Znáte to. Vyrážíte na dovolenou. Všechno nabalené, nachystané v autě. Zbývá jen do sebe obrátit zbytek ranní kávy a s sebou na cestu nezapomenout láhev s vodou na pití. A hurá, vyrážíme! 😀

Ovšem po dvou hodinách cesty, to taky to znáte. Jsem ženská, mám v sobě kávu, čaj a část vody, co jsem si přibalila do auta. Už fakt potřebuji zastávku na wécko.

Zastavujeme na jednom odpočívadle. No není to žádná „hitparáda“ alias pěkná benzinka s komfortními toaletami, ale tak dobře, nebudu si vymýšlet. 😜

Ajaj, ta fronta je neuvěřitelná a vůbec se nehýbe kupředu. Po chvíli čekání se odebírám do přírody, která je tady všude okolo. Super! Šlapu si po krásné zelené travičce s mýma novýma bílýma teniskama. Tady jsou takové větší keříky. Hlavně pozor, opatrně se „všemu nebezpečí“ v cestě vyhnout. To je úleva! Koukám, udělala jsem dobře, fronta se moc nezmenšila. To bych tady stála do dalšího dne.

Nasedám do auta a těším se, že se zase posuneme směrem k cíli. Anebo ne? Po chvilce cítím něco nepříjemného. Nebo se mně to jen zdá? 🫣

Muž už asi taky cítí a podle toho se na mě i tváří. Vyzouvám svoji botu a nemýlili jsme se. Je to tam! Kdo zná moje tenisky, ví, kolik drážek a zákoutí se v podrážce nachází. 👟

V autě už se nedá dýchat, a tak zatáčíme na další nejbližší odpočívadlo. Otvíráme auto, vyskakujeme oba ven. Můj muž je trochu vytočený a říká: „Jak se Ti jako toto může stát? To se jako nemůžeš pořádně dívat, kam šlapeš?“

Mám přece jen trochu štěstí. Je tady takové kamenné umývadlo s tekoucí vodou. Začínám máčet tenisku pod proudem vody. To už ale můj muž nevydrží a křičí: „Ty jako nevidíš, že takto to hovno neumyješ!“ 😤

Bere mě tenisku z ruky. Vzápětí bere do ruky dřevěný klacík, pak hadru z auta. „Kouzelnými pohyby“ mně „nato tata“ botu od problému vyčistí. Jsem vděčná. Hovno na botách skutečně nesnáším! Přemýšlím, že jsem vážně nemožná, když se mně tohle mohlo stát. 🥺

Chci usednout do auta, když vidím, že můj muž se tváří provinile, a tak divně popotahuje nohu po asfaltu na parkovišti. Nevěřím vlastním očím! Následuje velký výbuch srdečného smíchu, protože nechápu, jak se mu toto mohlo stát!  Při tom zápalu a naštvání při čištění mojí boty, tou svojí stoupl do hovna taky. 🤣

Takže, jak už jsem napsala v nadpisu, tyhle zastávky jsou fakt na hovno.

Každopádně, můj muž mně už od té doby nikdy neřekl,  „jak se Ti toto může stát“ a zastavovat se snažíme vždy na benzince a nebo komfortním odpočívadle s toaletami, kterých naštěstí stále u silnic přibývá.