Spočítané schody – rozhledny v okolí Brna

Ve svém volném čase chvíli neposedím, když nepočítám chvíle s knížkou v ruce. 📖 Pořád otravuji svého muže s výlety. 🤪 Klidně třeba i s půldenními, protože i ty se počítají. Jenže, co chcete stihnout za půl dne? A přece, dá se! Když se chce, všechno jde!

To, že mám ráda výhledy z ptačí perspektivy není žádné tajemství, proto výletujeme často i po okolních rozhlednách. Napadlo mě, že by se třeba takové tipy mohly hodit někomu dalšímu, kdo nechce strávit víkend u domácích prací nebo u počítače či televize.

Rozhledna u Lelekovic „Babí lom“

Stojí na skalnatém výběžku v obtížněji přístupném terénu. Je 15 metrů vysoká a v roce 2022 byla kompletně nově zrekonstruovaná. Právě tehdy jsme se sem vyšplhali na kopec z Lelekovic a bylo zavřeno. 😟 Teď už je v plné parádě a otevřeno je nonstop. Je to takový válec z betonu. Uvnitř železné, točité schodiště, ve kterém je pouhých 33 schodů. Ještě teda můžeme započítat těch 13 schodů vedoucích na první podestu, odkud se můžete také pokochat pohledem na okolí, a dokonce se k tomu posadit na novou lavičku. Lepší výhled je ale z horní plošiny, a to na Drahanskou vrchovinu. Za dobré viditelnosti prý můžeme vidět i vrcholky Alp. ⛰ To potvrdit nemůžu, ale zato můžu přísahat, že místní příroda je jedním z nejkrásnějších míst našeho brněnského okolí. Po právu je označeno i jako přírodní rezervace. Jeho skalnatý hřeben je vytvarovaný do věží, stěn, útesů, mezi kterými se klikatí většinou úzká cestička, „stezička“, lemovaná zakrslými borovicemi a dalším porostem. 🌿 Tentokrát jsme si zvolili cestu z opačné strany, z Vranova u Brna, po červené turistické stezce. Cesta je odsud k rozhledně je dlouhá 4 km a je taková dobrodružná. Občas musíte trochu povyskočit, vyšplhat, dřepnut, natáhnout se k záchytnému bodu, ale také se můžete po cestě se pokochat krásnými výhledy.

Překvapení a nadšení jsme byli z místního „Samovýčepu pro dobré lidi“. 👍 Je to takový odpočinkový a občerstvovací areál na konci vesnice. V dřevěném domečku mají nefalšovaný výčep různých druhů piva, vína, limonád, také Prosecco, čaj a kávu, a jak jsem pochopila, sortiment obnovují. 🍻 Já jsem vzala zavděk načepováním horkého, červeného, svařeného vína, protože přece jen po návratu z naší procházky jsem byla pěkně vymrzlá, i když nám svítilo sluníčko. Zaplatit se dá do kasičky hotově, ale lepší je asi použít placení na terminálu kartou. Nechybí tady ani nabídka dalšího občerstvení, které je pěkně vyrovnané na dřevěných poličkách anebo chlazené v lednici. 🍬 Co mně ale dále upoutalo, je povolení vstupu i pejskům, pro které mají připravené misky s vodou a páníčkové jim tady můžou koupit za odměnu psí pamlsky. 🐕 Říkám proto: “Výborný nápad, který je napad“. V létě tady organizují letní kino a grilovačku. Určitě jsme tady nebyli naposledy. Koncept se mně moc líbí, a navíc připravují pro „dobré lidi“ další a další překvapení.

Doporučím nevynechat ani návštěvu místního kostela, který je barokním, římskokatolickým, poutním místem. ⛪️ Abych nezapomněla „schodovou“ informaci. Vede k němu od silnice 100 schodů + musíme připočítat ještě dalších 26 schodů až na nádvoří. Je spojený s klášterem a nachází se zde rodinná hrobka Lichtenštejnů. Zajímavější, než hrobka slavných je ale to, že uvnitř mají celoročně přístupný mechanický betlém. Za malý penízek 5,10,20 Kč se vám rozsvítí jednotlivé výjevy, rozehraje hudba a rozhoupají jesličky s Ježíškem. Vánoce jsou tady prostě po celý rok. 🎄

Rozhledna „Kobylí vrch a stezka nad vinohrady“

V Kobylí najdete skutečně neobvyklou konstrukci připomínající více zatočený most než rozhlednu. Tvarem je to spirála vyrobená z oceli s dřevěným obložením. Je kompletně bez schodů (0 schodů), takže tady nebylo co počítat. 🤔 Zato si cestou nahoru můžete na podlaze číst. Místo některých dřevěných prken jsou do podlahy vloženy tabulky s informacemi o datech důležitých událostí, které v Kobylí proběhly. Nechybí ani navigace k dalším zajímavým místům. Z její horní plošiny, která je stejně široká jako cesta po spirále z ní můžeme vidět Bílé Karpaty, Pálavu a okolní vesnice. Cestu k rozhledně si můžeme vybrat kratinkou z místního parkoviště, kdy je to pouhého půl kilometru. My si vybrali cestu z Bořetic, a to už si pak můžete započítat jako regulérní výlet, protože tam a zpět ušlapete 12 km. 🚶

Zpátky v Bořeticích je dobré se odměnit, tak jako my v hotelu s restaurací „Kraví hora“, dobrým obědem, večeří, vínem, kávou nebo dezertem. ☕️ Mají to tady fakt pěkný a v létě i s příjemným venkovním posezením. Jo to vinný kraj, takže degustace vína, pár jeho vzorků, aby to bylo stylové, by nemělo chybět. 🍾 Samozřejmě jim nechybí ani Rozhledna „Bořetice Kraví hora“. V podstatě tento kraj není jen vinný, ale i „rozhlednový“. 😜 Tato je dřevěná, 15 metrů vysoká. Z Bořetic jsme šlapali po cestě mezi vinnými sklípky, dále po pohodlné asfaltové silnici mezi vinicemi po žluté turistické značce. Nahoru na rozhlednu je zapotřebí vystoupat 65 schodů. Výhled je na Novomlýnské nádrže a Pavlovské vrchy.

Rozhledna „Bořetice Slunečná“

Tvarem má připomínat keř vinné révy, ale chce to teda velkou fantazii. 🤪 Vysoká je 18 metrů a vystoupali jsme 75 schodů. Z vyhlídkové plošiny je panoramatický výhled na celou Pálavu a na lednicko-valtický areál. Obzvlášť pěkné je pozorovat ve vinohradu západ slunce. 🌞 Dostali jsme se sem po pohodlné cestě mezi vinohrady, ale dá se sem přijet i autem přímo pod rozhlednu, kde je většinou otevřena i prodejna s občerstvením.

Rozhledna „Ostrá horka“, Brno – Soběšice

Připomíná trigonometrický bod. Má kovovou konstrukci s točitým schodištěm. Je vysoká 19 metrů a má 90 schodů. Z vyhlídkové plošiny vidíme severní část Brna a Babí lom. Po žluté turistické značce jsme sem dorazili malou procházkou z brněnské Kociánky, co je 3,5 km. Skutečně nenáročná trasa, řekla bych taková příjemná nedělní procházka lesem. 👣 Mimo cíl rozhledna, doporučuji i druhou cílovou zastávku v Soběšicích, v cukrárně s krásným názvem „Pistacius“. Mám ráda, když to, co jím je nejen dobré, ale i krásné. A obě tyto podmínky jsou v cukrárně splněny. 🍰 Ve vitrínce mají skvělé dezerty a dorty bez náhražek a chemie. Je radost pohledět, samozřejmě sliny se sbíhají a nevíte, který si máte vybrat. My jsme byli tři, a tak jsme si objednali každý něco jiného a pak jsme provedli vzájemnou degustaci. Skutečně výborný! „Černého Petra“ tady nemají, dobrý je totiž úplně všechno, záleží jen na preferenci našich chutí. Myslí na každého, takže uspokojí i ty co musí jíst bezlepkově. My si poseděli na malé venkovní zahrádce, do bříška jsme poslali každý jeden dortíček s kávičkou a s sebou na cestu do batůžku jsem koupila dvě domácí marmelády, které na mě z poličky „natahovaly ručičky“.

Rozhledna „Hustopeče“, Hustopeče u Brna

Toto je naše „stálice“ a chodíme k ní i na ní pravidelně několikrát za rok. 🧡 Její konstrukce je ocelovo-dřevěná a má výšku 17 metrů. Nachází se na naučné mandloňové stezce, na konci nebo na začátku sadu, podle toho, z které strany přijdeme. Velký mandloňový sad je botanickou raritou a chloubou Hustopečí. Nejkrásnější pohled z vrchu je v březnu a dubnu, kdy pod ní rozkvétá záplava bílých a růžových „mandlových“ květů. 🌸 Je to jako z pohádky a není divu, že si to většina z nás nenechá žádný rok utéct. Je to unikát nejen pro Moravu, ale i ve Střední Evropě. 👏 My vždy zaparkujeme ve městě u fotbalového stadionu a pak vyšlapeme buď kratší cestou do prudkého kopce za hřebčínem anebo si to protáhneme pohodlnější, delší cestou podél rybníka. V březnu tady pořádají „Hustopečské slavnosti mandloní a vína“. My i přes „brblání“ mého muže poctivě jezdíme. Jsou tu skutečně davy lidí, je to tu jak na poutním místě a na rozhlednu se stojí obří fronta. Cesta je lemovaná stánky s občerstvením všeho druhu, hlavně s mandlovými specialitami, a to nejen v její tekuté formě. 🍷 Všude se nalívá a degustuje víno a místní mandlovka. Pokud ale nesnášíte fronty a tlačenice, doporučím netlačit se tady v březnu, ale kdykoliv ochutnat v „Hustopečské mandlárně“. Já mám ale prostě ten „slavnostní“ blázinec celkem ráda, asi se občas i ráda „tlačím“. 😜 Na rozhlednu o tomto víkendu teda ale skutečně frontu nestojím, to už je moc i na mě.

Pro toho, kdo ještě nezažil, je to tady vážně nový zážitek, za kterým nemusíme daleko cestovat, protože my „Brňáci“ to máme tzv. „za humny“.

Rozhledna „Holedná“, Brno-Jundrov

Jsem ráda, že se i naše rodné Brno může pochlubit svou vyhlídkovou věží. 😁 Její ocelová konstrukce má připomínat kmen dubu. Kdyby to nepsali, tak to ale nepoznám. 😛 Je 35 metrů vysoká a má 208 schodů. Když jsem na ni lezla, tak fučel šílený vítr a její konstrukce se ve větru skutečně hýbala. 🌬 Naštěstí je ukotvená ocelovými lany, takže vypadá bezpečně. Můj muž se mnou tentokrát lézt odmítl, tak třeba se nahoru odváží při dalším výletu. Je z ní totiž super výhled na město, přehradu i Drahanskou vrchovinu. Stojí v oboře pro divokou zvěř, je kupodivu otevřená non stop a po upravených, značených cestách je to taky skutečně pěkná procházka na víkendové dny.

„Alexandrova rozhledna u Adamova“, Babice nad Svitavou

Stojí na okraji Moravského Krasu, je kamenná, vysoká 18 metrů, s výhledy především na Pálavu a Adamov. Napočítala jsem 75 schodů. Cesta sem je z Adamova po zelené, turistické značce, s vyšším stoupáním nebo cesta z Babic, která je mírnější a příjemnější. My našlapali tam a zpět 8 km.

Rozhledna „U Lidušky“, Bílovice nad Svitavou

Místo, na kterém Liduška stojí se jmenuje „Na vyhlídce“, což je vážně příhodné pro výstavbu rozhledny. Je kovová s dřevěnými prvky a výškou 30 metrů. Nahoru na plošinu je to 137 schodů. Z vrchu vidíme Bílovice „jako na dlani“ a celé jejich okolí. Délka trasy je přes 2 km nenáročným terénem a občerstvit se potom můžete v oblíbené místní výletní hospodě „Sokolovna“. 😀

„Rozhledna Vladimíra Menšíka na Hlíně“, Hlína

Je to hranolová, dřevěná věz u silnice, hned za obcí Hlína. Je 22 metrů vysoká a jako jediná z těch, co jsme navštívili má svou otevírací dobu, a dokonce se platí vstupné, ale pouze minimální. Navíc si tady můžete koupit i nějaké drobné občerstvení nebo upomínkový předmět. 🧃 Co mě dále překvapilo, že je její vyhlídková plošina zasklená. To ocenil můj muž, ale já preferuji čerstvý vzduch a takový ten „vítr ve vlasech“. 💁‍♀️

Odpočítala jsem 96 schodů, výhled na Pálavu, ale i na Bílé Karpaty. Jméno dostala rozhledna po oblíbeném V. Menšíkovi, který byl rodákem z nedalekých Ivančic.

Rozhledna „Kamenný vrch“, Brno-Nový Lískovec

Tuto „mini-pidi“ rozhlednu jsem si nechala jako raritu na konec. 🔔 Natrefili jsme na ni úplnou náhodou při naší procházce Kamenným vrchem. Má železobetonovou konstrukci, je ukrytá v přírodě, v lesíku, takže ačkoliv byla nedávno opravená, místní vandalové už se na ní trochu vyřádili. Má srandovních, pouhých 19 schodů, takže jestli někdo ví o rozhledně, která má schodů méně než tato naše brněnská, dejte vědět. 🤷‍♀️

Další raritou této rozhledny je, že z ní není vidět téměř nic. 🤦‍♀️ Je obklopená stromy, zřejmě v době, kdy byla postavená okolní stromy nedosahovaly takové výšky.

Počítání schodů na rozhlednách se stalo mým „sportem“, možná spíš takovou „úchylkou“. 🤪 Každý schod je pro mě krokem blíž k rozhlédnutí se z té krásné ptačí perspektivy do nádherné krajiny. S každým výstupem získávám nový pohled, skoro pocit, že jsem dobyla další vrchol a o to víc je to pro mého muže, který se těmi svými kroky nahoru „k nebi“ pokaždé překonává a ta vyhlídková plošina je pro něj vítězstvím. 😉

Tak šup šup, a jak zpívá naše Helena Vondráčková: „ ..neboj se a pojď, vzhůru k výškám, vzhůru k výškám….!“