Noblesní Luhačovice aneb v lázních s mamkou

Jediná dovolená, na kterou každoročně nalákám moji maminku jsou lázně. ⛲️ Vyhrály to na celé čáře zase Luhačovice. Má je nejraději, protože sem dříve často jezdili a je to pro ni zřejmě srdcová záležitost. ❤️ Jinak pořád říká, že už se v životě nacestovala po světě dost, takže chce trávit léto, tak maximálně o víkendech na chalupě. Lekla jsem se, že to třeba v seniorním věku budu cítit stejně jako ona, a tak mám spousty plánů, kam všude se ještě s mojí drahou polovičkou musíme vypravit, než na to cestování taky ztratím chuť. 🤪

Po vlastní zkušenosti musím uznat, že Luhačky se u nás v Česku právem řadí mezi jedny z nejlepších lázní. Najdeme je v chráněné krajinné oblasti Bílých Karpat. Krásná je tady nejen tradiční a všudypřítomná architektura, ale také pěkné zelené okolí. Prý se rozkládají na březích říčky Šťávnice, což je srandovní, protože je to spíš takový malý luhačovický potok, který když neprší, ani moc neteče. V blízkosti města, v části Pozlovice je ale vybudovaná poměrně velká přehrada, která se fakt dá uznat. A to nejen na sport, procházky, plavání, ale taky nesmím opomenout, že je rájem pro rybáře, kteří okupují část břehu. Kolem dokola se prohání na asfaltovém chodníku dovolenkáři na in-linech, na koloběžkách, na kolech nebo prostě běží po vlastních. 🚴🏻‍♀️ Samozřejmostí jsou tady i půjčovny sportovního vybavení, abychom si to nemuseli tahat z domu. Na louce okolo je spousta místa na válení a piknikováni a v jedné části najdeme i pěkné posezení v přírodě ve venkovních hospůdkách. V případech, kdy už v přehradě převládají sinice, což se děje poměrně často, jen přejdeme na druhý břeh. Tam je přímo vedle přehrady umístěné koupaliště, které je ve stejném, pěkném, zeleném prostředí, ale sinic už se tady bát nemusíme. 🌲

My jsme dorazily do lázní v neděli, kdy pěkně řečeno, nám počasí skutečně nepřálo. Čím dál jsme se vzdalovaly od Brna, tím bylo hnusněji. Přímo na čelní sklo mně celou cestu z nebe padaly provazy vody. 🌨 Deštivé počasí nám s přestávkami vydrželo 4 dny. Nechtěly jsme být kvůli počasí naštvané, a tak jsme si na tom hledaly pozitiva. Navíc nejsme z cukru, takže jsem z kufru auta vydolovala velký deštník a chodily jsme každý den po procházkách a jiných aktivitách i v dešti. ☔️ Jakmile se počasí ve čtvrtek otočilo k dobrému, tak jsme si uvědomily, že to bylo vlastně fajn, když nebylo krásně celý týden. Teploty se totiž vyšplhaly z těch hodně nízkých, na hodně vysoké, takže to vedro bylo nakonec úmornější než déšť.

Ubytování jsme měli jako již několikrát v rekonstruované „Vile Valaška“, která je dílem architekta Jurkoviče. Je součástí „Vily Antoaneta“, která stojí ve svahu v klidné části u lázeňského parku, v blízkosti kolonády. Jsou to v podstatě tři historické, zrekonstruované budovy, ke kterým byla dostavená nová Antoaneta. Všechny jsou vzájemně komfortně propojené prosklenými chodbami. Výhodou je, že krásný, velký bazén, restaurace i všechny lázeňské procedury jsou v podstatě pod jednou střechou. To se mamce moc líbí. Bazén a procedury nesmí chybět, protože bez toho, jako by v lázních vůbec nebyla. 😜

Byla jsem překvapená, že už Luhačkách mají 16 minerálních pramenů. V době velké konkurence v boji o klienty se to hodí. Tentokrát jsem se o pramenech dozvěděla i spoustu informací, protože jsme se s mamkou zúčastnily komentované prohlídky pramenů. Během naší pěší delší procházky s průvodkyní, která trvala 2 hodiny, jsem poctivě všechny navštívené prameny ve větším množství ochutnala. Pak jsem se tak trochu bála, co bude následovat. Skutečně nejsem na minerální vody vůbec zvyklá. Návštěvy toalety se naštěstí nekonaly, ale ani mně to bohužel nepřineslo žádné zdravotní benefity. Od paní průvodkyně Janičky, která chtěla být původně herečkou, jsme se všichni dozvěděli, že při zdravotní pitné kúře pramenů musí být dodržován určitý postup. Pití musí proběhnout na lačno, půl hodiny poté se nic nesmí konzumovat a pitná kůra se musí několikrát opakovat. To znamená, že mně ještě nikdy žádný pramen léčit nemohl, protože při jeho pití nedodržuji vůbec nic. Janička, která chtěla být herečkou nám to herectví alespoň vtiskla do celé prohlídky. Byla opravdu velice zábavná a vtipná, takže ty dvě hoďky s ní utekly jako voda.

Pramenem pramenů je tam jednoznačně Vincentka, o které se ze srandy říká, že v ní najdeme celou Mendělejevovu periodickou tabulku prvků. 😃 I když je to řečeno v nadsázce, prvků v ní najdeme skutečně dost. Její původní pramen vyvěrá v architektonicky hodnotné, vzdušné, bílé hale, která je především uvnitř krásně, barevně sladěná v zeleném a bílém tónu. Vždy jsem tvrdila, že Vincentka chutná úplně jinak z pramene ve funkcionalistické hale Vincentky od architekta Oskara Pořízky, než ta ze skleněných lahví, kterou kupujeme v lékárnách. A měla jsem pravdu! Skutečně starý, původní pramen, který vyvěrá v centru kolonády se do lahví nestáčí. Lahvovaná je tzv. Nová Vincentka, která je navíc očištěna o prvek železa, aby nezpůsobovala nepěkné zakalení v láhvi. Záhada byla tedy na prohlídce vyřešena.

Velkou část Luhačovic navrhl slavný, slovenský architekt Dušan Jurkovič. Ačkoliv se mně jeho barevný, řekla bych přeplácaný styl moc nelíbí, sem neodmyslitelně patří. Téměř všechny tyto památky mají opravené, komplet dané „do pucu“ a všechny jsou využívány k ubytování nebo k procedurám. Zachovalá architektura a atraktivní atmosféra spojená s prvorepublikovou noblesou (jak jsme ji viděli třeba v Četnických humoreskách, které se zde natáčely) je tím pádem samozřejmě rájem pro filmaře. 🎥

Skutečným centrem lázeňského života je luhačovická kolonáda, která začíná u hlavního Jurkovičova domu. Ten je nejvýznamnější, dominantní stavbou v srdci lázní. Každý host to tady považuje za příjemnou procházku ve stínu zastřešení kolonády, která chrání před sluncem i deštěm. Často tam hrají muzikanti na hudební nástroje. 🎻 Minulý rok byl v podloubí instalován klavír, na kterém si mohl zahrát kdokoliv z kolemjdoucích. 🎹 Na kolonádu navazuje rozlehlý, udržovaný park, který je osázený všemi druhy stromů, keřů, habrových plotů, trvalek, květin, ovocných stromů, rododendronů, jsou zde velké plochy udržovaných trávníků a najdeme tam i prehistorický, pozoruhodný strom ginkgo biloba.

Za zmínku stojí určitě jídlo. 🍽 V hotelu jsem nám objednala plnou penzi, což bylo hodně pohodlné. Z jídelního lístku jsme si obědy a večeře vybírali ze šesti možností. V Antoanetě, kde je restaurace pro celý komplex se vaří každoročně skutečně dobře. Moje mamka doma denně vaří, je zvyklá na určitý druh jídel a nemá moc ráda nějaké novinky. Na dovolené se pak občas dostává do takového toho „stádia dětí“, kterým když něco nechutná, tak v jídle frfňají. 🤪 Sousta se jim nadouvají za škraněmi a vypadá to, že jej ani nebudu moci spolknout. Přesně toto mamka nacvičovala u prvního jídla, kdy jsme měli krůtí kapsu s bramborem, ve které bylo zapečené kysané zelí. Kombinace i na mě trochu zvláštní, ale špatné to rozhodně nebylo. Mamka po dlouhém šťourání se v talíři, vytvořila na svém talíři daleko větší hromadu jídla, než měla na začátku. Povedlo se jí to zelí neuvěřitelně načechrat, takže to udělalo jednu velkou hromadu. Mr. Bean by z toho mohl udělat scénku do některého ze svých filmů a všechny by tím pobavil. 👍Se všemi dalšími jídly už ale byla v pohodě. Některá byla skutečně luxusní, jako třeba pečené králičí stehno na šťávě s kořenovou zeleninou a karlovarským knedlíkem. Nejvíc oblíbené jsme měly jejich zeleninové saláty, které byly připravovány jako příloha k obědům a večeřím. Každý den jich měli nachystáno nejmíň šest druhů. Nevěděla jsem nikdy, který si mám dát dřív, protože jeden byl lepší než druhý. A to se přiznávám, že já jsem taky někdy frfňa a všechno rozhodně nesním. Musí se mně to nejen líbit, ale musí to i chutnat. Za mě píši kuchařům do Antoanety velkou jedničku. A abych nezapomněla, obsluha obsluhovala, jak když bičem mrská, a ještě se při tom všichni usmívali. Za celý týden jsme na jídlo ani jednou nečekaly. 👏

Mamča byla moc spokojená, že ji první den vyšetřil a vyzpovídal doktor a podle jejích problémů jí nastavil procedurální léčbu. Obě jsme dostaly takový vytisknutý „fáhr plán“ na celý týden a podle toho, jsme každý den něco zdravotně prospěšného absolvovaly. V lázních je to v podstatě pěkná honička. Člověk musí stihat všechny jídla, procedury, plavání v bazénu, pak nějaká ta rychlá procházka s pitnou kůrou pramenů. Taky jsme se chtěly každý den dostat na kávičku do některé z místních kaváren, kterých je tam skutečně hodně. ☕️ Naše oblíbené jsou „Bonjour Caffe“ přímo u řeky anebo „Salon de Thé“ přímo podloubí hlavní kolonády. Některé dny jsme měly prohlídku s průvodcem, dvakrát jsme si zašly do kina na české komedie. Navíc jsem objednala pedikúru a kosmetiku. No řeknu Vám, byly jsme rády, když jsme to všechno za ten den vždy zvládly. Ale já nemám ráda nudu, takže lepší, když je trošku té honičky. Mamka skvěle, v pohodě zvládala rychlé pěší přesuny přes půl města, kdy jedna cesta znamenala asi 2 km. Rychlých krokem ušla každý den zhruba 15 000 kroků a za to teda v jejích 83 letech, klobouk dolů. Doufám, že je to v genech a tu kondici si taky udržím. Je fakt, že večer říkala, že jí bolí nohy. Tak to jsem se teda ani trochu nedivila. Jeden den byla vyděšená, že jí nebolí jen nohy, ale i ruce, což prý je divné. Divné to vůbec nebylo, protože doma nechodí plavat každý den do bazénu. Vzhledem k tomu, že tam se mnou poctivě plavala 30-45 minut denně, tak bolest rukou byla předvídatelná. A to mamka fakt plavala, sice na „paní radovou“, ale nečachtala se relaxačně, jak to většinou senioři v lázních dělají. 🙃

Musím říct, že jsem na moji mámu pyšná. Je plně soběstačná. Vaří, pere, uklízí, nakupuje, opravuje na stroji oblečení vnučkám, chodí na každodenní delší procházky, také pravidelně do divadla, potkává se s kamarádkami, jezdí autobusem do přírody na svoji chaloupku, kde se taky, jak říkám já, rýpe v hlíně. Navíc je stále pozitivní, a i když má občas spousty bolestí a zdravotních problémů, nikdy si moc nestěžuje. 🫶 Je fakt, že když mluví rychle, tak jí občas vypadnou nějaká slova. Když chce po mně nadhodit možnosti, tak to bez indicií jde kolikrát těžko. Občas si schová, třeba brýle do mrazáku, a to bych pak musela být Sibyla, abych je mohla včas najít. Někdy taky spálí maso, protože dělá deset věcí naráz a pak v obýváku zapomene, že něco v kuchyni vaří. 🤪 Jenže to se musím přiznat, že to už se stalo několikrát i mně, takže já bych měla být potichu a toto bych neměla ani vzpomínat. Taky ale chodila na Univerzitu třetího věku, kde získala nějaké počítačové znalosti, takže denně funguje na počítači, na mailu, ve Wordu i na internetu. Taky zvládá více než průměrně ovládání svého IPhonu.

Trochu jsem utekla od tématu lázní, ale mamka s těmi našimi pobyty v lázních úzce souvisí. Mě by rozhodně samotnou nenapadlo jet do lázní a byla by to škoda, protože ono na tom skutečně něco je. Byla jsem překvapená, kolik lidí tam jezdí vážně jen na dovolenou a né kvůli zdravotním problémům. V Luhačovicích se snaží nejen zachovat kvalitní lázeňství, ale i život zdejších pramenů pro další generace. A tak já ten pomyslný klobouk dávám dolů i jim, ať se jim to dílo dál