Procházka Brnem se zapálenou kuchařkou

Lenka je momentálně netradiční průvodkyní Brnem, ale „zapálenou kuchařku“ jí už nikdo nikdy neodmaže. 🤗 Navíc by to byla velká škoda! Protože je to navíc moje bývalá spolužačka, jsem pozorovatelkou její cesty životem. Vyzkoušela jsem recepty z jejích kuchařek, koupila si a přečetla oba její romány, stejně tak i její další knihu „Londýn prostě žeru“. 📚 Samozřejmě jsem četla spoustu jejích příspěvků do časopisů a novin. A teď, než se dočkám její další knihy, jsem si s ní vyšla na jednu z jejích tolik skloňovaných „procházek“ Brnem. I když sama jsem Brňák, tak s ní člověk zažije pohled na třeba i obyčejné věci, které sami míjíme, v úplně novém úhlu pohledu.

Původně pracovala jako daňová poradkyně, ale před mnoha lety opustila jistoty dobře placeného místa ve firmě, proto aby se stala známou zapálenou kuchařkou. Později se proměnila ve fotografku, spisovatelku a novinářku. 📸 Má stále plno nápadů, a tak v poslední době se rozhodla stát, jak sama říká punkovou průvodkyní Brna. 👏 Jedno s druhým se navzájem nevylučuje, a tak se prostě vždy věnuje zrovna tomu, jak to v danou dobu cítí. Je v tom velká svoboda, ale samozřejmě ani ta není zadarmo. Musím říct, že tenkrát jsem ji nechápala, že dokázala opustit to, co tolik let studovala a co jí šlo lépe než komukoliv jinému. Šla do totální nejistoty. Vždy jsem jí obdivovala zato, jak si dokáže jít za svým a dělat to, co jí dělá šťastnou, i když to vždy není jednoduché.

Teď už ale ta naše procházka, která nebyla pouze „jedlá“, tj. brněnskou gastro scénou, ale okořeněná „smíchaná“ i s architektonickými zastávkami. Bylo nás šest, co jsme se krčili pod deštníky, protože zrovna na náš procházkový den nevyšlo sluníčko. ☔️ Začínali jsme na ulici Gorkého ve „Vincafé Filomenka“. Tuto klášterní kavárnu si otevřely sestry františkánky. Kdo by čekal za pultem kavárny řádovou sestru? Sestry se doslova vrhly na pečení a bylo zapotřebí zvládnout i kurz pro baristy. Začínaly s vlastními čerstvými džemy, které připravovaly z vlastnoručně natrhaného ovoce z vlastních sadů. Teď už nabízí i hand made dezerty, koláče a pečivo, a to vše je upečené hlavně s láskou. ❤️ Jejich tým každodenně „startuje“ v pět ráno, aby byly koláčky pro zákazníky na snídani včas připravené. Měli jsme možnost se osobně setkat i se sestrou Editou, která kavárně velí. Usměvavá, pozitivní a sršící energií, která je krásně nakažlivá. Na první pohled jí tu lásku ke všemu, co dělá uvěříte, stejně jako já. Mají i vlastní víno, které řádové sestry sami sklízí ve vinohradu. Brňáci, určitě se stavte ochutnat. Koláčky jsou skutečně delikatesní a je za nimi nejen skvělá chuť na jazýčku, ale i příběh. 🫶

Hned v útrobách vedlejší budovy se ukrývá kostel. Nevěřila jsem, zírala jsem! A skutečně, vzali jsme za kliku a kostel tam je! Každý si tam může zajít na mši. Abychom ho nepřehlédli, což mně se úspěšně tolik let dařilo, mají na zemi nápis i s šipkou. ➡️

Pokladem mezi fakultami je v Brně třeba Filosofická fakulta Masarykovy univerzity. Je to největší fakulta v České republice. Na ulici Arne Nováka mají nádherný komplex opravených budov s přírodním dvorním traktem, kde se konají během roku i různé akce. Areál ukrývá také zajímavou knihovnu. 📚

Na svačinku jsme se stavili v kavárno-bistro-obchodu a vinném baru s názvem „Marináda“, na ulici Jiráskova. 🥐 Opravdu všechno mnou vyjmenované tento zajímavý, útulný a zcela jinak zařízený prostor obsahuje. Posezení příjemné a prkénkové „zobání“ a tapas je na jedničku. Jí se to nejen pusou, ale i očima. Přesně tak to mám ráda, když to, co jím i dobře vypadá. 😉 Mají tam i netradiční dvorek s posezením nebo možná i poležením. Nechybí letní mini zahrádka na chodníku před domem. Kousek od centra bych tady takovou klidnou oázu nečekala. Taky prodávají voňavé, křupavé, domácí pečivo a různé další dobrůtky. Byla jsem tady poprvé, ale určitě ne naposledy.

Pokračovali jsme přímo do budovy VÚT stavební fakulty. Aby budova mohla sloužit znovu svému účelu, byly nutné rozsáhlé rekonstrukce. Budovám se podařilo ponechat nádherný punc historie, přitom byly zároveň zmodernizovány, a hlavně pohodlně propojeny vnitřními nadzemními tunely v jeden celek. Nenapadlo by mě sem vejít a toulat se jejich labyrintem.

Navštívili jsme ateliér „Ellastration“, na Úvoze, kde v malém obchůdku je možné si prohlédnout a koupit něco z tvorby majitelky paní Daniely. 👍 Především mají kouzelné hrníčky všech velikostí se zajímavými, ilustrovanými motivy. Dokonce nechybí konvička a hrnek na ten z filmu známý „normální houbový čaj“. 🍄 Za každým hrníčkem je nápad a pak velký kus práce a dá se objednat i „šité na míru“.

Nakoukli jsme i do obyčejně-neobyčejných chodeb jednoho historického družstevního domu. Samotnou by mě nenapadlo vzít za kliku a strčit dovnitř „svůj nos“. 👃🏻 Ani bych tam nic zajímavého nečekala, nehledala. A přesto jsme měli možnost vidět nádherné, kachlové, oranžové obložení chodeb a zajímavé schodiště. Prostor si od nás všech získal svůj obdiv. 😊

Lehká večeře byla objednaná v malé, japonské restauraci „Bango“, na Grohové. Pro mě to byly nové chutě, nová zkušenost. Ochutnali jsme kroketu s trhanou krkovičkou, zeleninou a nějakým příjemně pálivým přelivem. Jako další chod hovězí svíčkovou s hořčicí, smržem, marinovaným morkem na speciální topince. Sama bych si japonskou kuchyni určitě nevybrala, kromě sushi, které miluji. Můj mozek mně trochu bránil vložit si do pusy jídlo s morkem, ale překonala jsem se. 🧠 Nestane se z toho moje oblíbené jídlo, ale snědla jsem to. Obojí prostě chutnalo a faktem zůstává, že se má v životě i v jídle zkoušet.

Konečná „zastávka“ byla ve vinném baru „Klára, Bára“, na Gorkého. Jmenuje se podle obou majitelek, které jsou sestry. Degustaci vína pro nás připravila přímo jedna z nich, usměvavá a milá Bára. 🥂 Každý dostal vzorky podle vlastní chuti. U mě vyhrál tento večer „vzorek“ suchého Ryzlinku z jejich vlastní produkce, rodinné firmy z Pavlova.

Neprozradila jsem úplně všechno. Navíc každá procházka je neobvyklá a jiná. Při té naší jsme v jedné části Brna díky Lence „objevili“ mnoho skrytých klenotů našeho města. 👑 Brno se nám představilo v novém světle. Tato zkušenost mi ukázala, jak je Brno fascinující a pestré, i když si někdy myslíme, že ho známe jako „své boty“. 👡 Není to pravda. Takové chvíle mně připomínají, že krása objevování je právě v neznámém a nečekaném. Už teď se těším na další dobrodružství s obyčejným názvem, prostě „Procházka“. 😉