Brno jako jedno velké hřiště

Já často a ráda říkám, že nejlepší dárek je zážitek, a tak ty zážitky taky často od našich zlatíček dostáváme. Jenže taky dopředu hlásím jednu důležitou věc. Nemám ráda únikové hry. Nejen kvůli zavřeným prostorům, ale taky proto, že postrádám detektivní talent a trpělivost luštit záhady. 🫆

A šup. Dostala jsem poukaz na únikovku! 🤷‍♀️

Prý: „Mami neboj, nebudeš nikde zavřená. Tady budeš unikat venku po Brně!“

Tak dobře no.

Záhadné Brno je venkovní úniková hra až pro 8 hráčů. Rozhodli jsme se proto s mým mužem, že v tom rozhodně nepojedeme sami, ale uděláme z toho rodinné víkendové odpoledne. 🧑‍🧑‍🧒‍🧒 A tak jsme vyrazili do víru města s našimi dcerami a jejich partnery.

Sraz byl v kanceláři ve městě, kde jsme dostali batoh plný úkolů a mohlo se začít. 🏁 Skutečný start naší malé detektivní výpravy byl ale až z hlavního nádraží, kde historie Brna začala. Takže klasika. Nejdřív pro všechny v kavárně káva do ruky, a až potom teprve záchrana města. ☕️

Co vlastně taková venkovní únikovka obnáší? V podstatě několik hodin dobrovolně bloudíte historickým centrem, a ještě z toho máte radost. Je to kombinace výletu, detektivky a občas lehké rodinné krize nad mapou nebo jiným úkolem. 🗺️

Chvílemi to bylo jako v Indiana Jones, jen nás naštěstí nikdo nehonil. Na paty nám mohla začít šlapat pouze další výprava, ale tak pomalí jsme zase nebyli. 😀

Směr jsme určovali podle buzoly, vzdálenosti odpočítávali pomocí kroků a občas jsme se samozřejmě taky pohádali, protože každý přece věděl nejlíp, kudy se jde. 🚶‍♀️ V batohu byly různé taštičky, obálky, zámky a číselné kódy. 🎒 Nechyběla ani kniha nápověd. My dva s mužem jsme ji chtěli použít několikrát, ale mladší generace nám to zatrhla. Prý pravidla jsou pravidla.

Takže jsme poctivě luštili, vraceli se, hledali indicie, starodávné dveře, kolem kterých člověk normálně jen proletí a vůbec si jich nevšimne. 🚪 Taky jsme se projeli tramvají, které kdo to neví se u nás v Brně říká „šalina“. 🚋

A bonus? Sobota vyšla úplně nádherně. Sluníčko, teploučko, prostě ideální den na to courat po Brně a dělat, že zachraňujeme svět.

Během našeho putování jsem zjistila i pár věcí, které jsem netušila, a to jsem prosím rodilá Brňačka. Skoro jsem se styděla, když jsem na Orlí ulici zvedla hlavu a poprvé v životě si všimla mravenců pochodujících po fasádě nad výlohou. A že jich tam teda je! Mravenci byli na fasádu umístění po její rekonstrukci jako znak domu jako symbol lidského hemžení v centru města. 🐜 Tak teď už to vím a až tudy povedu nějaké známé na prohlídku, tak trochu zamachruju.

Frontu před zmrzlinárnou „Ještě jednu“ jsme vzdali. Na Mečové ulici nad Zelným trhem jsme ale objevili romantickou sušenkárnu „Momenta“, kterou provozují v krásné historické budově a kde pečou podle belgických receptur snad 15 druhů sušenek. 🍪 A ano…museli jsme je ochutnat. Vědecký výzkum přece něco stojí. Šli jsme na to chytře. Každý měl jiný druh a navzájem jsme je mezi sebou degustovali do posledního drobku.

A celkové shrnutí? Za mě naprosto skvělý nápad, jak strávit rodinné odpoledne jinak než jen sedět na zahradě u grilu. Takto se projdete, provětráte nohy i hlavu, dozvíte se něco o historii Brna, dáte si cestou kávu, něco dobrého k zakousnutí, a ještě máte pocit, že jste součástí tajné mise.

No, a protože po několika hodinách luštění člověku vyhládne, tak jsme rodinnou akci zakončili stylově. Všichni máme rádi italskou kuchyni. Takže italská restaurace Trattoria Castellana byla jasná volba. Tam jsme si objednali zaslouženou italskou večeři. Jako předkrm domácí pečivo, prosciutto, Mozzarellu, Parmezán, pak těstoviny, víno, kávu a pak konečně přišel přesně ten pocit, kdy si řeknete: jo, tak tohle byla opravdu povedená sobota! Tohle se dá uznat! 🥂