Na silničce na výlet – Pálava

Můj muž prý: „Tak co, vyjedeš si se mnou zase na silničce?“ 🚴🏻‍♀️

A já na to: „Proč ne, ale chci výlet!“

Pojem výlet si totiž každý vykládá trochu jinak. Pro mého muže je to okruh přes sto kilometrů. Pro mě pohodově strávený půlden v tempu, kdy nebudu schvácená a otrávená. Samozřejmě nesmí chybět zastávka s výhledem, kávička, někdy i něco sladkého a ideálně lehký oběd. 🥗 Pak se totiž šlape o poznání lépe.

Můj muž pro to, abych na kole jezdila udělá asi všechno, a tak byl výlet schválen. Vybrala jsem si Pálavu, protože ta je od Brna, jak se říká „co by kamenem dohodil“. Je to spíše rovinka, co si pamatuji z jízdy autem. Když to člověk pak jede na kole, zjistí, že ty kopečky, které při jízdě autem ani nevnímá, tam přece jen jsou.

Část jízdy jsme museli přežít přes Brno po cyklostezce, na které se schází celé město. Je úzká, přeplněná a občas připomíná dopravní špičku. Ale zaplať pánbůh za ni. 🤷‍♀️

Na silnicích to není o nic lepší. Když pominu ty netolerantní řidiče, kteří si myslí, že je silnice jen pro ně, tak co mně především vytáčí je ten místy doslova rozbombardovaný asfalt. 😥Těch silnic si všímám i při jízdě v autě, ale to není nic proti tomu, když to má člověk zvládnout na kole. Takže prosím Vás řidiči, pokud jste nikdy na našich silnicích nejeli na kole, tak k nám cyklistům buďte shovívaví. 🙏🏻 Opravdu nemůžeme jet víc u krajnice, protože riskujeme svoje zdraví.

No, co už? Musíme si poradit s tím, co máme a doufat, že situace časem zlepší.

Než jsme vyrazili na cestu, dostala jsem hned od mého muže dobře míněný nevyžádaný dotaz. Proč mám nachystaný batůžek? 🎒 To je teda otázka! Moje odpověď nebyla podložená dostatečně silnými argumenty, takže jsem dostala pokyn, nacpat si věci, bez kterých opravdu nemůžu odjet do zadních kapes dresu a jedem. Vůbec se mně to nelíbilo, protože batůžek je batůžek, ale poslechla jsem. 🤷‍♀️

Po chvíli mého šlapání na silnici přišla rada. Prý mám pořádně řadit a jet frekvenčně. 😃 Oproti jízdě na trenažeru má jízda venku spoustu much. Kolo je totiž nestabilní. Je hodně lehké, takže mě na něm zatím rozhodí i boční vítr. 💨

Když si chci do kopce stoupnout do pedálů a pořádně zabrat, musím si to ještě dopředu rozmyslet, protože kolo je vratké. 🤦‍♀️ A když se chci napít z bidonu upnutého do držáku, tak to zatím bez zastavení nedám. A to prosím na horském normálně jezdím a normálně funguji. Takže není kolo jako kolo a chce si zvyknout.

Já pořád říkám, že to mám podmínečně. Takže pokud budou převažovat negativa, přesednu si zpět na horské nebo elektrické kolo a svého růžového mazlíka vrátím na trenažér. 😂 Tam jsem totiž odvážná cyklistka. Původně jsem ho bojovně odmítala a teď mě ta jízda na něm v bezpečí domova společně se super aplikací Rouvy fakt baví. Jezdím si reálné trasy bez výmolů v silnici, bez ohrožení auty, bez možnosti defektu…..prostě jak říkám, samé plusy. 🥳

Naše cesta byla sluníčková a jak jsme se vzdalovali od Brna, tak cyklistů ubývalo a místy jsme po asfaltové cestě mezi poli a železniční dráhou jeli skoro sami. ☀️Podél kvetly divoké vlčí máky, druhou stranu cesty lemovaly nádherně rozkvetlé keře šípkových růží. 🌸Takže vlastně i romantika. Cesta vedla do obce Strachotín, kde jsme si zastavili v restauraci na oběd a pak jsme si jízdu kousek protáhli kvůli výhledu na panoramata od vodní nádrže Nové Mlýny. Projet si ještě okruh okolo rybníka a nádrže jsem si netroufla, protože jsem pořád musela počítat s těmi kilometry, co mě dělí od domova, takže třeba příště.

Na zpáteční cestě jsem ještě vyloudila jednu zastávku na zmrzlinu. 🍦 Na výletě přece nějaká ta sladkost nesmí chybět. Do destinace DOMOV jsem se fakt těšila. Zmákla jsem 82 km. Někteří hned namítnou, že je to skoro rovina, a tudíž se mně to nepočítá. Ale ať si říká, kdo chce, co chce. Já nejsem úplný cyklista. A za mě, na mě, prostě dobrý. I moje sportovní aplikace psala, že to byla moje nejdelší jízda na kole EVER. Aplikace jsou super, nezklamou, nikdy nehejtují a vždycky člověka pěkně pochválí. 😆

Takže dobrá zpráva pro všechny, kdo nad silničkou teprve přemýšlí.

Ono to jde. Pomalu, s přestávkami, občas i se zmrzlinou. Dělám to po svém. Jedu bez treter, protože se nekamarádím s kufry, prostě se toho bojím. Občas slízám z kola ulevit bolavým zádům nebo protřepat brnící ruce, ale jedu. 🚴🏻‍♀️

Pokud tedy nad silničkou přemýšlíte, nebojte se toho. Nemusíte hned jezdit jako profík, počítat watty a plánovat závody. Stačí chuť vyrazit. Já jsem toho důkazem. A zatímco já jsem pořád věrná výhledům a kávě, můj muž si může dál mezitím na kole trénovat a měřit si watty.