My ženy na sobě stále něco řešíme. 🤦‍♀️ Mimo jiné důležité věci, řešíme celý život téma vlasy. Třeba jejich délku. Také vlny, které potom musíme žehlit nebo vlasy rovné jako „hřebíky“, které pak musíme natáčet kulmou. Nejčastěji, ale řešíme především jejich barvu. Vždy jsem si přála vyzkoušet nějakou jinou, neobyčejnou, extravagantní, ale neměla jsem na to dostatek odvahy, narozdíl od jiných holek.

Jednu dobu byla velice moderní barva zrzavá. Některé mé kamarádky se nechaly na tuto barvu obarvit a měly to fakt perfektní. Nejvíc to podle mě slušelo mé kamarádce Aleně. Zvýraznilo ji to a navíc si uměla k této netradiční barvě vlasů krásně sladit i celý svůj outfit, a tak to pak měla komplet dokonalé. 👍 Když jsem jí účes pochválila, říkala, že přece dnes to má nabarvené na rezavo každá druhá a všem to sluší. Tak dlouho do mě „hučela“, až jsem se odhodlala k velkému kroku a u kadeřnice jsem si také jednu z těch zajímavých rezavých barev vybrala. Když jsem se viděla v zrcadle, nejen, že jsem se dívala na cizí slečnu, ale navíc jsem si musela přiznat, že mně teda tato barva skutečně k pleti, k očím, k typu ani k oblečení hezky řečeno, minimálně nesedí. 🤷‍♀️ A pak nastal den „D“, kdy jsme se viděly s Alčou. Chvíli na mě nevěřícně zírala a pak vesele pronesla: „Jejda Jani, tak tobě ta barva teda vážně nesluší!“ Myslela jsem, že ji zabiju! 🤪 Ale měla pravdu a je fakt, že dopředu ani jedná z nás nemohla znát výsledek. Vlastně jsem ráda, že jsem to přece jen zkusila. Několik týdnů jsem si na sebe zkoušela zvyknout, ale pak to šlo zpět, na moji blonďatou. Zařekla jsem se, že už nikdy do podobného experimentu nepůjdu. Jenže, jak se říká, „nikdy neříkej nikdy“.

Zase mně to po pár letech popadlo. Přece nezůstanu takto nudně pořád u té své blonďaté hlavy, když některé mají na sobě i červenou a modrou. A tak jsem se radila s mojí letitou kadeřnicí Míšou, která je v podstatě dávno už mojí kamarádkou, jakou barvu bychom zvolily. Já miluji růžovou! A když Míša řekla: „Vlastně, proč ne!“, tak jsem do toho šla „po hlavě“. No to jste ale neviděli, co se po odkrytí ručníku a smytí pasty ukázalo na mé hlavě. Zlatá rezavá! 🤪 To byste na hlavě mít nechtěli. Ono to prostě každému na ty vlasy chytí jinak, nikdy to nevypadá, jako na krabičce. Bylo to strašný, a to musela uznat i Míša, a tak jsme musely v barvení ještě pokračovat a dát tomu alespoň víc tmavého odstínu. Z kadeřnictví jsem nakonec odcházela z tmavě fialovou. Co byl fakt, že to bylo skutečně extravagantní! Bylo to lepší než ta původní vyblitá růžová, ale bylo to divný. O tom, že by mně to slušelo nemohla být ani řeč. Aby toho nebylo málo, tak navíc asi polovina oblečení v mé skříni se k tomu vůbec nedala vzít. Já si to nechala na hlavě vytvořit naštěstí před odjezdem na naši dovolenou, takže jsem s tím „nadělením“ na hlavě na pár dní utekla.  Předtím jsem ale ještě musela strávit týden v práci v office, kde máme místo kanceláří „open space“, takže nikdo nemusel ani složitě vcházet do dveří, aby tu moji hlavu viděl. Ta se prostě nedala přehlédnout. Někteří na mě jen tiše zírali. To byla ta lepší varianta. Někteří se ptali, jestli to myslím vážně, což už bylo zbytečné, když jsem to na hlavě už měla. Taková zajímavost se šířila po firmě velice rychle. Chodili se na mě nenápadně dívat i kolegové z jiných pater. To, že jsou nenápadní si ale mysleli jen oni sami. Nejdřív jsem se tomu smála, ale když ty exkurze neutichali, už jsem na ně i pokřikovala: „A ani piškótek mně nehodíte, když už jsem tady jako zvířátko v ZOO!?“ 🙈 Byla jsem fakt ráda, že jsme odjeli pryč, za hranice, kde mě nikdo nezná. Vážně se tam tomu nikdo nedivil. Teda nikdo cizí nevypadal, že se diví. Naopak moje holky a můj muž se divili každý den, protože barva se každý den měnila. Něco vymylo moře a část vyšisovalo sluníčko. ☀️ Vypadala jsem jako blbec a přísahala si, že toto už vážně nikdy nezopakuji.