Prodaná v Národním

Alespoň jednou navštívit Národní divadlo je téměř povinností každého. 🎭 My do divadla chodíme často, ale nebydlíme v Praze, a tak v tom Národním se přiznám, že to byla teprve druhá návštěva za celý můj život. Vím je to málo, ale přece mám „odškrtnuto“.

Můj muž dostal jako dárek poukázku na lístky do Národního, a protože to byl jeho dárek, tak měl právo volby, na jaký kus tam zajedeme. Podotýkám, že my dva si teda rozhodně nelibujeme v opeře, ale i tak ji k mému údivu vybral. Rozhodl, že když do Národního, tak na českou klasiku, na Prodanou nevěstu. 👰

Na vytištěných lístcích bylo napsáno Prodaná nevěsta, Bedřich Smetana. Vůbec mě nenapadlo hledat na internetu nějaké zpracování, výpravu nebo režii. 🤷‍♀️ Vždyť na „Prodané“ jsem byla v mládí několikrát, protože moji rodičové operu milovali.

Do Prahy jsme dorazili s časovým předstihem. Zaparkování nebyl tentokrát žádný problém, protože divadlo má vlastní, podzemní, parkovací prostory. Tím pádem nám vznikl časový prostor, a tak jsem poprvé v životě měla možnost navštívit i slavnou kavárnu Slávie na Národní třídě, přímo naproti divadlu. ☕️ Je to vyhlášená, pražské kavárna, která je umístěná v přízemí Paláce Lažanských a je tady pořád plno. Je symbolem pražského kavárenství a stále má své prvorepublikové kouzlo. 🔮Taková „historická moderna“. Všude mramor, dřevo, jedno okno za druhým, velká zrcadla. Pan vrchní nám poskytl snad to nejlepší místo pro dva, které jsem si mohla přát. Z jednoho z velkých „výlohových“ oken jsme viděli přímo na Vltavu a na celé panorama Pražského hradu. Z druhé strany přímo do oken Národního divadla. K tomu jako kulisa za oknem i třpytivá sluneční záře. ☀️ Po chvíli přisedl ke klavíru muzikant, který celou tu nóbl atmosféru doplnil krásnou, klasickou, živou hudbou. Bylo to jako na objednávku, a přesto jsme ještě pár minut předtím ani nevěděli, že kavárnu navštívíme. Někdy tomu štěstíčku musí jít člověk naproti a jindy nemusí udělat vůbec nic a stejně se to stane. ✨

Všechno je jednou poprvé a já tady měla to „poprvé“ rovnou 3x. Poprvé návštěva Slávie a poprvé výborný, čerstvý bramborový chlebíček se šunkou a vejcem, který jsem jedla, tak jak se na tuto kavárnu slušelo, příborem. 🍴 A musím říct, že super. Poprvé jsem nebyla zapatlaná a nic mně nespadlo na zem. 🤪

Prodaná nevěsta „nově“ nešokovala ze začátku pouze nás dva. Zajímalo by mě, kolik z nás vědělo, že nejde na krojovanou klasiku, ale na moderní nastudování opery režírované Alicí Nellis. Když ze mě opadl počáteční úžas, konečně jsem zase zavřela pusu a sledovala, jak se příběh bude vyvíjet dál. 😮 Čím déle jsem to dění na pódiu, výkon herců a kostýmy sledovala, tím víc mě to bavilo. Jestli se teda vůbec dá běžnému oblečení, včetně tepláků, říkat kostým! Alice využila humor a ironii. Ukázala nám nejen život na vesnici, ale i komplikace, které jsou spojené s přípravou operní inscenace, s konkurzem na její obsazení, s protekcí, s přístupem a chováním některých herců. Scény obsahují vždy jak tradiční prvky, tak i ty moderní. Současnost do děje dostala Alice ve druhém dějství, a to porovnáním života na vesnici a a na sídlišti před paneláky. Po druhé přestávce jsme si všichni mohli oddechnout a vnímat už tu známou hudbu s texty i s kostýmy, které přece jen tomuto dílu více sluší a padnou. Kostýmy ve třetím dějství byly doslova nádherný. 👍 Nebyly to klasické kroje, na které jsme zvyklí, ale všechny kostýmy byly sněhově bílé, částečně bych řekla z lesklého saténu, a dokonce i medvěd byl bílý – lední. Je fakt, že ten hnědý by se jim do této scény nehodil.

Tato inscenace vyvolala rozdílné reakce diváků, které jsem ještě nikdy v divadle nezažila. Nejvíc to vyhrotil jeden mladý muž, který po prvním dějství doslova „vystřelil“ ze své židle a společně se svým přítelem „zahájil „okamžitý odchod z divadla. 😤 Na to má určitě plné právo. Aby nám to ostatním trochu „okořenil“ a aby vyjádřil své rozčílení, křičel doslova na celé divadlo: „Znesvěcení opery! To nemyslíte vážně! Smetana by se v hrobě obracel!“

Já si to teda nemyslím. Smetanovi za celé představení nikdo „nezkřivil ani vlásek“, protože všechny árie byly odzpívané operními pěvci naprosto profesionálně a dle klasiky. 🎼 Co nesedělo byla jen scéna, kostýmy a taky tam občas na jeviště „propašovali“ třeba místo klasické polky na návsi, breakdance před paneláky. Ale hodně nápaditý, protože on ten breakdance, když se chce, jde napasovat i na klasickou hudbu.

Někteří diváci, jako třeba my, jsme nakonec ocenili odvážné a „novátorké“ pojetí. Jiní více nebo méně kritizovali odklon od klasické opery.

Přiznávám, že mě nové pojetí doslova, v dobrém smyslu, „DOSTALO!“ 👏 Nejen, že mě překvapilo, šokovalo, ale kdo by čekal, že se u opery budeme i smát. 😂 Vůbec mě to neurazilo, spíše naopak, připadalo mně to vtipné, svěží a originální. Myslím, že tohle je ta cesta, jak dostat mládež na operu.

A proč se tomu bránit? 🤷‍♀️ Nemůžeme přece inovovat jen v technologii a jinde přešlapovat“ nebo „stát na místě“. Klasika by se neměla pro další generace stát „zaprášenou vitrínou“, ale živou, pulsující věcí, která se nebojí udělat ten krok kupředu, ruku v ruce s humorem.