Dolomity byly, jsou a budou v mém srdci

Kdo je alespoň jednou zažil, zůstaly mu buď v srdci, stejně jako naší rodině anebo je má minimálně alespoň „pod kůží“. ❤️ Zimní lyžovačku už si snad ani jinde nedovedu představit, a co teprve to léto! ☀️ Tomu nemůže nic konkurovat. Každý rok, když přijedeme do oblasti Alta Badia, tak mě to prostředí znovu očaruje. Když se „vyškrábeme“ na některý z vrcholků a rozhlédneme se do krajiny, je to skutečně balzám na duši. Každý rok si říkám to stejné: “To je taková nádhera!“ 😍

Letos jsme výjimečně směr Itálie vyrazili s mým mužem pouze ve dvou. Ubytovaní jsme byli ve vesničce Colfosco. Vesničky kolem masívu střídáme, ale oblasti zatím zůstáváme věrní. Naše první kroky vedly na jednu z nejoblíbenějších „met“, kterou je Kostnerova chata. 🏠 Je to kamenný dům postavený na skalnatých svazích masivu Sella. 🏔️ Je neodmyslitelnou zastávkou horolezců při výstupech na Piz Boe. Panorama odsud je prostě Boží. Je to okouzlující a návykové místo, proto sem „taháme“ rodinu i kamarády. Chata leží ve výšce 2536 m n.m. a mimo výhledu je tady vždy usměvavá, rychlá obsluha i perfektní servis, který byste tak vysoko ani nečekali. My jsme měli toto vysoce položené místo jako cíl cesty, ale pro některé tady cesta teprve začíná. Ti „adrenalinoví“ tady a další den pokračují na ferraty, ale to už není nic pro nás. My zůstáváme nohama na zemi.

Nahoru jsme šli novou cestou, kousek pod lanovkou. 🚡 Byla to strmá cesta lesem, všude rostly blatouchy a nádherné růžové keře pěnišníku, které vypadají jako naše azalky a měly stejnou barvu jako ten den moje mikina. 🌸

Nad lanovkou Boe jsme si u restaurace lehli do lehátek. Spíše ze zvyku jsme si objednali na žízeň vychlazeného Radlera, a pak jsme tam málem umrzli. ❄️ Ten den to bylo spíše na kamna a na svařák, než na orosené „skoro pivo“. 🍻 Zahřáli jsme se cestou po skalnatém území vedoucím nahoru k chatě. Není to upravená cesta jako většina ostatních. Tady jsme šlapali, šplhali a lezli po kamenech. Vypadá to jako obrovitánská skalka se všemi možnými druhy rostlin. Takže zároveň i taková „procházka“ botanickou zahradou. Už několik let při výšlapech používám své „fofr hole“, na které nedám dopustit. To se to šlape! 👍 Říkají, že při použití zapojíme větší množství svalů, ale hlavně je to fakt pohodlný.

Nahoře na nás čekal i sníh. Byla jsem překvapená, protože přes sněhovou přikrývku jsme na chatu ještě nikdy nepřelézali. Ale na zahrádce jako „na zavolanou“ vysvitlo sluníčko. 🌞 A ten výhled a ta panoramata! Jako vždy, prostě fantazie.

Další den předpověď slibovala déšť. 🌧️ Ten skutečně na horách nechceme, ale ještě snad nikdy jsme se tomu nevyhnuli. Máme pořízené super pláštěnky a goretexové boty, takže se deštěm nenecháme odradit a pokud neleje „jako z konve“, vyrážíme. 💦 Půl den bylo střídavě, ale i to sluníčko se na nás občas usmálo. Já stále scházela z cesty a fotila si v těch nádherných loukách kytičky. 🌾 Můj muž už má se mnou za ty roky trpělivost, i když občas ho přistihnu, že se tváří nebo koulí očima. 👀 No prostě chlap! Mají tady údajně až 1500 druhů. Každá louka je jiná, posetá jinými druhy. No, a tak jsem tak trochu mého muže tím neustálým zdržováním „prudila“, ale nemohla jsem si pomoct. V podstatě, ať je rád, že jsem si při tom nechtěla ještě rovnou vytvářet herbář. Což by nebyl úplně tak blbej nápad. 💡Třeba i na to jednou dojde. V našem cíli jsme si dali pozdní oběd a pak už v pláštěnkách zamířili zpět do údolí.

Po cestě dolů jsem se necítila dobře, pro návrat jsme museli použít lanovku. 🚡 Nemohla jsem se dočkat hotelové postele. 🛌 Ještě, než jsem mohla skutečně ulehnout jsem se delší dobu nechtěně zato dlouze „kamarádila“ se záchodovou mísou. 🚽 To bych nikomu nepřála, ale každý to párkrát zažil. Střevní chřipka jako vyšitá! Pro mě to znamenalo celý další den upoutání na lůžko. Můj muž měl alespoň prostor jít trochu potrénovat na silničním kolem, protože v neděli ho čekal velký závod Maratona dles Dolomites. 🚴🏼‍♂️

Odpoledne se mě úplně vážně zeptal, jestli už se nechci jít alespoň projít. Nevěřila jsem vlastním uším. Ležela jsem na posteli „jako placka“, byla jsem ráda, že jsem se čas od času dopravila po vlastních na záchod a zpět a prý jestli nechci jít na procházku?! 🤯

Ob den už jsem ale zase „skákala přes kaluže“. Vyrazili jsme na výšlap na další z vrcholků s názvem Pralongia, 2157 m n.m. Zdoláno sice pomalejší chůzí, ale v nohách celkem 17 km, takže spokojenost. Musím přiznat, že na zpáteční cestu jsme částečně využili lanovku. 🚠 Určitě chápete, že jsem nechtěla přepálit svůj nový začátek. Tady v horách je to neuvěřitelný luxus. Sedačkové i kabinkové lanovky dopraví nejen turisty, ale i jejich kola téměř všude kam potřebují. Je to tady lanovkami dá se říct, protkané.

Na kolech jsme první jízdu vyrazili dá se říct z lehka a to údolím okolo řeky. 🚴🏻‍♀️ Výlet jsme spojili s návštěvou „maraton vesničky“ v městečku Badia Abtei. Opět vše krásně nachystané, zorganizované, včetně zdarma hlídaného prostoru pro odložení kol. I když v Itálii jsem za ty roky na jejich servis zvyklá, každoročně se tomu pořád dokola divím. Všichni se usmívají, všichni vám poradí, všichni vás rádi obslouží. 👏 Tady bych jim i věřila, že všechny to jejich povolání baví. „Našinec“ by sem měl přijet na kurzy! Tady je všude vidět, jak se má dělat skutečný klientský servis. Určitě spousta z nich taky nemá svůj den a nemá jednoduchý život, a přesto kvůli svým problémům den nekazí ostatním.

V den D, což je den Maratona dles Dolomites, se každoročně sjede tisíce cyklistů a fanoušků z celého světa. 😍 Uzavřou se skoro na celý den všechny silnice a celá oblast žije pouze silničními závody. I mě jako necyklistu to baví. (závodům jsem věnovala celý článek https://50vkondici.cz/maratona-dles-dolomites-a-take-prehlidka-cyklistiky/ )

Dalším vytouženým vrcholem bylo La Crusc (2045 m n.m.). Je to kostelíček Santa Croce pod samotným nebem. 🌥️ Zvolili jsme cestu z opačné strany, která skutečně stála zato. Nejdřív jsme se trmáceli do opravdu příkrého kopce loukou a pastvinami, kde nám krávy doslova dýchaly na záda. 🐄 Nebála jsem se jen proto, že jsem předpokládala, že by Italové nevedli turistickou značku po pěšinách s agresivními krávami, které by jim „sežraly dobře platící turisty“. 😂 Ale kdo se potkal, tak jako my, tváří v tvář krávě, tak ví, že to není zas tak příjemný pocit, jako když třeba chcete pohladit roztomilého sviště. Nicméně prošli jsme to bez úhony, takže můžu potvrdit, je to bezpečný. Poté, co jsme se „protrápili“ tím nekonečným kopcem s obrovským převýšením, dorazili jsme na skalní výběžek, po kterým jsme šli jakoby po vrstevnici. Příroda se střídala s nádhernými výhledy na protější hory. Cílem byl bílý, malý kostelíček pod skálou, která na fotce vypadá jako tapeta. Konají se tam bohoslužby a je to i vyhlášené poutní místo. Cesta, které k němu vede ze strany od La Villa je, řekla bych kouzelná. Na Santa Croce se ale dostane každý, protože z druhé strany sem vede lanovka, takže Italové myslí úplně na každého. Není nutné „vypustit duši“. 🧞Klidně je možné se svézt lanovkou a není to nic proti ničemu. Já jsem měla ale takový dobrý pocit, že si pak zasloužím ten italský oběd, a to moje oblíbené Prosecco. 🥂

Pro výlet na kolech jsme vychytali skutečně slunečný den. ☀️ Já byla nadšená, protože mám elektrokolo. Vůbec se za to už nestydím, i když jsem dostala od jednoho folowera na Instagramu vynadáno, že tomu vůbec nemám říkat kolo. 🤦‍♀️ Lidi jsou zvláštní. Já sportuji, hýbu se, běhám, ale s kolem si moc nerozumím a opravdu se nechci trápit do kopců a už vůbec ne „do krpálů“, které jsou v Dolomitech. Proč bych si to nemohla usnadnit a trochu si vypomoci s baterií, když nám to ten pokrok nabízí? To bych musela být úplně pitomá, kdybych to elektrokolo tady nepoužila. 🤷‍♀️ Je to vážně úplně jiný level. Snažím se nepřidávat si moc, ale chci si to užít a ne být „nasra….“. A s elektrokolem si to vážně užijete, na to přísahám! ✌️ Nebyla jsem vyčerpaná, neprudila jsem, ujela jsem celou stanovenou trasu, a to ještě s úsměvem na tváři a „světe div se“ bavilo mě to! (o elektrokole jsem psala v článku https://50vkondici.cz/kolo-zacina-byt-kamarad/ )

Vlastně bych mohla a měla i pochválit náš hotel Gran Ciasa, Colfosco. Pochvalu si skutečně zaslouží. V horách jsou to většinou rodinné hotely a svých klientů si všichni váží a poskytují jim skutečně skvělé služby. Nechybí tady sauny, bazén, velká venkovní vířivka, která vypadala také jako bazén. V ní teplá voda, výhled na vesničku, ale i na hory. Výborná restaurace, skvělá obsluha, dobré víno, bar s terasou a opět s výhledem na ty všude přítomné hory. 🏔️

Pokud si myslíte, že Vaše představa ráje končí u pláže a koktejlu, čeká Vás tady překvapení! Dolomity jsou místo, kde se hory potkávají s oblohou. Pohled na západ slunce nad horami Vám určitě minimálně na chvíli vezme dech. Říkám Vám, balte kufry a vydejte se do Dolomit. Třeba zjistíte jako kdysi já, že se nechcete opékat na pláži jako „grilované kuře“, ale chcete horský výšlap, při kterém zjistíte, že máte svaly, o kterých ani nevíte! 😉Upřímně, těstoviny a víno chutnají líp na čerstvém vzduchu. Balte kufry a hurá do Dolomit, kde se Vaše dilema rozplyne rychleji než zmrzlina v italském slunci! ☀️