LEDNICE a její perly

Lednický areál je bezesporu perlou jižní Moravy, ale Lednice určitě není lázeňským městem, tak jak tvrdili na internetu. 🫢 Psali, že Lednice je lázněmi v srdci Moravy. Pozor zrada! Na vlastní kůži jsem v praxi ověřila, že to není tak úplně pravda. To, že tam mají postavené dva lázeňské hotely s bazénem, z nich skutečné lázně neudělá. Tak trochu mystifikace, na kterou bychom už ale měli být všichni zvyklí z reklam, které se na nás „valí“ ze všech stran. Za lázně by se pak mohlo prohlásit skoro každé naše město. 🤪 Chtěla jsem zase po roce vyvézt maminku na dovolenou, a protože lázně jsou pomalu jedinou destinací, na kterou mně kývne, chtěla jsem překvapit adekvátní změnou za „naše“ oblíbené, každoroční, populární Luhačovice. Mimochodem, Luhačovice jsou jako lázně skutečná pecka a za ty dám „ruce do ohně“! 📍 Luhačovice mýma očima najdete v mém článku https://50vkondici.cz/noblesni-luhacovice-aneb-v-laznich-s-mamkou/.

Kde jinde se stylově ubytovat než v zámeckém hotelu přímo u lednického zámku. Po příjezdu jsem ale zjistila, že úplně dobrý nápad to nebyl. Moje mamka u mě totiž celý týden „reklamovala“, že uvnitř chybí bazén. 😂 Ten ale nebyl nikde jinde než ve dvou hotelích lázeňského typu na konci „světa“, teda městečka. Do toho státního si smí veřejnost zaplatit vstup do bazénu pouze 2x týdně v určený čas. Do toho soukromého nesmí do bazénu veřejnost vůbec, pouze ubytovaní hosté. Mnou vybraný „Zámecký hotel“ je součástí národní kulturní památky. Stojí skutečně kousek od zámku, na kraji jeho anglického parku. Původně sloužil k ubytování hostů knížecí rodiny Lichtenštejnů, takže wow! Hotelu to tak sice dodává nádech popularity, ale moji mámu víc zajímal bazén než to, že jsme ubytované jako „hraběcí výsosti“. 👑 Hotel prošel rekonstrukcí, takže i když je cítit „závan historie“, nabízí moderní pokoje a venkovní zahrádku, kde se obědvá ve stínu vzrostlých stromů a slunečníků.

Zámek Lednice je právem považován za jeden z nejkrásnějších zámků v naší zemi. Častokrát byl přestavován, až do současné podoby, kterou sem jezdí obdivovat „celý svět“. Je nádherně zdobený, plně vybavený funkčním, restaurovaným nábytkem a veškerými zámeckými doplňky. 🪞 V podstatě je hned k nastěhování. Na výběr mají čtyři okruhy prohlídek. My jsme si s mamkou vybraly dva nejzajímavější. Trefili jsme na správnou průvodkyni, která nenudila, a naopak celou dobu „sršila“ vtipem. Obě skoro hodinové prohlídky vedly prosvětlenými zámeckými komnatami, kam dopadaly skrze okna dlouhé, sluneční paprsky a na stolech stála aranžmá z čerstvých živých květin. 💐 Prostě zámecký svět, jak má být. Skutečně se nedivím, že je to jedna památek UNESCO. Každý krok nás vedl do další místností, každá měla svůj příběh i atmosféru. Je to jako v knize, kdy si člověk může podle vyprávění představovat tu svoji verzi. Abych nezapomněla, toto letní sídlo sloužilo k reprezentaci a k pořádání společenských událostí a setkání. Přesně, jak to průvodkyně popsala, jsem to živě představila. Areál je jak stvořený pro velký „mejdan“. 🎊 Zámek dohromady s parkem tvoří dokonalý, estetický celek pro odpočinek a zábavu.

Kolem zámku se rozprostírají lány nádherně udržovaných travnatých ploch rozsáhlého anglického parku. Zahrady jsou výkladní skříní šikovných ručiček zdejších „Pánů“ zahradníků. 👏 Všude kolem je na co se dívat. Spousty dekorativních záhonů květin, laviček, trávníků, přírodních zákoutí a tomu všemu „vévodí“ velkolepý zámek, který vypadá, jako kdyby ho někdo postavil z pískovcových cihel. Vše je velkoryse opraveno a upraveno. Nedivím se, že je v tady pořád živo a přeplněno turisty. V zahradě stojí „jako přilepený“ k zámku královský skleník, který je 100 metrů dlouhý a 10 metrů vysoký. 🌴 Je to zámecká památka vyrobená z litiny a skla. Údajně nejstarší skleník v Evropě, ale vůbec na to nevypadá. Je plný tropických a subtropických rostlin a z toho plyne, že uvnitř je vlhko jako ve skutečných tropech. Všechno je správně namixované, a tak každou chvíli něco někde kvete, což je skvělá ukázka zahradnického umění. Byl, je a bude zelenou, relaxační oázou. Uvnitř nám chyběla jen kavárna. Ta je však schovaná na opačné straně pod skleníkem v zahradě. Je vsazená do suterénu a my jsme tak za krásného počasí s mámou seděly u kávičky ve stínu starých, košatých stromů na venkovní zahrádce. ☕️ Je tam všude kolem zeleno, prostě balzám na mé pocuchané nervy z pracovního kolotoče. Procházka rozsáhlým parkem se skutečná dá uznat už i jako sport. Další přestávku po kavárně jsme měly na schodech u zámeckého rybníka, který byl v tu dobu plný kvetoucích leknínů. 🪷 Okolo jsou vysázené nejen domácí dřeviny, ale i stromy a keře dovezené z cizích krajů.

Po cestě parkem jsme dorazily do přístaviště pod zámkem, kde je lodní nástupiště pro cesty lodí k Janovu hradu a k Minaretu. Plavbu jsme nechtěly vynechat. Reklamují romantickou plavbu po tajemných Meandrech – ramenech řeky Dyje, s poutavým výkladem. 🚤 Já jsem byla po celou dobu dovolené „šéfovou naší výpravy“, takže jsem rozhodla, že k Janovu hradu neboli k „Janohradu“ se projdeme rychlou chůzí přírodou. 🚶‍♀️ Není to daleko a procházka lesem kolem řeky je jako stvořená pro krásné letní dny. Janův hrad předčil naše očekávání. Brala jsem to pouze jako cílový bod naší procházky a začátek naší cesty lodí. Nemyslela jsem si, že nám bude tolik líto, že jsme přišly zrovna v den, kdy bylo toto lovecké sídlo pro prohlídky uzavřeno. I z venku ale stojí za shlédnutí. K hradu jsme přišly poměrně pozdě, takže jsem měla obavu, abychom stihly poslední plavbu plavebního řádu. Usmálo se na nás štěstíčko, protože toho dne nikdo jiný už lístek nekoupil a my tak s mojí mámou měly celou loď i s vlastní kapitánkou jen pro sebe. Soukromá plavba za cenu obyčejných dvou lístků. S energií, jakou bych na konci pracovní doby od nikoho neočekávala, nám kapitánka předvedla parádní výklad. Zažily jsme exkurzi říčního biotopu, povídání o Meandrech, které vytváří v přírodě vzor podobný hadovi. Jde o takové říční zákruty, které poskytují unikátní životní prostředí pro rostliny a živočichy a zabraňují i povodním. Viděly jsme hnízdiště vodních ptáků, volavky, lužní lesy a louky. 🦩 Posádka lodi nám nabídla plavbu až do přístaviště, ačkoliv se tam běžně turisté nevozí. Luxusní soukromá plavba, co víc jsme si mohly na závěr dne přát.

Po cestě jsem viděla poutač „Cesta kočárem k Minaretu“. Hned jsem měla nápad, že maminku vyvezu na výlet kočárem. Už jsem se viděla, jak jedeme jako princezny krásným, královským kočárem, který známe z pohádek. 🐎 Realita byla ale trošku jiná. Když jsme přicházely k přístavišti, kočár s koňmi už byl přistavený a byl skoro plný. Vybudila jsem „chudáka“ mamku, které je přes 80 let k běhu a vůbec jsem si nevšimla, že jsem si popletla strany řeky. 🏃🏽‍♀️ Vážení, nebyl to žádný kočár pro princezny, ale koňský povoz, do kterého nás kočí všechny naskládal skoro jako „pytle s obilím“. 🤪 Ještě chvíli a málem jsme seděli i jeden přes druhého. Žádná romantika se nekonala, business je business. Doprava naprosto nepohodlná, pomalá. Kdybychom šli všichni vedle povozu, byli bychom v cíli ve stejný čas nebo rychleji. Jeli jsme „cestou necestou, polem nepolem“, asi by bylo fakt lepší jet malotraktorem, jak zpívá ve své písni Jiří Macháček. 🚜 Navíc jsem si během cesty všimla, že jedeme opačným směrem. Takže ne k Minaretu, ale znovu k Janovu hradu. Můj orientační smysl je někdy tristní, ale tentokrát to bylo podle mého oblíbeného rčení „všechno zlé, je pro něco dobré“. Milionkrát potvrzeno, že to funguje. 😉 Přijeli jsme na místo, kde bylo tentokrát otevřeno. Prohlídkou jsme byly nadšené. Hrad byl navržen a postaven jako zřícenina. Jak se říká „asi už roupema nevěděli coby“, tak načekali na zřícení a zříceninu si postavili rovnou. Povedlo se jim to! Sloužila svému účelu, především jako shromaždiště před honem. No a po lovu tady panstvo hodovalo. Měli to vymyšlené do detailu, dokonce už tehdy měli připravené pod zadek vyhřívané podsedáky. Dnes je to tady jako stvořené pro piknik. Ani si člověk nemusí nosit zásoby s sebou, mají tady postavené dřevěné občerstvení se vším, co člověk k piknikováni potřebuje.

Na Minaret jsme se vypravily následující den. Cesta lesem asi 1,5 km, což byla opět krásná procházka. Minaret je turecká, orientální, 62 metrů vysoká, štíhlá věž stojící v lednickém areálu. Je nejvyšší stavbou svého druhu v neislámské zemi. Z vrchu je skutečně úchvatný výhled na okolní krajinu. Já vyhlídky miluji, takže jsem koupila lístky a popoháněla mamku po točitému schodišti. Studentík před vchodem mě upozornil, že jsme tento den první návštěvníci, takže si na všech třech vyhlídkových plošinách musíme otevřít a zajistit dveře. Nahoru vede 302 schodů. Jsem posedlá jejich počítáním, a tak po tom stém, jsem vyhlásila odpočinek. Máma byla zadýchaná, ale sprdla mě, že ona odpočívat rozhodně nebude, protože už chce mít výšlap za sebou a být nahoře. 😜 Musím přiznat, že jsem v tu chvíli dostala strach, že jsem na točité schodiště, ze kterého není úniku vzala svoji osmdesátiletou mámu, která nehodlá po cestě ani odpočívat a přitom funěla „o sto šest“. 🫣 Dopadlo to dobře, vyběhla to jako za mlada. Z nejvyššího ochozu jsme viděly výhled na celé panství, na jeho rozlehlé lesy, klidné, temné jezero. Mamka byla spokojená, že to v pohodě zvládla. Vydržela v tempu i celou zpáteční cestu lesem a „odpadla“ až později v hotelovém pokoji. Klobouk před ní dolů! 👒 Po schodech nahoru na věž jsme potkaly malou, šedou, roztomilou myšku. Byl to takový malý Jerry, který neměl Toma. 🐭 Po cestě nahoru jsme ji předběhly, přece jen máme delší nohy. Na zpáteční cestě jsme ji chtěly vzít s sebou ven. Venku by se měla lépe než v chladném Minaretu na kamenném schodišti. Jerry to však nepochopil, a když už jsme ho skoro vyvedly ven, zabočil si to hloupě do spodních orientálních salonků, které byly veřejnosti uzavřeny. Marná snaha, ale kdo ví, třeba tam měl svoji komůrku i se sýrem nebo možná i toho Toma. 🐱

A tak moji milí čtenáři, pokud jste dočetli až do konce, vězte, že Lednický areál není jen o zámku a historii, ale o minaretu, který je tak vysoký, že by z něj mohl skočit bangee-jumping James Bond. Skleník s rostlinami tak exotickými, že by mohly vyprávět příběh z Madagaskaru a o Janovu hradu, kde by se i Robin Hood cítil jako doma. Po prozkoumání památek, se můžete svézt lodí po meandrech jako moderní Huckleberry Finn. Tak šup do pohodlných bot, nabít foťáky, případně jen oblíbený mobil do kapsy a fantazii se meze nekladou. 😜 Dovču jsme si obě užily. Hlavně jsme si užily i jedna druhou, na což není v běžném, pracovním týdnu vůbec čas. Je ale důležité si na rodinu, ale i kamarády ten prostor občas naplánovat. Času má každý málo, ale občas je potřeba říct si STOP, a ten čas na své blízké a kamarády si prostě udělat hned! ‼️