Adrenalin, pot a trocha zoufalství – Adventure race

Kamarád mé mladší dceři říkal: „Mončo, co bys říkala tomu, zajet si s námi na takový soutěžní dobrodružství? Bude to v přírodě, budeme spát v malých chatičkách a přes den si zaplaveme, zajezdíme na kole, zaběháme a taky se projedeme na lodičkách“. 🛶 Naše Monča se při představě krásně stráveného konce léta úplně zasnila. 🥰Představovala si tu čistou vodu, voňavé lesy, sklizená pole, louky zalité sluncem. ☀️ Pak taky teplo, sport, kolem sebe kamarády a při tom všem hezkým si v týmech prostě zasoutěží. Tom v podstatě nelhal, ale „prodal“ jí to jinak! 😂

Naše Monča je tak trochu princezna, ale umí pořádně máknout. 💪🏻 Od základky závodně plavala, chodila na sportovní gympl, byla v české plavecké reprezentaci a skoro půl života prožila ve dvoufázovém tréninku. Moc mě mrzelo, když po tolika letech s plaváním nadobro sekla a získala k němu takový odpor, že pár let nevlezla do bazénu. Jsem moc vděčná jejímu kamarádovi Tomovi, který ji přemluvil „naskočit“ do jejich triatlonové štafety za odchozího plavce. Já říkám, vrátil ji „do hry!“. 🎲 Monča se hryzla a společně ve své smíšené štafetě na triatlonech vybojovali nejednu medaili. Být zpět „na bedně“ je opojné a dokáže zázraky, a tak je naše Monča nadšeným členem štafety i nadále a plave, co se dá. 🏊🏼‍♀️

No, a tak když Tom přišel s nápadem vyzkoušet si Adventure race, říkala si: „Proč ne?!“ 🤷‍♀️ Je to taky o sportu. Je to taky plavání, kolo, běh, navíc ty lodičky, ty jsou určitě super. Jenže to nevěděla, že toto soutěžní klání probíhá nepřetržitě 3 dny, pomalu beze spánku. Toto není sranda. Toto je dobrodružně expediční outdoorový závod, který jedeš NONSTOP. 😮 Musíš si stanovit závodní strategii svého týmu, nastavit tempo, stravování, spánek, odpočinek, tak abys to nejen komplet „dal“, ale aby ses třeba i dobře umístil. Trať je vyznačena v mapě kontrolními body a je na týmu, jaký postup a strategii si zvolí ke zdolání všech disciplín a vzdálenosti, která je více než 400 kilometrů dlouhá. 🗺️ Skutečně si sáhneš i „na dno“ a ukážeš všem svoji fyzickou i psychickou odolnost, ale taky ukážeš, jestli dokážeš být dobrým týmovým hráčem. Tady je to totiž jak „v Mušketýrech“. 🤺 Jeden za všechny a všichni za jednoho! Stačí, aby jediný ze čtyř členů týmu, z nichž jedním členem musí být žena, něco nezvládl a celý tým nemilosrdně končí.

Je to v podstatě takový orientační závod dnem a nocí se splněním jednotlivých stanovených úkolů. 🌒 Je dobré vědět, že co si s sebou nevezmeš nebo zapomeneš, bude velký problém. Že pokud si nevezmeš do batohu jídlo, tak budeš o hladu. A to poslední velké překvapení pro Monču? Že polezeš na skálu, zdoláš ferrati a zpátky budeš slaňovat. 🧗‍♂️

Už od samotného startu byla naše skupinka, jak „Alenka v říši divů“. Začínalo se u vody, a tak se náš tým č.7 rozhodl pro strategii, dát si boty do nepromokavého vaku, aby je poté na běh měli suché a líp se jim běželo. 👟 Tady totiž běžíš, v čem plaveš a plaveš v čem běžíš. 🏊🏼‍♀️ Když v deset hodin zazněl startovní výstřel, tak všichni dali „nohy na ramena“ a vyběhli v teniskách směrem k lesu. 🌲 Naše „sedmička“ nejdřív čubrněla s otevřenou pusou, ale poté se bosky rozběhli s vakem v ruce okolo vody do lesa, jak to viděli u ostatních a poté teprve zdolali kratší úsek přímo tou vodou. Jejich strategie nezafungovala, navíc si špatně zavřeli vak, a tak se jim při plavání všechny boty stejně rozmočily. Už startem se tak zapsali jako „místní legendy“.

Další křivdou bylo, že zabloudili. Všichni jsme zvyklí se orientovat podle navigací, GPS, ale tady jsi odkázaný jen na papírovou mapu, případně buzolu, která je součástí povinné výbavy, stejně jako třeba čelovka, píšťalka, ferratový set, karabina, lékárnička a další. Cokoliv z povinné výbavy nemáš, tak ti nejen sakramentsky chybí, ale tvůj tým je za to penalizován. Zbloudili z trasy, najeli si tím víc kilometrů a na tom kole pak museli část trati zdolávat po tmě. Povinné čelovky sice měli, ale nestrategicky si je poslali s ostatní výbavou do druhého tábora. 🚴🏻‍♀️ Organizátoři na stanovišti u skály jen nechápavě kouleli očima. Byla tma, pršelo, skála byla kluzká a naše Monča nikdy ferrati nelezla. No, a tak dostali trestná kolečka běhu, a pak v tom dešti opět na kolech pokračovali do druhého tábora. 🏃‍♀️‍➡️ Odtud je čekalo 30 km po vodě v kánoi. Adama bolelo koleno, Tomovi nebylo dobře, Monča a Kuba byli v první noc bez většího problému, když teda pominu to promočení, unavení, kompletně promrzlí a hladoví! I když se najedli, energie byla na nule a nálada na tom nebyla asi o moc líp.

Rozhodli se vynechat tu 30 km trasu v kánoi a smířili se tak s další penalizací. Byla tma, déšť nepřestával. ☔️ Na řece se měli orientovat podle sluchu. Když uslyšíš hučet jez, je nutné dopádlovat ke břehu a kánoi přenést. Jezy byly nebezpečné i za denního světla, natož při měsíčku. 🌛 A tak se naše sedmička prostě rozhodla raději zůstat v kempu, kde ovšem byl pouze jediný stan na věci všech účastníků závodu. Organizátoři se smilovali a půjčili jim bezpodlahový párty stan. V dešti byli šťastní za střechu nad hlavou. Na zem si položili ochrannou fólii, která při spaní ruší šustěním a rozhodně na ní není teplo, a tak to „vytunili“ ještě položením záchranné vesty, kterou měli původně na vodu. Během asi tříhodinového spánku zažili neuvěřitelnou zimu a velký diskomfort. 🦺 V noci je probudil klapavý, rušivý zvuk. Tom se obětoval a problém vyřešil. 💧 Ráno se dozvěděli, že jim začala plachta na jednom místě protékat a dopadem na fólii působila otravný hluk. Tom se však vžil do role dobrého adventures a pohotově zatmelil prokapávající místo nedojedenou paštikou. 👍

Do rána se jim jejich tělní „baterky“ trochu dobily, a tak se rozhodli pokračovat na další zastávku. 🚴🏻‍♀️ Asi jim pomohlo i to, že na každé zastávce už měli malý FAN klub. 🎉 Takovou zábavnou skupinu měli zřejmě v soutěži poprvé, a tak se jejich „kousky“ rychle rozšířili po trase. „Sedmička se ztratila! Sedmička přijela na skálu po tmě! Sedmička si nechala čelovky v jiném táboře! Sedmička nikdy nelezla ferrati! Sedmička chce skončit!“ 🤦‍♀️ Do cíle nakonec dorazili mezi posledními. Tady už nešlo o to vyhrát nebo zúčastnit se, ale „dát to“ a ten boj dotáhnout až do zdárného konce. Tak trochu vyhrát sám nad sebou. A to se jim povedlo! V cíli si dokonce zažili krásné přivítání od fanoušků. Skoro tak zastínili vítězný tým, před kterým je zapotřebí dát tzv. „klobouk dolů“. Tento tým za ty dvě noci plné extrémního výkonu naspal asi 5 minut. 👍 V jednom z týmů prý usnul závodník na kole. Byl to mžik, vzbudil se až na zemi, ale naskočil a pokračoval. Naše Monča naštěstí usínala „jen“ za chůze při nočním výšlapu. V jiném týmu museli při orientačním běhu svoji parťačku „něžného pohlaví“ připnout na lano neboli „dát na vodítko“, aby se jí běželo lehčeji a s týmem udržela krok. 👣

Nakonec je Adventure race vlastně návrat k něčemu, co jsme v záplavě notifikací a blikajících obrazovek dávno ztratili – k jednoduchosti. Najednou zjistíš, že nepotřebuješ chytrý telefon, ale chytrou hlavu. 📱 Že největší luxus není pětihvězdičkový hotel, ale obyčejná střecha nad hlavou a suché ponožky. 🧦 A že nejcennější appkou je tvoje vlastní týmová spolupráce a vůle nevzdat to! 🫶 Extrémní? Rozhodně! Ale stojí to za to, protože v cíli zjistíš, že jsi si domů nepřivezl jen bláto na botách, ale i pořádný kus sebe samého.

Monča miluje Harryho Pottera a často používá citát Rona Weasleyho: „Trpěli jsme, ale náramně jsme si to užili!“ 😍 Byla to jízda plná puchýřů, potu a silných slov, ale díky neskutečné podpoře v týmu, ale i všech kolem nich to nevzdali a dostali se až do cíle. A tam? Tleskali vítězům i všem ostatním „bláznům“, co si to dobrodružství odmakali s nimi! 👏