La Dolce Vita na lyžích

Když se řekne Itálie, většině lidí naskočí pizza, těstoviny, Prosecco, Benátky…

Mně? Dolomity. Bez přemýšlení. 🫶

Někteří říkají: „No jo, ale je to drahé. A je to daleko.“ 🤷‍♀️

Upřímně? Hory jsou drahé všude. I u nás. Každá sranda něco stojí. A že jsou Dolomity daleko? Ano, pár hodin si v autě posedíme. Ale právě proto tam nejezdíme na otočku. Jezdíme na týden. Pořádně. Se vším všudy. 🥂

Můj muž odřídí cestu tam i zpět sám. Řízení mu nevadí, dokonce ho baví. Střídat se k mojí velké radosti nechce. A já? Já se u za volant necpu. 😉 Proč? Protože pro mě tak dovolená začíná přesně ve chvíli, kdy zabouchnu dveře auta. Vytáhnu si knížku a klidně spolknu čtyři sta stran, než dorazíme do cíle. 📚 Ne každý může číst v autě bez následků, já mám tuhle výhodu, kterou mně závidí i vlastní dcery, a tak si ji považuji a beru jako osobní dar z nebes.

Kdysi jsme s rodinou jezdili do Krkonoš. Jeden můj kolega mně každoročně říkal: „Zajeďte si do Itálie. Uvidíš, že pak už jinam nepojedete.“

Měl pravdu! Už skoro dvacet let jsme věrní oblasti Alta Badia v Dolomitech. Od první italské lyžovačky kudy chodím, tudy chválím. 🥳Hory. Přírodu. Servis. Slunce. Lidi.

A ano, to počasí. To je kapitola sama pro sebe.

Dolomity jsou víc na jihu než rakouské Alpy. ⛰️ Hlavní alpský hřeben funguje v podstatě jako zeď. Když v Rakousku sněží nebo prší, na jižní straně je klidně modrá obloha. 🌤️ Teplý suchý vítr v Alpách udělá své, takže zatímco jinde se mračí, tady se pije espresso na terase a řeší se jen to, kterou sjezdovku si dáme v příštím kole. ☕️

Letos jsme měli počasí téměř pohádkové. Neměli jsme žádné přehnané teplo, které nesvědčí sněhu na sjezdovkách. Na lehátku na sluníčku jsme se mohli poválet jen dva dny. Mrzlo, sníh byl pevný, luxusní, přesně takový ten „manšestr“, co pod lyžemi zpívá. ⛷️ Trochu nám to připadalo, že všechno přikryla bílá načechraná peřina. Jak z katalogu. Nebo jak z pohádky.

Co mě baví čím dál víc, je ten neustálý rozvoj. Každý rok tu otevřou opravenou nebo novou lanovku, propojí další trasu nebo modernizují služby. 🚡 Je vidět, že místní prostě vrací zisky zpátky do regionu. Stavby rostou doslova před očima. A přitom si to drží styl a duši.

Majitelé hotelů, horských chat a restaurací jsou milí, komunikativní. Možná i proto jsme se kvůli nim začali učit italsky. Alespoň pár vět. Protože říct „grazie“ s úsměvem na terase chutná jinak než jen kývnout hlavou. Obě strany z toho pak mají dvojitou radost. 🤩

Na zimní dovolené se vyvětráme, trochu promrzneme, trochu si spálíme tváře, zasportujeme si naplno, odpočineme si u knížky, dáme si sklenku vína, zapotíme se v sauně, zaplaveme si v bazénu… a domů přijedeme restartovaní. Otázka je jen jedna. Jak dlouhou nám ten klid vydrží po návratu do těch našich korporátních realit!?

Ale víte co?

Dokud existují Dolomity, existuje plán útěku! 🩵