří si tam klidně beze strachu doprostřed sítě i „ustlali“. 🛌

Vrátím se k té klidné krajině. Po letošních kalamitních deštích je půda podmáčená, popadalo tam spousty stromů a stále hrozí nebezpečí dalších pádů. Turisti se mají pohybovat pouze po vyznačených cestách, a to i kvůli vlkům, kteří se tady přemnožili. My si to vyšlapali po lesní cestě na „Babušin“. 🌲 Po cestě bylo nádherně. Nikde nikdo, šumění potoka, vůně posekaných stromů, prostě balzám na duši. V cíli, na Babušíně, ale nebylo co vidět. Žádná vyhlídka, žádná hospoda, prostě jen místo v lese. Přece jen něco tam bylo. Kousek od rozcestníku stála lesní chata. 🛖 Chtěla jsem si tam dát Prosecco. Tři lovci jelenů se před chatou vyhřívali na sluníčku a mému požadavku se vysmáli. Prý: „Paninko, tady není žádný občerstvení! To není chata pro veřejnost. 😂 Jestli ale chcete exkurzi uvnitř, tak si poslužte a nabídnout vám můžeme „Jégra“ nebo pivo.“ „Jégra“ ani pivo nepijeme, Prosecco neměli, tak jsem s díky odmítla. Exkurzi jsem si ale utéct nenechala. Vylezla jsem i nahoru na půdičku. Z venku to vypadalo jak takový větší, zpustlý dřevník, ale uvnitř bylo dočista útulno. Teda vlastně, nocovali tam tři chlapy „jako hory“, takže trošku „bordýlek“, ale nic hroznýho. 😁 V trávě, ve větvích měli zasazenou jelení hlavu s obřím parožím, ze které bude trofej. Předchozí den ho chudáka odlovili. Škoda, že nemůžou odlovit ty útočný vlky. Ti jsou bohužel chránění. A já se ptám, jak k tomu přijde ten chudák nechráněnej jelen!? 🦌

Ubytování jsme měli v hotelovém resortu, v hotelu Vista. Je to nádherný, moderní hotel zasazený přímo pod lyžařskou sjezdovkou, s lanovkou přímo „před nosem“. Uvítání „Vítejte v hotelu Vista, by ale měli nahradit upřímným zvoláním „Vítejte u nás na staveništi!“. 😂 A to myslím „do slova a do písmene“! Hotel skutečně v této době stojí uprostřed staveniště. Jednak částečně „dolepují“ k hotelu novou část. Tipovala bych další restauraci. Hned vedle se staví zřejmě hotel. Naproti u lanovky je rozestavěný bufet nebo obchod anebo kdoví co. Na straně k příjezdové silnici je před dokončením velký komplex tří apartmánových domů, kde si ho apartmán můžete pronajmout nebo klidně i koupit. Všude je hluk, spousta navezeného stavebního materiálu, hemží se to tam dělníky a řemeslníky, najíždí spousta nákladních aut, všude stojí lešení a kovové ploty. Takto si člověk dovču na horách úplně nepředstavuje. 🤷‍♀️

Hotel je „friendly“ k rodinám s dětmi. 🧍‍♀️ Dětí je tam skutečně všude „jako smetí“. Řekla bych jako mravenců, ale to se mně nerýmuje. Pořádají pro ně animační programy, mají tam dětské herničky, spoustu hracího prostoru i hraček. 🧸 Wellness centrum s bazény je také plně obsazeno především nejmladší klientelou. Když jsme chtěli před dětským křikem a pláčem utéct alespoň do sauny, tak ani tam nebyla trocha klidu. Děti jsou tam „všudezdejší“. 🤪 No a vysvětlit dětem, že je v sauně klidová zóna, z vlastní zkušenosti matky vím, že lze těžko. My dospěláci bez dětí jsme byli v tomto hotelu „utlačovaná menšina“!

Večer jsme si šli sednou do baru na vínko a ejhle, v baru právě začínala diskotéka s programem pro nejmenší. Nejdřív jsme zírali, a pak jsme si víno odnesli do mini křesílek k výtahům „do Vyhnálkova“.

Příště, pokud nějaké bude, máme v plánu si pronajmout apartmán naproti hotelu a do Visty jedině, až v budoucnosti s vnoučaty. A to pak naopak bude pecka! Ale dřív mě tam nikdo neuvidí!