Road Stage Deštné 2025 aneb prostě v sedle

Sedmdesát sedm nebo dokonce 155 kilometrů v sedle, to nezní jako dovolená, ale jako diagnóza. 🚴🏼‍♂️ A přesto se tam těch cyklistů sjely stovky. Proč? Protože se startoval první ročník Road Stage Orlické hory, který byl zároveň Českým pohárem v silniční cyklistice. V závodě tak startovali nejen naši „Eliťáci“, kteří měli to privilegium dřívějšího startu, ale i všichni hobíci, pro které je každý závod možností splnit si nějaký cíl v komunitě stejných nadšenců.

Start byl, studený a mokrý víc, než by si kdo přál, pršelo ustavičně od pátku do neděle. 🌧️ Tentokrát to chtělo odvahu stoupnout si na start, šlápnout do pedálů a pustit se do těch mokrých kilometrů. I můj muž, který měl před sebou těch 155 kilometrů si nebyl jistý, jestli celou trasu v tomto nečasu skutečně pokoří a celou trasu o dvou kolech dojede. Každý měl v sobě otázku. Zabalím to po prvním kole? Překonám to? 🤷‍♀️ Pak ale zazněl startovní výstřel a otazníky se rozplynuly nad údolím. Silničky se na asfaltu rozvrněly a mizely z dohledu. Na mokru to klouže, z kopce to brzdí jinak než obvykle a někdy vůbec. Každá zatáčka se mění v loterii. Takže před nimi respekt! ✊🏻 V tom je ale to kouzlo cyklistiky. I když to bolí, i když to klouže, něco je nutí na to kolo si sednout a jet dál. Možná je to endorfin, možná ego a možná prostě jen touha dát si po závodě pivo s pocitem, že je to prostě fakt zasloužený. 🍻

Zatímco ti, co měli startovní čísla, zápasili s deštěm, s výškovými metry a vlastními stehny na trati, o diváky bylo postaráno doprovodným programem, soutěžemi, jídlem, pitím v místním bistru. 🥂 Zkrátka cyklistický den se vším všudy, jen trochu promočený. ☔️

Já jsem si čas užila po svém. Nasedla jsem na tu jedinou funkční lanovku, nechala se vyvést na Studený vrch a odtud už jsem se vydala po svých k rozhledně v Deštném. 🚡 Samozřejmě začalo pršet u prvního rozcestníku. 💦 Vyhrabala jsem zespod batohu svoji luxusní, horskou pláštěnku koupenou v Dolomitech, na kterou nedám od doby, co jsem ji koupila dopustit. Po cestě jsem postupně nabrala tři stejně zmoklé výletníky, a tak jsme vytvořili improvizovanou skupinu. Vylezli jsme všichni čtyři na rozhlednu o skoro stovce schodů a odměnou nám byl výhled na „mlíko“. 🥛 Doslova! Mlha hustá tak, že by se dala krájet anebo mazat na chleba. I tak jsme si to užili. Ušli jsme přes 10 kilometrů a já dorazila do cíle dříve než můj muž, což se s mým orientačním smyslem nestává tak často. On zatím statečně dokončil obě kola. Osobák z toho teda nebyl, ale úsměv měl od ucha k uchu, že to dal. 😁

Ono až tak nejde o čas, i když on si to teda nemyslí, protože je prostě soutěživej. Jde o to, že vůbec vyrazíš, nezalekneš se trati ani počasí a dojedeš. Nebo dojdeš s kolem pod paží. A pak si spolu můžeme dát horký čaj nebo víno a vzpomínat v suchu a v teple na letos už třetí mokrý a studený zážitek. 😃

Road Stage v Orlických horách byl závod, na který se nezapomíná, především protože to byl ten první ročník. Nevím, jestli počasí mohlo být i horší, ale tady se potvrdilo, že cyklistika není jen o rychlosti, ale o síle jet dál, i když prší a je zima. ❄️ O tom, že ve vodě i v bahně může být radost, když víte, proč šlapete.

A příští rok? Jestli bude svítit slunce, bude to bonus. ☀️ Ale i kdyby ne, oni stejně přijedou, protože jim to nedá. Je to totiž skvělá příležitost, jak si užít krásnou přírodu, náročná stoupání i rychlé sjezdy v komunitě stejných nadšenců. 🚴🏼‍♂️