Silnička, trenažér a já = neplánovaný vztah

Nikdy jsem nebyla velký cyklista a upřímně řečeno jsem neměla ani žádné cyklistické ambice. Kolo mně nic neříkalo! 🤷‍♀️ Stejně tak jsem si nemyslela, že bych si někdy pořídila trenažér. I když vlastně jsme kdysi rotoped měli. Asi po roce se z něj stal nejdražší věšák v domácnosti. 🤦‍♀️ Ale člověk nemá nikdy říkat nikdy.

Můj muž je totiž zapálený cyklista. Kolo miluje. 🫶 A tak na mě pomalu, trpělivě, ale vytrvale pracuje. Nejen že by rád, kdybych s ním na silničním kole jezdila, ale nejraději by byl, kdyby mě to opravdu bavilo. Jenže poručit se nedá, a tak se mě snaží k tomu poznání všemožně dostrkat. No a člověk míní a život mění. Původně jsem jezdila na horském kole. Nebylo to o síle, rychlosti a vytrvalosti. Prostě přesun z bodu A do bodu B. Neříkám, že mě to nebavilo. Jenže to mému muži nestačilo. On prostě musí jet, co to dá. Má rád kopce, které zdolává. Má rád výzvy.

Pro mě jsou kopce peklo. 🔥Funím, motám nohama stylem „co noha nohu mine“ a nahoře jsme nejen vyřízená, ale i otrávená. 😩Proto se rozhodl mně koupit elektrokolo. Byla jsem zásadně proti. Říkala jsem si, že to už rovnou může koupit motorku, protože to přece už není sport. Dnes už vím, jak moc jsem se mýlila. Elektrokolo je skvělé. 🤩 Tu výpomoc si nemusíš přidat, ale můžeš. Když jedu po rovině nebo jen do mírného kopce, tak ji úplně vypínám. Pak sice makám, protože elektrokolo je těžké jako kráva, ale mám z toho dobrý pocit. A kalorie se pálí i tady dobře. Když jedeme s kamarády, každý si nastaví tu pomoc podle sebe. Můj muž vždy šlape na horské kole takzvaně „za svoje“ a všichni jsme vyrovnaní, a hlavně všichni jsme spokojení!

Nakonec jsem na ten projekt „silnička“ kývla. Řekla jsem, že od jara budu jezdit. 🚴🏻‍♀️ Měla jsem jen jednu podmínku, že to kolo musí být světle růžové. Nebyla to legrace ho sehnat, ale povedlo se mu to. Domů mně přivezli obrovskou krabici s nádherným Specialized ve světle růžové metalíze. V tu chvíli jsem pochopila, že moje výmluvy skončily. 😮 Kolo je doma, a tak se prostě bude šlapat. Jenže jaro je ještě daleko. A tak přišel další nápad. Trenažér. No jasně, že ten nápad nebyl z mé hlavy. 🤯 Bránila jsem se, odmítala. Zbytečně. Takže funím, potím se a občas se netvářím příliš nadšeně, ale musím uznat, že to má něco do sebe. Žádná auta, žádné pády, kdykoliv můžu jízdu ukončit a jsem rovnou doma. A navíc mám aplikaci Rouvy. Takže dnes italské Dolomity, zítra Alpy, pozítří Česko nebo jiná země. Trénink a výlet v jednom.

Díky všem, kdo mně na Instagramu posíláte rady a tipy. Všechno čtu, odpovídám a něco zkouším. Ale ten úplně největší fanoušek všeho, do čeho se pustím, je pořád můj muž! 🫶 A jestli bych si mohla něco přát!? Abych tímto mým funěním, šlapáním, zkoušením a občasným brbláním motivovala i další. Nejen k jízdě na kole, trenažeru, ale taky k běhu anebo svižné chůzi. I to se počítá. Fakt! 🎊

Protože pohyb není jen pro ty, co mají karbon, wattmetry a lýtka jako z katalogu. Pohyb je i pro nás, co občas zastavíme, vydýcháváme se a říkáme si, proč jsme si to vlastně vymysleli. 😂 Důležité je se hýbat. Jakkoliv. Kdykoliv. Po svém. Takže jestli váháš, zda má smysl vyjet na kole, rozběhnout se, rozjet trenažer nebo se jít alespoň projít kolem baráku…má. Gauč ti určitě neuteče, ale tvoje kondice jo. Tak pojď. Kolo, běh, chůze, posilovna, … Stačí se zvednout a pak už se nějak rozjedeš! 🚴🏻‍♀️🏃🏽‍♀️🏋️