Italská Maratona – passo sem, passo tam

Před čtyřmi lety jsme v Dolomitech úplnou náhodou zjistili, že se tam každoročně koná legendární cyklistický závod Maratona dles Dolomites. A od té chvíle už nic nebylo jako dřív. Můj muž totiž chytil „závodní horečku“. 😂 Zjistil, že startovné na tyto závody musí řešit skoro rok dopředu, a tak pátral, googlil, plánoval, a pak samozřejmě i trénoval. V hlavě měl jediný cíl, dostat se na závod a zvládnout ho! 🥳

No a dnes? Už je třetím rokem mezi těmi, kteří si dobrovolně vybírají nejdelší 138 km trasu, s převýšením přes 4000 metrů. Každý červenec balí kolo, nervy, brašnu s cyklo nářadím, náhradní díly, tretry, přilbu, dresy, energetické gely a všechny další nezbytné i zbytné cyklistické propriety. 🚴🏼‍♂️ A to prý mám já v kufru moc svých věcí! 🤦‍♀️ A vyrážíme do hor! On šlape, já fandím a tiše děkuji, že ten závod nemusím jet taky. 😉

Dva roky mu stačilo, že s ním na závod jedu, neprudím, fandím, a navíc mně to tam baví. Cyklisti jsou fajn komunita, a tak se mezi nimi cítím dobře. Letos už vymyslel, že bude lepší, když před závodem strávím jeho tréninkový den na kole s ním. Naštěstí mně nabídl zapůjčení elektrokola, protože jak bych ho já, jako necyklista, mohla v kopcích stíhat? 🤷‍♀️ A jak bych mohla vůbec zvládnout vyjet přes čtyři průsmyky, tj. základní trasu Maratona, přes 50 km, takzvaně „za svý“?

Já na to kývla a byla jsem, zato nakonec ráda! Byl to krásný slunečný den, strávený nejen ve dvou. ☀️ Tady v horách jsou silnice stále plné cyklistů, tady člověk na kole není nikdy sám, i když třeba původně sám vyrazí. Nejela jsem si úplně na pohodu, snažila jsem se moc baterii nezatěžovat. Jasně, že s posedem trochu „na paní radovou“ nebo „alla turista“ to bylo. 🎒 Když už jsem toho kopce měla „nad hlavu“, tak jsem si přece jen přidala další level a v pohodě jsem tak držela „krok“ se svým mužem. Nemusela jsem se dřít a on nemusel čekat. 👍 To elektro je fakt zázrak! Kdo nevyzkoušel, nepochopí. Kalorií jsem i tak kupodivu spálila spoustu.

Na pár dní v roce se v těch několika horských vesničkách v Dolomitech koncentruje něco jako cyklistický fashion week. Kam se podíváš, kola všech různých barev a značek. Dresy všech značek a střihů. 👕 A taky barev, které si dokážeš nebo ani nedokážeš představit. Designové tretry a kolikrát vše sladěné do posledního detailu, že by se za to nestyděli ani na přehlídkovém mole. Mimochodem už ani zlaté tretry nejsou výjimkou. Letos jsem je viděla na závodě podruhé. No ale hlavně ta kola! 🚲 Tady by si vybral každý, krása se střídá s nádherou! Bodejť by ne, když ta kola stojí kolikrát i víc než auto.

V jednu chvíli se tak přes italské průsmyky, jejich Passa, valí skoro 9000 cyklistů vybavených tím nejlepším, co cyklo svět nabízí. Když bychom to chtěli spočítat, tak je to karavana za miliony korun. A pak všichni jednou do kopce, funí, bolí je nohy, chytají je křeče, a přesto jsou šťastní. Proč? Protože všichni to jsou zapálení cyklisti. 🚴 A to doslova, protože u většiny z nich skutečně nemizí úsměv u jejich tváří ani po té několikahodinové námaze.

Ať se teda pustíš do krátké, střední trasy anebo si dáš dokonce těch celých 138 km s převýšením, které se rovná polovině výstupu na Everest, tak na tenhle závod nezapomeneš! 👍 Jakmile jednou zažiješ tu kombinaci horského vzduchu, bušení srdce v sedle, výhledů, které tě nutí brečet i bez píchlé duše a euforii v cíli, chceš to prostě znova a znova.

Celé to připomíná svátek cyklistiky, přírody a pro nás, co cyklistice nepropadli, také trochu bláznovství. Ať už jsi profík, hobík nebo jen nadšený divák s Aperolem nebo Cappuccinem v ruce, Maratona dles Dolomites je zážitek, který se tě drží jako karbonový rám v srdcích Italů! ❤️