Už někdo uklízel s Marií Kondo ?

Kdo z nás rád uklízí? No upřímně, myslím si, že takových moc nebude. S Marií Kondo je ale úklid úplně jiná disciplína a je to tak trochu věda.

O Marii jsem se dočetla úplně náhodou v časopise a článek mně natolik zaujal, že jsem si hned běžela do knihkupectví koupit její knihu „Zázračný úklid“ s podtitulkem „Pořádek jednou pro vždy“. Při dlouhé cestě autem do Itálie jsem jako spolujezdec knihu zhltla tzv. jedním dechem, a ještě jsem z ní během jízdy předčítala pasáže mému muži. 😀

Kdo by náhodou nevěděl, o kom je řeč, tak pro jistotu ji krátce představím. Je to japonská spisovatelka a poradkyně v oboru úklidu. Používá přezdívku KonMari a sama o sobě říká, že je nejen profesionálka v tomto oboru, ale především fanatička v uklízení.

Řadí lidi do tří kategorií.

na ty, co nedokážou nic vyhodit
na ty, co nedokážou nic uložit zpět na své místo
na ty, co jsou kombinací obou, tj. že nedokážou nic vyhodit ani nic uložit zpět

Uklízení je podle Marie mimořádná událost a těm, co nevědí kde začít a jak na to, dává podrobný návod. Říká, že nikdo není nepořádný od přírody, nepořádnost není dědičnou vlastností, takže se na to někteří pouze vymlouvají.

Věří, že jakmile budeme mít domácnost uspořádanou, celý svět se nám rozjasní a my budeme šťastní. 🥳 Kdyby toto vážně fungovalo, tak si myslím, že by okamžitě měli všichni naklizené domácnosti a všechno by bylo, jak říkám já, už jenom růžové. 🌸

Marie má svoji teorii, že uklízení musí začít vždy vyhazováním věcí, protože pokud budeme věci jen skládat a ukládat, všechny úložné prostory se nám rychle přeplní. Toto je fakt svato-svatá pravda, znám z vlastní zkušenosti. Komu není líto věci vyhodit? Kdo neřekne, to se může časem ještě hodit? Většinu věcí, které ukládáme stejně nepotřebujeme a nakonec je ani nikdy nepoužijeme anebo, jak se stává u nás doma, když tu konkrétní uloženou věc potřebuji, tak ji stejně nenajdu. 🤪 Asi je to proto, že nepostupuji podle dalšího pravidla a neukládám si věci podle kategorií. Určitě se většině z nás se stává, že skladujete podobné věci na různých místech.

Ukládání věcí je zkrátka a dobře PAST, která neřeší, jak se zbavit „nepořádku“.

Prvním krokem na cestě „za štěstím“ je zatočit s oblečením, kterého máme každý plné skříně. Hodně zajímavý, pravdivý poznatek od Marie je, že to, co nechceme vyhodit, ale už stejně nosit nebudeme degradujeme na „oblečení na doma“. 📌 Většinou to ale žádné oblečení na doma není. Říkáme si to pouze proto, abychom oddálili jeho vyhození, protože je to přece vyhodit škoda. Jenže čas, který trávíme doma je taky hodnotný. To, co nosíme doma vytváří taky naši image, a přece nebudeme na pobyt doma nosit vyřazené kusy.

Takže jdeme na vyhazování.

Já sama mám ráda věci, taky je někdy hromadím a netýká se to jen oblečení, ale třeba hrníčků, talířků, váziček… ale naštěstí někdy i ráda vyhazuji. Nemůžeme přece domů pořád jen věci nosit, ale musíme také nějaké vyhodit.

Mě, když chytne uklízecí neboli vyhazovací nálada, tak kolikrát vážně „neznám bratra“. 🤦‍♀️ Skutečně, jak píše Marie, mně to přináší radost a mám z toho pak takový ten hodně dobrý pocit. Když pak ale po pár měsících něco usilovně hledám a pořád si říkám, že to přece není možný, kam jsem to mohla dát, moje holky se mě s oblibou ptají: „mami, nevyhodila jsi to s Marií?“ Vždy říkám, že né, ale jistá si tedy rozhodně kolikrát nejsem. 😜

Už po cestě při návratu z dovolené jsem se těšila, jak podle knížky hnedka začnu s prvním úklidem. Chtěla jsem vyzkoušet, jestli skutečně nějaké nápady jsou použitelné v normálním životě. Byla jsem překvapená, že se požít dají. S Marií nevyhazuji jen já, ale i můj muž, který se po návratu z dovolené vrhl do garáže a zaskládal nám okamžitě celou popelnici. Dotaz, co blbne, byl naprosto zbytečný. Dlouho se k tomu nemohl odhodlat, taky se mu pořád zdálo, že ty věci se budou jednou hodit, ale věřte tomu, že už je to pár let a nepotřeboval z toho vůbec nic.

Metodou jsem „nakazila“ i svoji starší dceru, která taky ze svého bytu „uklidila, co se dalo“. Ona, ale na rozdíl ode mě a naší mladší holčičky moc věci nehromadí. Tam jsem pak měla trochu strach, aby to s tím vyhazováním nepřehnala.

Knížka kolovala několik let mezi mými i dceřinými kamarádkami a tento rok se mně konečně vrátila v pořádku zpátky domů. Některé knihy vyhazuji, některé pošlu dál, ale spoustu knih má to právo být napořád v mé knihovně a tato, i když je to zcela odlišný typ knihy, tam své místo bude mít. 📕 Když se mně teda vrátila zpět, připomněla jsem si to vše znovu a rozhodla se napsat článek. Myslím, že to vůbec není špatné téma. Někoho to zaujme a uklidí si domov, někdo si to přečte jen tak ze zvědavosti. Někdo si po pár stránkách řekne, že Marie je úplně praštěná a já taky a místo věcí ze skříní poletí do koše ta kniha. 🗑

Některá tvrzení jsou minimálně úsměvná, ale přece nám nikdo nenařizuje brát vše vážně. Něco je k zamyšlení a něco je tak trochu nesmysl. Třeba nechat si pouze věci, které nám promlouvají k srdci. To přece nejde, spousta věcí k srdci nepromluví, ale k životu je stejně potřebujeme. Někteří z nás, kteří na ty věci tak úplně srdcově nejsou by pak měli doma pusto a prázdno.

Teď, když o tom píši, tak jsem ale přesto znovu lapená do její sítě. V mezičase jsem vytahala zásuvky stolu, pečlivě je probrala, dokud mám prázdnou popelnici. Uspořádala a vyházela jsem něco ze skříní v ložnici. Světe div se, já mám z toho vážně znovu dobrý pocit a dobrou náladu. Jsou dvě možnosti, buď taky nejsem úplně normální anebo to fakt funguje! 😉

Třeba se vám podaří dostat trochu toho „jarního průvanu“ i do vašich zásuvek a skříní. Krásné jaro.