V Dolomitech se režim „neřeš“ zapne sám

Nevím, jak to Italové dělají. Možná za to můžou hory. Možná Prosecco. Možná jejich vyhlášené espresso. ☕️ Anebo prostě všechno dohromady. Ale prostě pokaždé, když přejedu hranice do Itálie, mám pocit, že svět najednou zpomalí. A přesně proto se tam tak ráda vracím pořád znovu a znovu.

Moc se mi líbí nejen ty jejich úžasný, monumentální hory, ale i životní přístup Italů. Mám pocit, že nikdy nikam nespěchají. Umí si udělat nejen čas na kávu, dlouhý oběd, telefonát s kamarádem nebo na obyčejnou procházku, ale klidně svůj čas věnují i nám turistům z cizí země.

Oni prostě žijí! 🫶

Procestovala jsem toho už poměrně hodně a mám pocit, že právě zrovna oni pochopili to, na co my ostatní zapomínáme. Život není o tom, co musím. Pořád stíhat termíny, nervovat se, plánovat, být v jednom kole.

Občas stačí zpomalit. Dát si pauzu, pomalu dýchat, rozhlížet se kolem sebe a užívat si i ty obyčejné chvíle. Však ono se to ostatní za tu chvíli určitě nepose… 😂

Už se mně ani nechce věřit, že já jsem byla přes 11 lety „tým moře“. 🌊 Na hory jsme jezdili vždy s rodinou v zimě na lyžovačku, ale o letních horách, o kterých básnil můj muž už hodně dávno jsem nechtěla ani slyšet. Všechno změnily nečekané zdravotní problémy, a tak jsme jednou místo k moři odjeli pod Matterhorn do Švýcarska. A tam se mému muži podařilo, obrátit mně na „tým hory“. ⛰️ Opět se potvrdilo moje moto: všechno zlé je pro něco dobré. Od té doby si Itálii užívám naplno v zimě i v létě.

Co mě ještě okouzlilo? Krásná městečka zasazená do srdce dolomitské přírody, tolerantní, usměvaví Italové. Pak taky lahodné víno a Prosecco i káva a co teprve ta jejich vynikající italská lehká kuchyně složená ze samých čerstvých ingrediencí. Italskou kuchyni si vybíráme všude kudy cestujeme, ale samozřejmě v samotné Itálii je jídlo nejchutnější.

Turistiku v Dolomitech máme právě propojenou i jídlem. Vybereme si denní trasu a cílem na vrcholu je vždy horská restaurace. Odměníme se nejen panoramaty, ale i výbornými těstovinami, lasagnemi nebo jablečným závinem s vanilkovým krémem.

Když počasí obzvlášť přeje, tak se prostě nic neřeší. Sedneme do lehátka na sluníčko, objednáme si Prosecco nebo Aperol Spritz a jen jsme. 🥂 Přesně takové chvíle si člověk zapamatuje. V těchto chvílích si skutečně připadám jako Italka. Umím si ty chvíle patřičně užít. Na dovolené je to totiž skutečně jednodušší, protože na ní nic nemusím, ale můžu. 😍

Tento rok jsme střídali chůzi a tracky s jízdou na kole. Výšlapy po vlastních ale jednoznačně vedou. Každý ráno po hotelové snídani hodíme do svých batohů vodu, pláštěnku, bundu, opalovací krém, kapesníky a hurá na naplánovanou trasu. Některé cesty jdeme poprvé, ale některé rádi opakujeme, protože prostě skutečně stojí zato a nestačí to vidět jednou. Třeba taková cesta na chatu Franz Kostner se vracíme skoro každý rok. Kamenná horská chata má výjimečnou polohu a je přitisknutá ke skalám masívu Sella. 🏠 Panoramatický výhled z její terasy je nejen na ledovec Marmolada, ale i na ostatní majestátní vrcholy. Taky tam skvěle a s láskou vaří nejen poctivou, tradiční ladinskou kuchyni, ale klidně nám připraví na přání i sýrové prkénko s domácím pečivem. Vždycky si vzpomenu, když tady náš kamarád říkal: „Tady na skále si asi kávu dávat nebudeme!“ Dali jsme si všichni. Od té doby tvrdíme, že nejlepší espresso jsme pili právě na Franz Kostneru ve 2550 m n.m. ☕️

Z městečka až nahoru tak překonáváme převýšení 1300 m. Cesta je po asfaltu, po zpevněných stěrkových cestách, po trávě a z vrcholu Piz Boe potom už po značené cestě po kamenech, po skalnatém masivu až nahoru skoro do nebe. Žádné úvazy na tuto cestu nejsou zapotřebí, ale kdo by si na poslední strmější úsek netroufl, tak nahoru vede i lanovka, která je asi 1 km vzdálená od chaty.

Na Dolomity bych přísahala. Kdo miluje hory, tady jen těžko může být zklamaný. Za všechny roky, co sem jezdíme nás nezklamalo ani počasí, ani lidé, ani samotné místo. A čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že nejde jen o ty nádherné vrcholy. Je to ten pocit, který si vždycky odsud odvážím domů. Čerstvý horský vzduch, který člověku vyčistí hlavu. Výborné jídlo z kvalitních surovin, skvělé víno a nejlepší espresso s výhledem na hory. Milí lidé, útulné horské chaty i krásné hotely, ať už hledáš luxus nebo něco komornějšího. Každý den se dá vyrazit jinou cestou, objevit nový vrchol, nové jezero nebo další místo, kde se posadíte a budete se kochat.

A právě to na Dolomitech miluju nejvíc. Nikdy nemám pocit, že už jsem všechno viděla. Pořád je kam jít, pořád je co objevovat a pořád je proč se sem vracet. Když se mě někdo zeptá, kde bych chtěla trávit dovolenou, odpověď mám jasnou. Mí kolegové už se neptají: „Kam jedeš?“, ptají se: „Jedeš zase do Itálie?“ 😄

Pro mě jsou Dolomity místem, kde se vypne hlava, zapne režim „neřeš“ a člověk si připomene, že život se nemá jen odškrtávat v kalendáři, ale hlavně prožívat.