Innsbruck neboli alpská brána

Tentokrát bylo našim cílem sousední Rakousko. Za zážitky na pár dnů jsem vyrazila jen se svou starší dcerou Lenkou. Ta pro mě byla kamarádkou, řidičkou, průvodkyní i parťačkou do nepohody a to doslova, protože nám čtyři dny propršelo. 🌧 Nekazily jsme si ale dovolenou kvůli počasí a všechno, co Lenča naplánovala do našeho itineráře jsme zvládly i v dešti, a dokonce ve sněhu. ❄️

Původně jsem plánovala cestu do Itálie, a to letecky do Bergama, s oběma mýma holkama. Časově se nám nepodařilo skloubit. Mladší Monča s námi nemohla odjet a Lenča mě přehlasovala nejen jiným městem, ale i jiným státem. Výlet teda směr Innsbruck a ve třech do Itálie, třeba příští rok. 😉

Po příjezdu do města obklopeného štíty rakouských Alp bylo nádherně. ☀️ Nebe, jak vymalové. Stihly jsme procházku městem, focení na nábřeží u protékající řeky Inn s krásnou řadou barevných domečků v pozadí, nad kterými se tyčí alpské pohoří. Scenérie, jak z filmu, ale vážně to byla realita. Jak už jsem psala, všechny fotky fotím na mobil a nijak je neupravuji, takže vidíte to, co je skutečně k vidění. V kavárně „The naked indigo“ jsme ochutnaly Amalfi spritz. 🍹 Chtěly jsme původně vyzkoušet rakouské pití, ale opět nám do očí padl italský drink, asi osud. Procházka místním parkem už byla deštivá, v podstatě deštníky jsme tam během pobytu vůbec neodkládaly. Večer jsme padly obě do postele v hotelu „Sailer“ v centru města, jako „zralé hrušky“. 🍐 Přitom já jsem v podstatě celý den nic nedělala. Vezla jsem se v autě jako královna a celou cestu jsem akorát „mlela pantem“.

Hned na začátek jsme nabraly směr skokanský můstek „Bergisel“, který tak trochu připomíná sochu. Majestátně se tyčí nad městem, takže je ze všech stran v podstatě nepřehlédnutelný. Je velkou turistickou atrakcí a určitě nesmí chybět na seznamu žádného turisty. Nahoře jsme se tak trochu infiltrovaly k německé, turistické skupině a hromadně se s nimi dostali na můstek, ze kterého jsme mohly sledovat „na živo“ skok jednoho z rakouských závodníků. V televizi mně to připadá jako velká nuda, ale tady jsme s Lenkou čekaly další půl hodiny v dešti jen proto, abychom skok viděly ještě jednou. 👏 Na vrcholu můstku je restaurace a terasa s výhledy na město i okolí. Vzhledem k počasí byla plná turistů, ale výhled z ní bohužel naprosto minimální. Nemůže nám ale vyjít všechno.

Innsbruck je hlavním městem Tyrolska a zajímavý je hlavně tím, že hned za poslední řadou obytných domů vybíhá do výšky alpské pohoří. ⛰ Nachází se kousek od Brennerského průsmyku, kudy vede nejschůdnější cesta do Itálie. Tuto cestu projíždíme nahoře na mostě nad městem 2x ročně, přesto nás nikdy nenapadlo páté největší město Rakouska navštívit. Historické centrum města není velké, ale skutečně se jim povedlo. Stojí tam jedna pěkná budova vedle druhé. Nejznámější je ta se zlatou stříškou. Aby jim zlato ze střechy nikdo nezcizil, je všech 2657 tašek vyrobených z mědi a jsou pouze pozlacené. Krásně se lesknou především se ve slunečním svitu, ale toho jsme si během našeho pobytu skutečně neužily. 🤷‍♀️ Centrem prochází proslulá třída „Maria-Theresien strasse“, jejíž pěší zónu lemují historické domy, které ale překvapivě ladí s těmi moderními.

Z městské věže „Stadtturn“, ze které jsou nejhezčí výhledy na „zlatou stříšku“, i na centrum města a pohoří, jsme toho tolik neviděly. My sem vylezly, jak jinak než za hustého deště, takže hory nám zůstaly ukryty za mraky a v mlze. I tak jsme si sem rády těch mnou napočítaných 165 schodů na 51 metrů vysokou věž rády vyšlapaly. Zajímavostí je, že mají na věži umístěný požární, poplašný zvon. Podle počtu úderů zvonu obyvatelé poznají, ve které oblasti skutečně hoří. My byly na věži úplně samy a výhled jsme odsud měly na rozbouřenou, skoro nezkrotnou řeku, ve které voda přibývala každou hodinu, což vypadalo hrozivě. Na mosty byl zákaz vstupu, okolí řeky bylo policií a hasiči uzavřeno. Postavili protipovodňové zábrany, položili pytle s pískem a monitorovali situaci. Na mostě stál bagr, kterým se pokoušeli z vody odstraňovat největší kusy plovoucích dřev. Povodeň nechce člověk zažít nikdy, natož na dovolené, proto jsme byly šťastné, že voda ve svém korytu vydržela a nic dramatického probíhat nezačalo.

Vzhledem k neustálým dešťům jsme využily i turistický autobus „Hop on – Hop off“, ze kterého jsme nejen my dvě, ale i všichni ostatní cestující, v teple a suchu za oknem mohli pozorovat město s výkladem ve sluchátcích. Přestoupily jsme i na turistickou tramvaj číslo 6. Je to jednokolejka, jezdí tedy opravdu pouze sama samotinká celý den nahoru a dolů klikatou cestou lesem, přírodní krajinou. 🌲 Cesta se klikatí jako had, protože tramvaj musí překonat značné převýšení terénu. Není to nic, co by turista musel vidět. Pokud je tam ale turista jako my v období deště, tak se i tento výlet počítá a je zajímavým zpestřením.

Tentokrát jsem i já svolila, že nebudu jíst pořád „ta svá“ italská jídla, ale že ochutnáme něco místního. Vybraly jsme restauraci „Stiftskeller“, ve které bylo každý den narváno, z čehož jsme správně usoudily, že se v ní dobře vaří. A taky, že to byla „trefa do černého“. 🎯 Stylově zařízená hospoda. Výborná, rychlá, usměvavá a profesionální obsluha. Klienti se tady střídali, jak na běžícím páse. Dobře jsme obě vsadily na „Käsespätzle“, což jsou takové malé nočky s roztaveným sýrem, sypané restovanou cibulkou a podávané se salátem. Je to specialita tyrolského regionu, ale abych byla spravedlivá, tak i některých německých regionů. Vynikající jídlo, a proto hned další den jsme tam šly tak zvaně na jistotu i na ty výborné spätzle znovu.

Rozhodně jsme nechtěly vynechat nabízenou atrakci, která je jen 17 km od města, v městečku „Watten“. Tam se nachází proslulá křišťálová, sklářská firma „Swarovski“ a jejich svět s názvem „Kristallwelten“. Je to doslovné, protože tam jsme opravdu viděly křišťálový svět. Dostaly jsme se sem až na podruhé. Několikrát denně jezdí z centra Schuttle bus, ale ten prostě nepřijel, a i když se jedna paní „z řad lidstva“ uvolila s dopravní firmou telefonicky navázat kontakt a bojovat za práva nás cestujících, nic to nepomohlo. Museli jsme se všichni tzv. „rozejít do svých domovů“ a přijít v jiný den. 😜 Ale toto byl jediný zádrhel, který jsme při našem pobytu zažily. Navíc, pohodlně jsme si tam mohly dojet autem. Mají tam veliké parkoviště a atrakci není problém najít. Hned na začátku jsme viděly největší krystal na světě, který je ručně sekaný a má 310.000 karátů. 💎Je tam také místo, ve kterém skutečně sněží, to ocenily především děti. Rotundová místnost se zrcadly a třpytivými efekty krystalů, které se mění jako v krasohledu se líbila zase nejvíc mně. Pro „baby“ je to tam pastva pro oči, protože tam mají i výstavu „krystalového“ oblečení, které měli na sobě na koncertech nebo ve filmech známé osobnosti. Třeba krásný sluneční kostým zpěvačky Cher. Zakončení celé prohlídky bylo, jak jinak než v obchodě, odkud si každý nemusí, ale chce alespoň něco malého na památku odnést. 🤪 Mají to zkrátka dobře marketingově vymyšlené.

Jeden den ráno bylo nebe bez deště, a tak jsme se konečně vypravily, že vyjedeme nad město do hor. Zubačka, která jede přímo z centra nás vyvezla do mezistanice, odkud jsme pokračovaly dvěma dalšími lanovkami do pohoří Nordkette. Tady skutečně nepršelo, ale protože byla zima, jak na Sibiři, tak sněžilo. ❄️ Opravdu jsme se na letní dovolenou nevybavily zimním oblečením, takže v tenkých bundách nám byla po chvíli strávené venku děsná zima, a hlavně nám bez rukavic mrzly prsty na rukou. Oblékly jsme si naše horské pláštěnky, které nás chránily, jak před sněhem, tak především před silným větrem. Statečně jsme vylezly alespoň na horu „Hafelekar“, odkud jsou nádherné výhledy. My samozřejmě viděly „úplný prd“, asi tak na metr před sebe, možná ani to ne. 🤪 Zklamané jsme ale nebyly, protože už jízda lanovkami je skutečný zážitek. Čím jsme sjížděly níž, mraky se trhaly a některé z horských scenérií jsme nakonec mohly zahlédnout. Po cestě dolů jsme vystoupily dříve, protože v těch kopcích mají vybudovanou alpskou ZOO s výběhy pro zvířata, které jsou postavené ve svazích. 🐐 Super na tom je, že skoro celá trasa vede skrze klece, voliéry, stáje, takže všechna zvířata jsme viděly přímo v jejich domovech „v přímém přenosu“. Z obrovských supů, kteří se nám vznesli kousek od hlavy jsme teda měly velký respekt. Některé zoologické zahrady u nás by se tady mohly inspirovat. Ze ZOO jsme se do města opět dostaly zubačkou, která sjíždí rychlým sešupem do mini tunelu, který vypadá jako taková horská dráha nebo hornická šachta.

Zajímavá byla i návštěva „Kaiserjäger musea“, kde je mimo zbraní, historického horolezeckého vybavení a obrazů především panoramatický obraz z bitvy o tyrolské území. Je to obrovská kresba na plátně zavěšená kolem dokola celé rotundy. Je zde vytvořené takové nasvícené 3D prostředí. Kupodivu se nám to líbilo. Je to zase něco trochu jiného, historie skloubená s uměním. Koho ale historie nezajímá, není to to, co musí vidět.

Den před odjezdem jsme zakončily posezením v kavárně „Caffe Katsung“. 🥂 Opět jedna z hodně narvaných kaváren, kde jsme obsadily jediný poslední volný stoleček a stylově zakončily náš pětidenní pobyt. Innsbruck předčil moje očekávání. Město a jeho hlavní atrakce se dají v pohodě zvládnout za tři až čtyři dny. Je dobré si koupit Innsbruck card, se kterou pak už máte všechny vstupy a jízdné volné a nám se rozhodně dost vyplatila. Když má člověk štěstí na počasí, tak se dá vyšlápnout přímo z toho historického centra na túry do krásné přírody. Je fakt, že někteří ti „skalní“ tam chodili i v těch deštích, ale to už by na mě byla velká nepohoda. Letos už jsem si „užila“ v dešti dvě dovolené po sobě, a tak si teď jen budu přát, aby ta další říjnová byla už skutečně bez mráčků. 🍀

Přeji všem krásné, za chvíli už vlastně podzimní cestování a hlavně, ať jej máte bez deštníků!